Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
16.9.: Výstava fotografií Jana Kafky připomene, že nás fotografie provázejí již 180 let

16.9.: Výstava darů podzimu na zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou

16.9.: V Novém Městě na Moravě bude chráněné bydlení; dva domy vzniknou v ulici Malá

16.9.: Třiatřicetiletý dealer drog skončil ve vazbě

16.9.: Silnice II/602 od Helenína po Nové Domky je již otevřená, linka 12 jezdí bez omezení

16.9.: Policisté odvezli na záchytku opilého muže ze Ždírce nad Doubravou

16.9.: Pelhřimovské náměstí zaplní o víkendu naleštěná auta

16.9.: Oranžové židle s „oteklými kotníky“ edukují v Brně

16.9.: Opilý muž napadl v Třebíči těhotnou ženu

16.9.: Opilí a zdrogovaní řidiči a také šoféři bez řidičských průkazů

16.9.: Neznámému lapkovi se zalíbily kšiltofky, čepice i taška

16.9.: Mezinárodní den neslyšících ve středu v nemocnici v Havlíčkově Brodě po celé dopoledne

16.9.: Loupežné přepadení v Jihlavě, kdy dva pachatelé zbili náhodného muže, kriminalisté objasnili

16.9.: Letošní Ji.hlava bude rozmanitá: Vachek, Man Ray, erotika

15.9.: Česká spisovatelka se stala keňskou celebritou

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

Kalamita na lince A

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 18.12.2011
Slzy pro Václava Havla
Nedělní popoledne. Venku svítí chladné prosincové sluníčko. Blíží se doba televizní pohádky a moje žena zapíná televizi. Už už se chystám vystoupat po schodech do mého kutlošku na půdě, když mě prudce zastaví dvě slova - zemřel Havel. Stojím a koukám na obrazovku a stále nechápu. Proč by měl Havel zemřít. Proč právě dneska. V neděli. Tak jsem se těšil na půdu... A komentátor dál povídá a povídá. Je to tak.
Bývalý president Václav Havel dnes nad ránem zemřel. Usedám, koukám a poslouchám. A pojednou cítím, že mi tečou slzy po tváři. Zemřel Člověk. Pan president. Ač na Hrádečku, pro mne byl stále presidentem na Hradě. Fandil jsem mu. Něco zazlíval. Za něco mu skrytě vynadal. Inu, politik se nemůže stále a všem ve všem zavděčovat. Ale byl to chlapík. Díky jemu jsem v listopadu 1989 vypochodoval hrdině na náměstí v Jihlavě. Navzdory fízlům co nás fotografovali z oken a ze střech. Úžasná doba, na kterou nikdy nezapomenu. Ta doba, to byl Havel.
Vracím se do dětství. Něco mi to připomnělo. Když celá naše rodina stála před rádiem a poslouchala přenos pohřbu presidenta Beneše. Do ticha v kuchyni tikal plechový budík a rodiče měli slzy v očích. A pak další slzy, moře slz jsem viděl při návštěvách hrobu pana presidenta Beneše v Sezimově Ústí. Z Jihlavy tam jezdil autobusový zájezd. Kolem hrobu se tísnil vzlykající dav a voněly konvalinky. Ty měl pan president nejraději. Celkem jsme byli na dvou zájezdech. Celkem dvakrát jsme byli zaevidováni bdělou policií před vstupem do presidentské residence. Po třetí už ne. To se tehdy rozkřiklo, že kdo bude zapsán třikrát, půjde na STB. Rodiče se báli. Všichni se tenkrát báli. Bál se jeden druhého...
Dívám se a poslouchám vzpomínky blízkých přátel Václava Havla. Zatraceně smutné nedělní odpoledne. A pojednou krásný moment. Dalajláma se sklání k postavičce pana presidenta a pohladí ho po tváři. Ten okamžik se nedal bez slz vydržet. Byly to moje slzy pro Václava Havla. Pane presidente, děkuji Vám. Za vůbec moji první cestu za hranice naši republiky, do Vídně. Za báječný život ve svobodné zemi.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)