Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.4.: Z policejního deníku: rvačka na ulici; herní konzole se muž nedočkal; krádež kola z garáže

17.4.: Třebíč má suvenýrovou euro bankovku

17.4.: Staňte se průzkumníkem městské divočiny

16.4.: Z policejního deníku: poškození pracovního stroje a krádež jeho vybavení; nález hlavic německých ručních granátů ve studni; distributor drog dopaden

16.4.: U Hamerského rybníka u Mrákotína budou kvůli opravě silnice mobilní semafory

16.4.: Policisté se zaměřili na železniční přejezdy; řidiči často porušují pravidla

16.4.: Husova ulice v Havlíčkově Brodě se dočká opravy, bude mít nový povrch i dopravní značení

15.4.: Za okny muzea v Třebíči jsou k vidění poslední majitelé panství z rodu Valdštejnů

15.4.: Z policejního deníku: posprejovaný vlak; opilý muž se válel na zemi, nadýchal 3,59 promile; alkohol a drogy za volantem

15.4.: Parčík u Žižkovy mohyly na Přibyslavsku prochází revitalizací

15.4.: Díky nové metodě pomůžou gynekologové v jihlavské nemocnici desítkám žen

14.4.: Z policejního deníku: vloupání do chalupy; muž zaplatil zálohu za auto, které nikdy neviděl; žena skončila na záchytce

14.4.: Ve Starči u Třebíče vysázeli dobrovolníci u cyklostezky další jabloně a slivoně

14.4.: V jihlavské zoologické zahradě se zabydluje levhart perský z Polska

14.4.: Rozhodněte o letošní Absurditě roku - káva z pytlíku, pomlázky neprodávat či chutná koronaviru víc v malých nebo velkých obchodech

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 26.1.2012
Příběh dlouhý sedmdesát let
Píše se rok 1938. Řada židovských rodin prchá ze Sudet do vnitrozemí. Mezi jinými i staří manželé Siegfried a Franziska Ledererovi z Líšnice u Mostu. Jejich konečná stanice je Jihlava Dvořákova ulice č.3, první poschodí. Je 10 října 1938 a ve dveřích činžovního domu, dodnes stojícího, vítá je se slzami v očích jejich dcera Erna provdaná za JUDr. Ervina Taussiga.
Jihlava. Nový domov. Už už se zdá, že bude zase všechno jako dřív. Ale realita je jiná. V ulicích jsou rozbíjeny výlohy židovských obchodů. Vzduchem se míhají zdvižené pravice německých fanatiků. Na fasádách domů trčí černé nápisy JUDEN RAUS. A přichází 15. březen 1939.
Konec všech nadějí. Protektorát. Hákové kříže. Konečné řešení židovské otázky. Židovské rodiny jsou ožebračovány a násilně vystěhovávány z města. Nejvíce jich putuje do Prahy. A stěhování nekončí. Další a další putují do okolních měst. Do Třeště. Do Telče. Do Polné. Do Žďáru nad Sázavou. Do Moravských Budějovic. Do Velkého Meziříčí. Putují do Brtnice, Batelova, Kamenice, Staré Říše, Malého Beranova a do mnoha dalších míst, často i hodně vzdálených.
Siegfried Lederer 5. června 1939 umírá. Pohřební obřad se nekoná. Vypálená obřadní síň v Jihlavě čpí spáleninou. Jen rabín a pár blízkých ukládají rakev do země. A přichází 23. srpen 1939 a vdova Franziska Ledererová spolu s rodinou Taussigovou nastupují cestu do nového bydliště v Praze XII. Nebyl kameník. Nebyl čas na zhotovení náhrobního kamene. Místo hrobu překryla milosrdná zeleň...
Tragikou prosycený čas plynul neúprosně rychle dál. 21. října 1941 odjíždí rodina Taussigova do Lodže, aby už se nikdy nevrátila. Otec Ervin stár 42 let, matka Erna 39 let a jejich syn Willy stár 10 let. Odjíždí i babička Franziska Ledererová, 6. července 1942 do Terezína a odtud 15. října 1942 do Treblinky. Umírá ve věku 77 let. Jejich hroby nemají náhrobní kameny. Na jejich hrobech nikdy nevyrostlo ani jediné stéblo trávy...
A čas běžel dál. Z početného rodu Ledererových se podařilo přežít Tomášovi. Do roku 2009 pátral po osudech svých příbuzných. Všichni zahynuli v různých koncentračních táborech. Jen Siegfrieda Lederera hledal marně. Nebyl na transportních seznamech. Až náhoda. Okamžik.
Díky Mahlerově hudbě se setkala Praha s Jihlavou. Slovo dalo slovo a já dostal telefonickou otázku: Pane Vilímku, nevíte něco o panu Ledererovi z Mostecka ? Tak tomu říkám náhoda. Po 70 letech vydala moje kartotéka čítající dnes více jak 27.000 osob židovského vyznání tuto odpověď : pan Siegfried Lederer je pohřben na židovském hřbitově v Jihlavě v neoznačeném hrobě. Pak následovalo nalezení hrobu v travnatém porostu. Zhotovení provizorní tabulky se jménem a čekání na návštěvu z Vídně. Přijela. Postáli jsme. Prošli městem. A dnes? Dnes stojí na židovském hřbitově v Jihlavě novotou zářící pomník z černého mramoru se jménem nejen pana Lederera, ale i IN MEMORIAM ostatních, kteří zahynuli. Nápis v dolní části pomníku hlásá: Budiž jejich duše uvedeny do svazku živých. Zítra, 27.ledna 2011, položím na okraj mramorové desky první kamínek.
Ladislav VILÍMEK


Vydáno 25.1.2012
Den památky obětí holocaustu
V pátek 27. ledna v 10 hodin dopoledne v obřadní síni židovského hřbitova v Jihlavě si už tradičně připomeneme všechny oběti holocaustu z Jihlavy a Jihlavska.
Letos v červnu uplyne 70 let od prvního transportu našich židovských spoluobčanů ze sběrného střediska v Třebíči do Terezína. Ve dvou transportech označených Av a Aw odjelo tehdy 18. a 22. června celkem 1.370 osob, z nichž přežilo pouhých 60.
V obřadní síni si návštěvníci prohlédnou výtvarné práce žáků ZŠ Třešť a studentů Gymnázia Jihlava, které byly vytvořeny během projektu Židovské šlépěje v dějinách Jihlavska pořádaného Muzeem Vysočiny v Jihlavě.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)