Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.1.: Zemřela bývalá ředitelka základní školy Seifertova v Jihlavě Stanislava Prokešová

18.1.: Z policejního deníku: úvěrový podvod, opilec skončil na záchytce, řidiči bez papírů a pod vlivem drog

18.1.: V Přibyslavi u Sázavy žijí bobři

18.1.: V Pelhřimově se loni narodilo 533 dětí, svateb bylo dvaadevadesát

18.1.: Registr vozidel v Jihlavě funguje dočasně v omezeném režimu

18.1.: Policisté na Vysočině vykázali loni z obydlí celkem 53 násilných osob

18.1.: Nejvíce nominací na Českého lva mají filmy Krajina ve stínu, Havel a Šarlatán

18.1.: Fenomén zahradničení a krajové odrůdy ovocných stromů na Vysočině

18.1.: Dálnice a silnice prvních tříd na Vysočině jsou sjízdné bez problémů

17.1.: Ředitelkou Psychiatrické nemocnice v Jihlavě byla jmenovaná Dagmar Dvořáková

17.1.: Z policejního deníku: krádež přívěsu, poškození auta, zničení květináčů a hrabla

17.1.: Přírodovědci v Ptačím parku Kosteliska nalezli brouka, kterého už považovali v ČR za vyhynulého

16.1.: V Třebíči se loni narodilo 1230 dětí, vévodila jména Eliška a Matyáš

16.1.: Odbor služby pro zbraně v Havlíčkově Brodě otevřen od pondělí; počet žadatelů o zbrojní průkazy na Vysočině roste

16.1.: Josef Šálek poběží mrazivou Vysočinou bosý a v šortkách přes dvacet kilometrů

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 4.9.2011
Neznámý pamětní kámen na Jihlavsku
V matrice zemřelých obce Studená je tento zápis: Dne 14. prosince 1706 pochován jest Ondřej, syn Jiljího mlynáře z Dubenek, maje věku 15 let, kterýžto byl poslán na Doubravu pro peníze, to jest pro 9 kop, a když je nesl odtud, někdo ho do hlavy uhodil, krk jemu podřezal a do vody vhodil a v pátý den byl nalezen.
Jiljí mlynář, otec tohoto chlapce, byl podle gruntovní knihy Panských Dubenek celým jménem Jiljí Kučera, jinak Tomšík, podle dřívějšího majitele mlýnu, stojícího na samotě č.18. Vdova Marie Kešnerová roz.Kosová z Panských Dubenek č 4 sdělila panu Janu Kosovi v roce 1962, že vrah zavraždil chlapce ne přímo na Doubravě, ale pravděpodobně dohonil chlapce blíže Dubenek, asi tam, kde stojí kříž při silnici z Dubenek do Zahrádek. Odvlékl ho a vhodil do blízké studánky, kde se stále říká Na katovce. Název zřejmě souvisí s onou loupežnou vraždou spáchanou na Ondřeji Kučerovi. V pastvině mezi poli naproti kříži býval zasazen velký kámen s vytesaným křížem. Označoval místo, kde došlo k popisované tragedii. Paní Marie Kešnerová i jiní občané si ten kámen dobře pamatovali a často o něm mezi sebou vyprávěli. Když se za druhé světové války stavěla silnice z Dubenek do Zahrádek, kámen dělnící odstranili.
Doubrava bylo mohutné stavení stojící o samotě asi 1,5 km od Panských Dubenek. Pod tímto názvem se připomíná už v roce 1447. Později zde byl zřízen parní mlýn a roku 1888 přádelna na vlnu a roku 1907 dokonce továrna na pletené vlněné a bavlněné zboží, kterou založili židovští podnikatelé Adler a Singer z Jindřichova Hradce. Bývalo zde zaměstnáno přes 200 dělníků, kterým sloužilo i několik postavených domků. Na počátku okupace byl podnik likvidován a z továrny se stalo skladiště látek, prádla a vojenského oblečení. Prý to byla kořist z Francie. Uskladněno tam bylo asi 40 až 50 vagonů. V dnech osvobození byly sklady předány čsl. armádě. Něco lidé rozkradli. Podle pana Kose však od roku 1945 Doubrava pustla a tak jeho vzpomínky končí slovy: ... bývalé slávy se Doubrava už nikdy nedočká.
Na Doubravě býval také malý mlýn zvaný Doubravský. Mlynáři, kteří mlýn drželi, dostali příjmení Doubravové. První známý byl roku 1689 Matěj Doubrava, který mlýnek na zelené louce vystavěl. Všichni toho rodu byli tajnými evangelíky a po vydání tolerančního patentu roku 1781 se přihlásili k víře evangelické.
Za zmínku stojí i výpis z urbáře Lichtensteinů z roku 1700, kde se mimo jiné uvádí Jiljí Tomšík Kučera mlynář na mlýně s jedním složením a 1/4 lánem polí, dříve v držení Jana Tomšíka mlynáře, druhý mlýn v držení Jana Šerýho s půl lánem polí, dříve pustým a třetí mlýn zbudovaný mlynářem Matějem Doubravou s osminou lánu a pěší robotou.
Co dodat na závěr. Prošel jsem práce všech možných badatelů evidujících pamětní či křížové kameny v našem kraji. Žádný z nich uvedený kámen u Panských Dubenek neobjevil, ani nepopsal. Není uveden ani v publikaci Pamětní kameny na Jihlavsku ve stati věnované zmizelým kamenům a křížům. Za "objev" je nutné poděkovat panu Janu Kosovi z Třeště a jeho krásně sepsané historii obce Panské Dubenky a Bejkovec z roku 1966. Podaří se pamětní kámen objevit dnes? Najde se ještě pamětník?
Ladislav VILÍMEK


Vydáno 4.9.2011
Neznámý pamětní kámen na Jihlavsku
V matrice zemřelých obce Studená je tento zápis: Dne 14. prosince 1706 pochován jest Ondřej, syn Jiljího mlynáře z Dubenek, maje věku 15 let, kterýžto byl poslán na Doubravu pro peníze, to jest pro 9 kop, a když je nesl odtud, někdo ho do hlavy uhodil, krk jemu podřezal a do vody vhodil a v pátý den byl nalezen.
Jiljí mlynář, otec tohoto chlapce, byl podle gruntovní knihy Panských Dubenek celým jménem Jiljí Kučera, jinak Tomšík, podle dřívějšího majitele mlýnu, stojícího na samotě č.18. Vdova Marie Kešnerová roz.Kosová z Panských Dubenek č 4 sdělila panu Janu Kosovi v roce 1962, že vrah zavraždil chlapce ne přímo na Doubravě, ale pravděpodobně dohonil chlapce blíže Dubenek, asi tam, kde stojí kříž při silnici z Dubenek do Zahrádek. Odvlékl ho a vhodil do blízké studánky, kde se stále říká Na katovce. Název zřejmě souvisí s onou loupežnou vraždou spáchanou na Ondřeji Kučerovi. V pastvině mezi poli naproti kříži býval zasazen velký kámen s vytesaným křížem. Označoval místo, kde došlo k popisované tragedii. Paní Marie Kešnerová i jiní občané si ten kámen dobře pamatovali a často o něm mezi sebou vyprávěli. Když se za druhé světové války stavěla silnice z Dubenek do Zahrádek, kámen dělnící odstranili.
Doubrava bylo mohutné stavení stojící o samotě asi 1,5 km od Panských Dubenek. Pod tímto názvem se připomíná už v roce 1447. Později zde byl zřízen parní mlýn a roku 1888 přádelna na vlnu a roku 1907 dokonce továrna na pletené vlněné a bavlněné zboží, kterou založili židovští podnikatelé Adler a Singer z Jindřichova Hradce. Bývalo zde zaměstnáno přes 200 dělníků, kterým sloužilo i několik postavených domků. Na počátku okupace byl podnik likvidován a z továrny se stalo skladiště látek, prádla a vojenského oblečení. Prý to byla kořist z Francie. Uskladněno tam bylo asi 40 až 50 vagonů. V dnech osvobození byly sklady předány čsl. armádě. Něco lidé rozkradli. Podle pana Kose však od roku 1945 Doubrava pustla a tak jeho vzpomínky končí slovy: ... bývalé slávy se Doubrava už nikdy nedočká.
Na Doubravě býval také malý mlýn zvaný Doubravský. Mlynáři, kteří mlýn drželi, dostali příjmení Doubravové. První známý byl roku 1689 Matěj Doubrava, který mlýnek na zelené louce vystavěl. Všichni toho rodu byli tajnými evangelíky a po vydání tolerančního patentu roku 1781 se přihlásili k víře evangelické.
Za zmínku stojí i výpis z urbáře Lichtensteinů z roku 1700, kde se mimo jiné uvádí Jiljí Tomšík Kučera mlynář na mlýně s jedním složením a 1/4 lánem polí, dříve v držení Jana Tomšíka mlynáře, druhý mlýn v držení Jana Šerýho s půl lánem polí, dříve pustým a třetí mlýn zbudovaný mlynářem Matějem Doubravou s osminou lánu a pěší robotou.
Co dodat na závěr. Prošel jsem práce všech možných badatelů evidujících pamětní či křížové kameny v našem kraji. Žádný z nich uvedený kámen u Panských Dubenek neobjevil, ani nepopsal. Není uveden ani v publikaci Pamětní kameny na Jihlavsku ve stati věnované zmizelým kamenům a křížům. Za "objev" je nutné poděkovat panu Janu Kosovi z Třeště a jeho krásně sepsané historii obce Panské Dubenky a Bejkovec z roku 1966. Podaří se pamětní kámen objevit dnes? Najde se ještě pamětník?
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)