Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
25.6.: Václav Klaus k aféře „doprava zdarma“ na pražskou Letnou

25.6.: Svatoprokopská pouť v Třebíči

25.6.: Putovní pohár ze soutěže ve vyprošťování si odvezli ždárští profesionální hasiči

25.6.: Pro prezidenta ČR originální sonety, pro první dámu sklo

25.6.: Policisté se chystají s příchodem prázdnin na dopravně-bezpečnostní akce

25.6.: Pelhřimovská kaple Kalvárie je součástí výstavy Má vlast cestami proměn ve Vlašimi

25.6.: Otevřený dopis společnosti Kronospan

25.6.: Na zámku ve Vranově nad Dyjí vystaví repliky českých korunovačních klenotů

25.6.: Ivana Zemanová uctila v Třebíči památku zdejšího rodáka Antonína Kaliny

25.6.: Citypark v Jihlavě opět hostí třídenní burgerové šílenství

24.6.: Výstava připomene 50. výročí objevení Amatérské jeskyně v Moravském krasu

24.6.: V babyboxu v třebíčské nemocnici byla nalezena čtyřdenní holčička, dostala jméno Michalka

24.6.: Na šikmé ploše

24.6.: Jihlavské muzeum má o prázdninách otevřeno i v pondělí!

24.6.: Hybešova ulice v Třebíči má nový povrch

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 24.12.2010
Pár řádků ryze vánočních...
Kapky deště dopadají tiše do bílých závějí. Silnice je nevánočně rozbředlá a okapové žlaby se zbavují rampouchových záclon. Nikde živáčka. Včera večer jsem se prošel naší vesničkou. Obleva zbavila plotové sloupky bílých čepic a na holohlavých větvích několika keřů a dvou tradičních vánočních smrčků zapíchnutých před domy blikala netradičně barevná světýlka dovezená z Čínské lidové republiky. Pár oken civělo černě do vtíravého mlhavého oparu, někde se svítilo v kuchyni, někde blikala barevná televise, v jednom okénku v podkroví zářil sedmiramenný svícen. Nedbaje chladu otevřel jsem zvlhlou dřevěnou skříňku bývalého Národního výboru přebarvenou z rudé červeně na kůrovou hnědou a místo uvědomělých oběžníků a někdy jen pavučin vsadil jsem do nevelkého prostoru papírový betlém, co kdysi dávno stával pod naším vánočním stromečkem.
Bydleli jsme za protektorátu v Židovské ulici, v nízkém domku ve dvoře. Dnes už nestojí. Tehdy také za moc nestál. Byl vlhký a zaváněl plísní. Vybavuji si svůj první vánoční stromeček. Smrček s papírovými jablíčky, bílými koulemi, domečky posypanými lesklým práškem a papírovým betlémkem u dřevěného podstavce natřeného stříbřenkou. Moje první knížka od Ježíška byla plná smutných myších pohádek. Brožovanou¨mi tehdy vyvázal pan Ruda, co měl po válce knihařství v Benešově ulici. Ještě ji mám schovanou. Rád bych v ní zalistoval a znovu zavzpomínal. Maminka mi z ní po večerech čítávala a já si dodnes vzpomínám, že často její četbu přerušovaly slzy na její tváři. I já býval rozesmutněn a něco z toho smutnění mi tam někde v hloubi zůstalo dodnes. Nikdy jsem o tom s maminkou nemluvil. Určitě to bylo tím, že jí maminka už ve třech letech zemřela a tatínek, stavitel, tehdy v Brně v Žabovřeskách, neměl na čtení pohádek ani pomyšlení.
A život šel dál. Bylo po válce. Stěhovali jsme se do nového bytu ve Znojemské ulici. Už také nestojí. Stával na místě dnešní rušné křižovatky u Znojemského mostu. Krásný dům. A což teprve ty poklady na půdě a nebo v altánku na zahrádce. Pánské cylindry a buřinky a dámské širáky a všelijaké roztodivné klobouky v tvrdých lepenkových krabicích převázaných barevnými stuhami. To se to trhalo a rozkopávalo, byli jsme zatraceně hloupí kluci. Dodnes si vzpomínám na smutné pokyvování hlavou stařičké paní Janoušové, co bydlela v přízemí. Hoši, hoši, šeptala zahleděna do časů c.k. mocnářství. A došlo i na staré čokoládové figurky v barevném staniolu, snad sloužily jako vánoční ozdoby. Něco málo se jich ochutnalo. Následky byly ale tragické. Všechny latríny v domě byly nadlouho obsazené. A pár záhlavkování přišlo až v podvečer, kdy se rodiče vrátili domů z práce. Vánoce byly krásné. Vánoční stromek byl vysoký, vysoké byly i zdejší stropy a kachlová kamna v kuchyni měla dvě trouby na pečení. Ježíšek přicházel pravidelně v šest hodin, rozsvítil svíčky na stromku, zapálil jednu prskavku, na gramofonu spustil Narodil se Kristus Pán a pak zazvonil, a v tom momentě tatínek otevřel dveře a ukázal k otevřenému oknu kudy před vteřinou Ježíšek uletěl. Ač jsme s bratrem letěli k oknu jako o závod, nikdy jsme ho neviděli. Dodnes nevím, jak Ježíšek vypadá.
Po vítězném únoru se dral do našich příbytků děduška maroz. Naštěsní nám jolku nepriňos, protože tatínek neměl pro něj pochopení a my dál věřili na Ježíška. Dokonce jsme dál chodili do kostela zpívat koledy a nechodili na náměstí, kde děduška rozhazoval dětem levné cucavé bonbóny zabalené v papírku a děti se o ně přetahovaly a on prý jednou, jsa pod vlivem alkoholu, sprostě jim činil, což Ježíšek by nikdy neudělal neb tam nahoře se nesprosťačí. To říkal náš dědeček, co chodil denně ráno na ranní bohoslužbu k minoritům v ulici Matky Boží a nestyděl se pokřižovat se, když za bílého dne míjel vstupní dveře do kostela a ulice byla přejmenována na Obránců míru. Já jen připomenu, že tou dobou řada našich známých vystupovala z církve a začala se zdravit Čest práci, ale stromek stavěli a snad se tajně domlouvali i s ježíškem s malým "j".
A naše nové vánoce v novém bytě v Minoritské ulici? Jako za stara. Tradice se držela. Tatínek zdobil stromek a Ježíšek byl u nás vždy nadšeně vítán, jako bychom byli na nějaké manifestaci. Jen jedno se změnilo. Než se otevřely dveře a my se vrhali nedočkavě na dárky pod stromečkem, Ježíšek ještě stačil spustit elektrický vláček, který pak bendil po oválné trati po celou dobu našeho trhání papírových obalů s nápisy - pro tatínka, pro maminku, pro dědečka, pro babičku. A všichni se radovali a smáli se a jenom dědeček s babičkou chvilku plakali a my s bratrem jsme se divili, proč brečí když dostali bačkory a tabák a pestrý šátek. To maminka si dlouze prohlížela hedvábnou látku na halenku a stále opakovala, proč si ten Ježíšek dělal takovou škodu v Praze v Darexu, kde ten dárek koupil za tak drahé české peníze.
A mně nezbývá, než se vrátit do naší malé vesničky. Do chaloupky k docela malinkatému umělému stromečku s malými slaměnkovými ozdůbkami, co mi i na stará kolena dělají velikánskou radost, jak za malička i za mlada. A dárky? Sedíme s manželkou v teplem vyhřáté světnici a pod dřevěným stropem klábosíme přes počítač s dcerou a vnoučaty v Kalifornii a posíláme esemesky synovi a známým do paneláků v Jihlavě.
Lidi, krásný vzhled je na ten Boží svět a na rozbředlé modravé pahorky naší Vysočiny. Proto přeju všem čtenářům REGIONALISTU krásné prožití všech vánočních svátků a hlavně zdraví a zdravý optimismus do dalšího roku, který nám zanedlouho zaklepe na dveře a donese nám pozvánku s cifrou 2011.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)