Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.1.: Tradiční Masopust na Veselém kopci již v sobotu 1. února

25.1.: Vzpomínka na básníka Jana Zahradníčka v třebíčské knihovně

25.1.: V Polné hořelo odpadní dřevo

25.1.: U Starého Pelhřimova narazil kamion do stromu, řidič je zraněný

25.1.: U Pacova se osobní auto převrátilo na bok, nikdo nebyl zraněn

25.1.: O víkendu energetici v Dukovanech ukončí práce na čtvrtém bloku a odstaví třetí výrobní blok

25.1.: Na dálnici D1 v Jihlavě skončil kamion mimo vozovku

25.1.: Filmový klub v Jihlavě uvede německý film Snímek 25 km/h

24.1.: Veřejná sbírka na Mašínův statek, spolek oslovil jihlavské zastupitelstvo i veřejnost

24.1.: U Lovčovic na Třebíčsku utrpěli při nehodě zranění tři lidé, z toho dvě děti

24.1.: Recidivista dostal hlad, ukradl uzenou krkovici

24.1.: Jihlavští archeologové objevili středověkou jímku s historickými artefakty

24.1.: František Hoffmann 1920–2015; muž, který propadl kouzlu Jihlavy a její minulosti

24.1.: Divoká Oslava se stala národní přírodní rezervací

24.1.: Aplikace Záchranka opět překračuje hranice České republiky

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 31.12.2010
A žiju dál, jakoby se nechumelilo...
Venku se setmělo a začal propadávat mokrý sníh. Od zamrzlého návesního rybníčku se pozvolna trousí poslední upachtěný krasobruslař. Pouliční lampa smutně civí do ticha a odkudsi z velké dálky plíží se první detonace zábavného čínského harampádí. Naše místní kulturní zařízení netrpělivě očekává první oslavovače. A bude co zapíjet i projásávat. Za pár hodin budeme staré kalendáře odhazovat do separovaného odpadu a věšet nové opatřené cifrou 2011.
Jaký byl ten starý rok. No, jaký asi. Byl mu rok. Co jsme od takového škvrněte mohli očekávat, když trval jenom dvanáct měsíců, jenom pouhých 365 dnů. Musím se přiznat. Byl krásný. Celý jsem jej prožil a přežil a tím pádem nemám nejmenší důvod si na něj stěžovat. Ráno co ráno jsem se probouzel, už to samo o sobě je zázrak. Někdo se vzbudit nestačil. Já procital do venkovských rán i nemocničních stěn. Všude byla jinačejší krásna, jiní lidé, jiné raňajky. Bože můj, kolik takových starých krásných roků už jsem prožil. Sedmdesát. A kousíček. A teď mě čeká stejných dvanáct měsíců a stejně dlohých 365 dnů. Budou stejně obyčejné a stejně krásně neobyčejné. Co den, to překvapení. To jiný obrázek stejna u prostřeného stolu, u stolu nad archivními lejstry co pamatují desítky a stovky takových různě očíslovaných let. Mám utkvělou a nikde nepoznamenanou zásadu, slavím každý nový den. A nový k novému, a člověk ani nepostřehne, že jakýsi starý rok kamsi odešel a nový už bláznivě letí jako o závod.
Čas pokročil k půlnoci a kultůrní jizba se zaplnila vyprázdněnými půllitry zbožných přání a předsevzetí. Oči blýskají na lepší a nejlepší časy a netrpělivost čeká na okamžik útoku na první sekundu roku 2011. Do vítězného mátožení se zapojují detonace a hvězdy rachejtliček. Nebesa mlčí, davy řvou...Nadešel čas tichonkých návratů. Vzpomínek. Na syna se psí slečnou schoulenou u nohou a kytarou v klíně. Na dceru s vnoučaty tam daleko na břehu Pacifiku, kde dnešní den začal zmrzlými kalužemi pod palmami. Na dědečky, co den co den vyprávěli stále stejné a stále půvabné historky z mládí. Na babičky, co brebentily o sto péro o něčem i o ničem a stále se culily od ucha k šedinám. Na naší kníračku Guffi, co v pokročilém věku nedoslýchala a tak neslyšela moje kruté nadávky, když se mi nejednou v lese ztratila a ukázala se až za hodinu. Na přátele z divadélka Skoba, se kterými jsem dokázal prokouřit i osmdesát cigaret denně. Na přátele z archivu, na doktora Křesadla, se kterým jsme povídali lidem o historii jejich vesnic, až jednoho dne přišel okamžit a my už dál chodit nemohli. Na lidičky i na lidi, co dnešní den oslavují stejně, jako ten včerejší a předvčerejší. Protože, jak jsem uvedl na začátku, nejde o roky, o měsíce, o dny, jde o celý dlouhý život. Někoho delší, někoho kratší. Ale vždycánky celý, od začátku až do konce! Je pátek 31. prosince, 23 hodin, je Silvestra. Rounek a já jsme vzhůru.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)