Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
19.8.: Vstupenky na muzejní kostýmované prohlídky v Třebíči si zaregistrujte včas

19.8.: U Šimanova na Jihlavsku v neděli hořel na poli balíkovací stroj

19.8.: Třiadvacátý ročník MFDF Jihlava bude ekologičtější; v Březinových sadech vysadí 23 stromů

19.8.: Střední školy ve Žďáře nad Sázavou budou mít novou tělocvičnu; poslouží i místním klubům

19.8.: Pelhřimovská nemocnice začne testovat eNeschopenky; s Novým rokem je musí lékaři vydávat povinně

19.8.: Opilý řidič na Polensku se snažil policistům ujet; pak byl agresivní, skončil s pouty na rukou

19.8.: Nelegální migrant zadržen v návěsu na dálnici D1 na Vysočině

19.8.: Motorkář při nehodě u Přešovic na Třebíčsku utrpěl zranění

19.8.: Dálnice D1 u Humpolce bude v noci kvůli stavbě mostu průběžně uzavřená

18.8.: U Markvartic na Třebíčsku se zranilo po nehodě sedm osob, jedna těžce

18.8.: Opilý cyklista v Havlíčkově Brodě vrazil do auta, utrpěl lehké zranění

18.8.: Od půlnoci budou opět jihlavské trolejbusy "B" zajíždět do Starých hor k přejezdu

18.8.: Mezinárodní cvičení AMPLE STRIKE 2019 se uskuteční od 29. srpna do 20. září i nad Vysočinou

18.8.: Mezi obcemi Čenkov a Třešť na Jihlavsku srazilo auto dva chodce, oba zemřeli

18.8.: Kraj Vysočina představuje Chutě Vysočiny; první s podtitulem Brambory

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

21. června: Vzpomínka na Bosého Laca

8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 24.12.2010
Pár řádků ryze vánočních...
Kapky deště dopadají tiše do bílých závějí. Silnice je nevánočně rozbředlá a okapové žlaby se zbavují rampouchových záclon. Nikde živáčka. Včera večer jsem se prošel naší vesničkou. Obleva zbavila plotové sloupky bílých čepic a na holohlavých větvích několika keřů a dvou tradičních vánočních smrčků zapíchnutých před domy blikala netradičně barevná světýlka dovezená z Čínské lidové republiky. Pár oken civělo černě do vtíravého mlhavého oparu, někde se svítilo v kuchyni, někde blikala barevná televise, v jednom okénku v podkroví zářil sedmiramenný svícen. Nedbaje chladu otevřel jsem zvlhlou dřevěnou skříňku bývalého Národního výboru přebarvenou z rudé červeně na kůrovou hnědou a místo uvědomělých oběžníků a někdy jen pavučin vsadil jsem do nevelkého prostoru papírový betlém, co kdysi dávno stával pod naším vánočním stromečkem.
Bydleli jsme za protektorátu v Židovské ulici, v nízkém domku ve dvoře. Dnes už nestojí. Tehdy také za moc nestál. Byl vlhký a zaváněl plísní. Vybavuji si svůj první vánoční stromeček. Smrček s papírovými jablíčky, bílými koulemi, domečky posypanými lesklým práškem a papírovým betlémkem u dřevěného podstavce natřeného stříbřenkou. Moje první knížka od Ježíška byla plná smutných myších pohádek. Brožovanou¨mi tehdy vyvázal pan Ruda, co měl po válce knihařství v Benešově ulici. Ještě ji mám schovanou. Rád bych v ní zalistoval a znovu zavzpomínal. Maminka mi z ní po večerech čítávala a já si dodnes vzpomínám, že často její četbu přerušovaly slzy na její tváři. I já býval rozesmutněn a něco z toho smutnění mi tam někde v hloubi zůstalo dodnes. Nikdy jsem o tom s maminkou nemluvil. Určitě to bylo tím, že jí maminka už ve třech letech zemřela a tatínek, stavitel, tehdy v Brně v Žabovřeskách, neměl na čtení pohádek ani pomyšlení.
A život šel dál. Bylo po válce. Stěhovali jsme se do nového bytu ve Znojemské ulici. Už také nestojí. Stával na místě dnešní rušné křižovatky u Znojemského mostu. Krásný dům. A což teprve ty poklady na půdě a nebo v altánku na zahrádce. Pánské cylindry a buřinky a dámské širáky a všelijaké roztodivné klobouky v tvrdých lepenkových krabicích převázaných barevnými stuhami. To se to trhalo a rozkopávalo, byli jsme zatraceně hloupí kluci. Dodnes si vzpomínám na smutné pokyvování hlavou stařičké paní Janoušové, co bydlela v přízemí. Hoši, hoši, šeptala zahleděna do časů c.k. mocnářství. A došlo i na staré čokoládové figurky v barevném staniolu, snad sloužily jako vánoční ozdoby. Něco málo se jich ochutnalo. Následky byly ale tragické. Všechny latríny v domě byly nadlouho obsazené. A pár záhlavkování přišlo až v podvečer, kdy se rodiče vrátili domů z práce. Vánoce byly krásné. Vánoční stromek byl vysoký, vysoké byly i zdejší stropy a kachlová kamna v kuchyni měla dvě trouby na pečení. Ježíšek přicházel pravidelně v šest hodin, rozsvítil svíčky na stromku, zapálil jednu prskavku, na gramofonu spustil Narodil se Kristus Pán a pak zazvonil, a v tom momentě tatínek otevřel dveře a ukázal k otevřenému oknu kudy před vteřinou Ježíšek uletěl. Ač jsme s bratrem letěli k oknu jako o závod, nikdy jsme ho neviděli. Dodnes nevím, jak Ježíšek vypadá.
Po vítězném únoru se dral do našich příbytků děduška maroz. Naštěsní nám jolku nepriňos, protože tatínek neměl pro něj pochopení a my dál věřili na Ježíška. Dokonce jsme dál chodili do kostela zpívat koledy a nechodili na náměstí, kde děduška rozhazoval dětem levné cucavé bonbóny zabalené v papírku a děti se o ně přetahovaly a on prý jednou, jsa pod vlivem alkoholu, sprostě jim činil, což Ježíšek by nikdy neudělal neb tam nahoře se nesprosťačí. To říkal náš dědeček, co chodil denně ráno na ranní bohoslužbu k minoritům v ulici Matky Boží a nestyděl se pokřižovat se, když za bílého dne míjel vstupní dveře do kostela a ulice byla přejmenována na Obránců míru. Já jen připomenu, že tou dobou řada našich známých vystupovala z církve a začala se zdravit Čest práci, ale stromek stavěli a snad se tajně domlouvali i s ježíškem s malým "j".
A naše nové vánoce v novém bytě v Minoritské ulici? Jako za stara. Tradice se držela. Tatínek zdobil stromek a Ježíšek byl u nás vždy nadšeně vítán, jako bychom byli na nějaké manifestaci. Jen jedno se změnilo. Než se otevřely dveře a my se vrhali nedočkavě na dárky pod stromečkem, Ježíšek ještě stačil spustit elektrický vláček, který pak bendil po oválné trati po celou dobu našeho trhání papírových obalů s nápisy - pro tatínka, pro maminku, pro dědečka, pro babičku. A všichni se radovali a smáli se a jenom dědeček s babičkou chvilku plakali a my s bratrem jsme se divili, proč brečí když dostali bačkory a tabák a pestrý šátek. To maminka si dlouze prohlížela hedvábnou látku na halenku a stále opakovala, proč si ten Ježíšek dělal takovou škodu v Praze v Darexu, kde ten dárek koupil za tak drahé české peníze.
A mně nezbývá, než se vrátit do naší malé vesničky. Do chaloupky k docela malinkatému umělému stromečku s malými slaměnkovými ozdůbkami, co mi i na stará kolena dělají velikánskou radost, jak za malička i za mlada. A dárky? Sedíme s manželkou v teplem vyhřáté světnici a pod dřevěným stropem klábosíme přes počítač s dcerou a vnoučaty v Kalifornii a posíláme esemesky synovi a známým do paneláků v Jihlavě.
Lidi, krásný vzhled je na ten Boží svět a na rozbředlé modravé pahorky naší Vysočiny. Proto přeju všem čtenářům REGIONALISTU krásné prožití všech vánočních svátků a hlavně zdraví a zdravý optimismus do dalšího roku, který nám zanedlouho zaklepe na dveře a donese nám pozvánku s cifrou 2011.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)