Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.10.: Záchranáři na Vysočině sdílí data o pacientech s krajskými nemocnicemi, uložené údaje šetří čas

19.10.: Padesát let kulturního domu Máj v Pelhřimově

19.10.: Koncert Komorního orchestru Filharmonie Gustava Mahlera v Třebíči

19.10.: Horácké divadlo uvede v premiéře hru Svatý Václav

19.10.: Filmaři poznávali Vysočinu, Třebíč je okouzlila

18.10.: Zaměstnanci třebíčské nemocnice vysadili lípu ke 100. výročí ČSR

18.10.: Telč ochutná Italské dvojhubky Marty Kučíkové

18.10.: Novorozené děti v Třebíči bude hlídat 28 nových monitorů dechu

18.10.: Na Oktobeerfestu zvítězilo konopné pivo

18.10.: Lékárna v pelhřimovské nemocnici se přesune do hlavní budovy

18.10.: Inaugurace rektora Vysoké školy polytechnické Jihlava – Václav Báča povede VŠPJ další 4 roky

18.10.: Epilog festivalu Mahler Jihlava; pokřtěn bude překladový výběr z rozsáhlé mahlerovské monografie Henry-Louis de La Grange

17.10.: O víkendu bude uzavřená silnice do Ptáčova

17.10.: Dárek dětskému oddělení havlíčkobrodské nemocnice s "příběhem" od zaměstnanců Pleasu a.s.

17.10.: Dechová hudba Božejáci vystoupí v Třebíči ve Fóru

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 10.10.2010
Ohlédnutí za hygienou
Psal se rok 1944 a já jsem tehdy běhal po malém dvorku při domě č.25 v tehdejší Hans Sachs Gasse. Předtím to bývala Židovská ulice. Bydlel jsem v malém přízemním domku stojícím ve dvoře. Patrně to bývala barvírna, později skladiště. Na pět protektorátních let můj první domov. Dnes je to místo prázdné. Objekt byl zbořen. Vedle mnoha vzpomínek mi po něm zůstalo pár fotografií a ještě jedna příhoda. Můj kamarád Otík se na onom dvoře propadl do žumpy. Nevábně to vonící příběh. Smrdutý celý protektorát. A tím to moje dnešní povídání vlastně začalo.
Prevet, abtritt, sekret, serehs, latrína. Prostě - záchod. Že to není vhodné téma pro povídání? Ani bych neřekl. Ono chodit v zimě přes dvůr, a třeba i v noci, na již zmíněné hygienické zařízení, věru, to nebylo nic příjemného. A vůbec. Co vlastně víme o soukromných prostorách včetně hygienických vybavení. Téměř nic. Těch historických prostor se dochovalo pramálo. Zachovalý prevet je k vidění na hradě Pernštejně nebo na zámku v Telči, zajímavý je abtritt na radnici v Jihlavě, ale ještě zajímavější by býval byl prevet objevený r. 1995 na domě ve Znojemské ulici č. 10. Žel, ještě před řádným prozkoumáním byl zničen. Ale byl. Umístěn v prvním poschodí v soutce mezi domy č. 10 a 8. Zděná stavbička na dvou kamenných konzolách, sedací deska, shozová šachta včetně podlahy ze dřeva, stříška šindelová. Stáří snad 14. či 15. století.
No co, řeknete si, záchod v domě. A přece. Prošlo mi rukama mnoho starých stavebních plánů z 18. a 19. století uložených v jihlavském archivu. A věřte, nevěřte, převládaly latriny či dřevěné kadibudky na dvorcích. V Čajkovského ulici, kde dvorky končily povětšinou u hradební zdi, stávaly kadibudky, někde jedna, někde dokonce dvě, zaklíněny v rohu hradební a dvorové zdi. Ani na jediném plánu nebyl záchod v domě. Výrazná změna nastala až ve druhé polovině 19. století. K dvornímu traktu byly přistavovány zděné nebo dřevěné přístavby s latrinami zakončené žumpou či septikem. Jinde byly latriny umístěny na dřevěných verandách v dřevěných přístřešcích. Takové pamatuji ještě v domě ve Znojemské ulici č. 20, kam jsme se po válce nastěhovali a nebo v domě v ulici Matky Boží č. 31, kde uvedený stav trval ještě koncem 50. let 20. století. Tehdy také většina domů ve vnitřním městě měla obvykle na jednom podlaží vždy jeden společný splachovací záchod a jeden společný vodovodní kohoutek na chodbě. Ke koupání sloužily plechové vany a voda se ohřívala na plotně v kuchyni, kde se veškerá hygiena následně odbývala. O tom by mohl vyprávět dům v Minoritské ulici č.1, kde jsem na přelomu 50. a 60.let bydlel.
A nyní se dostávám k neméně zajímavé části mého povídání, k situaci v židovském ghettu v Polné na přelomu 18. a 19. století. Tehdy tady stálo 32 domků obývaných židovskými rodinami. Počet obyvatel dosáhl v roce 1830 počtu 770 osob. Bylo tady přelidněno. Některé domy se podle gruntovních knih dělily až na devět dílů a částo docházelo i k rozdělení jedné větší místnosti na dvě části, což bylo vyznačeno na podlaze křídou. Ke zlepšení tohoto stavu došlo po roce 1848, kdy Židé získali rovnoprávnost a možnost stěhovat se mimo ghetta nebo do jiných míst. Počet židovských obyvatel v Polné poklest na 557.
Hygienu v ghettu zajišťoval špitál, rituální lázeň se studnou a nádrží na vodu, na malém náměstí kašna s vodou a velikým vodním korytem, ve kterém ženy praly prádlo a myly nádobí a ve kterém byli chováni kapři. Voda sem byla přiváděna z obecního rybníku. První domky byly dřevěné, postavené na kamenné podezdívce a podsklepené. Obsahovaly síňku, kuchyni, komoru a světnici. Štíty směřovaly do náměstí, což po velkých ohních bylo přebudováno. Štíty byly sňaty, střechy vystavěny podélně a mezi domy zbudovány ochranné protipožární zdi. Za své vzaly různé přístavky, loubí, někde druhá poschodí. Z malých oken zmizely železné okenice, které, jak uvedli pamětníci, zbavily ghetto zvláštního či jakéhosi pevnostního vzhledu. Malebnost různých zákoutí tak postupně, ale nenávratně mizela.
A další hygiena? V našem případě budeme hovořit o abtrittu, jak je psáno v gruntovních knihách. Hned v případě domu čís. I se v roce 1800 uvádí: v přízemí předsíň, pokoj s krámem, další pokoj, vstup do sklepa, kuchyň a za ní abtritt, záchod. V prvním poschodí obytná místnost s kuchyní a pavlač s abtrittem. Nutno dodat, že číslování židovských domů v ghettech se porovádělo římskými čísly. A tak v domě čís. II. byl zaznamenán v roce 1818 záchod, tentokrát zvaný serehs, s volným vstupem v přízemí. Uvedený stav trval ještě v roce 1885. Na čís. V. byl v r. 1829 společný záchod pro čtyři tamní majitele domu. Na domě čís. VII. byl registrován v r.1790 zděný záchod v přízemí. Na čís. VIII. byl r. 1844 řešen a vyřešen spor o svod ze záchodu v prvním poschodí, přes přízemí domu, do žumpy ve dvoře. V čís.X. byl záchod registrován na pavlači domu. Na čís. IX. byl v přízemí domu a na čís. XII. v přízemí a na pavlači. Pokud byl uváděn v přízemí či v patře, míval vstup ponejvíce z předsíně. Na čís.XXII. zaznamenán incident, majitelka domu vylévala z prvního patra špínu k sousedovi do dvora. A byla pokárána. V případě domu čís. XXIII. běžel kanál pod tamní parcelou, patrně dvorem, což dává tušit, že v ghettu existovala jakási kanalisace. A konečně, v případě domů čís. XXVI. a XXVII. byly latriny umítěny ve dvoře. Zajímavá je poznámka u domu čís.XXVIII., kde vedle záchodu v prvním poschodí existovalo ještě poschodí druhé a na něm bylo umístěno jisté "bidloví", což bylo zařízení na věšení a sušení sukna. Něco podobného bylo na jednom z jihlavských domů v
Hluboké ulici, kde se prádlo sušilo na provazech po celé šířce střechy
a pohyb služebné či pradleny zajišťovala dřevěná lávka opatřená zábradlím a nad vstupem stála dřevěná budka. A blížíme se k posledním domům polenského ghetta, na čís. XXXI. byl záchod registrován už v r. 1774 a podél posledního domu čís XXXII. vedla v roce 1831 otevřená a zapáchající stoka z ghetta dolů k místnímu potoku, což majitel nesl s nevolí a město proto nechalo postavit krytý kanál. A tím naše putování po abtrittech židovského ghetta v Polné končí. Není co dodat. Na tehdejší dobu to byl pokrok.
Mnoho se toho od těch časů změnilo. Stačí nahlédnout do knihy Lidová architektura - heslo záchod - v tradičním rolnickém dvoře zpravidla jednoduchý prkenný přístřešek s pultovou střechou postavený na hnojništi. Na Mladoboleslavsku ještě v 50. letech 19. století. Někde, podle autorů, udržely se takové přístřešky ještě po druhé světové válce. Aby ne. Dobře si na ně pamatuji na všech dědinách kolem Jihlavy. V obci Rounek stál jeden takový ještě v 70. letech 20. století. Dnes už je vídáme jenom zřídka u starších rekreačních objektů. Píše se rok 2010. Přesto znám ještě jeden hezky vyhlížející domek, na jehož dvorečku dodnes stojí vzdušná prkenná kadibudka...
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)
Kácení v Jihlavě
- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)