Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.2.: V Třebíči začíná jarní cyklus přednášek o historii v našem regionu, první bude o dolování drahých kovů

20.2.: Svatby v zimě nejsou moc lákavé

19.2.: Za hlasy, které Chudobínská borovice v anketě Evropský strom roku 2020 získá, přibudou desetitisíce stromů

19.2.: Ve Žďáře nad Sázavou hořel byt, mladý muž skončil ve vážném zdravotním stavu na ARO

19.2.: Policisté pátrají po totožnosti mrtvého muže, který byl nalezen loni v listopadu na Pančavě

19.2.: Opilý agresivní muž ohrožoval v bytě v Třebíči svou příbuznou, ta před ním utekla

19.2.: Místopředseda Trikolory: Šikana živnostníků musí skončit; stát nesmí lidem, kteří se chtějí živit tím, co umějí, házet klacky pod nohy

19.2.: Muzeum ve Velkém Meziříčí připravuje výstavu Historické cukrárny

19.2.: Miloš Vystrčil z Telče byl zvolen předsedou Senátu

19.2.: Meteorologové varují před ledovkou také v částech Vysočiny

19.2.: Během dubna proběhne v Jihlavě kordonový průzkum

18.2.: Žďárští a jihlavští umělci vystaví svá díla v novoměstské galerii

18.2.: Ženě při nakupování v Třebíči neznámý zloděj ukradl kabelku; policie hledá muže z fotografie

18.2.: Ptákem roku 2020 je jiřička obecná

18.2.: Obec Rohozná, ve které orkán Sabina zničil na padesát domů, vyhlásila veřejnou sbírku

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 26.1.2012
Příběh dlouhý sedmdesát let
Píše se rok 1938. Řada židovských rodin prchá ze Sudet do vnitrozemí. Mezi jinými i staří manželé Siegfried a Franziska Ledererovi z Líšnice u Mostu. Jejich konečná stanice je Jihlava Dvořákova ulice č.3, první poschodí. Je 10 října 1938 a ve dveřích činžovního domu, dodnes stojícího, vítá je se slzami v očích jejich dcera Erna provdaná za JUDr. Ervina Taussiga.
Jihlava. Nový domov. Už už se zdá, že bude zase všechno jako dřív. Ale realita je jiná. V ulicích jsou rozbíjeny výlohy židovských obchodů. Vzduchem se míhají zdvižené pravice německých fanatiků. Na fasádách domů trčí černé nápisy JUDEN RAUS. A přichází 15. březen 1939.
Konec všech nadějí. Protektorát. Hákové kříže. Konečné řešení židovské otázky. Židovské rodiny jsou ožebračovány a násilně vystěhovávány z města. Nejvíce jich putuje do Prahy. A stěhování nekončí. Další a další putují do okolních měst. Do Třeště. Do Telče. Do Polné. Do Žďáru nad Sázavou. Do Moravských Budějovic. Do Velkého Meziříčí. Putují do Brtnice, Batelova, Kamenice, Staré Říše, Malého Beranova a do mnoha dalších míst, často i hodně vzdálených.
Siegfried Lederer 5. června 1939 umírá. Pohřební obřad se nekoná. Vypálená obřadní síň v Jihlavě čpí spáleninou. Jen rabín a pár blízkých ukládají rakev do země. A přichází 23. srpen 1939 a vdova Franziska Ledererová spolu s rodinou Taussigovou nastupují cestu do nového bydliště v Praze XII. Nebyl kameník. Nebyl čas na zhotovení náhrobního kamene. Místo hrobu překryla milosrdná zeleň...
Tragikou prosycený čas plynul neúprosně rychle dál. 21. října 1941 odjíždí rodina Taussigova do Lodže, aby už se nikdy nevrátila. Otec Ervin stár 42 let, matka Erna 39 let a jejich syn Willy stár 10 let. Odjíždí i babička Franziska Ledererová, 6. července 1942 do Terezína a odtud 15. října 1942 do Treblinky. Umírá ve věku 77 let. Jejich hroby nemají náhrobní kameny. Na jejich hrobech nikdy nevyrostlo ani jediné stéblo trávy...
A čas běžel dál. Z početného rodu Ledererových se podařilo přežít Tomášovi. Do roku 2009 pátral po osudech svých příbuzných. Všichni zahynuli v různých koncentračních táborech. Jen Siegfrieda Lederera hledal marně. Nebyl na transportních seznamech. Až náhoda. Okamžik.
Díky Mahlerově hudbě se setkala Praha s Jihlavou. Slovo dalo slovo a já dostal telefonickou otázku: Pane Vilímku, nevíte něco o panu Ledererovi z Mostecka ? Tak tomu říkám náhoda. Po 70 letech vydala moje kartotéka čítající dnes více jak 27.000 osob židovského vyznání tuto odpověď : pan Siegfried Lederer je pohřben na židovském hřbitově v Jihlavě v neoznačeném hrobě. Pak následovalo nalezení hrobu v travnatém porostu. Zhotovení provizorní tabulky se jménem a čekání na návštěvu z Vídně. Přijela. Postáli jsme. Prošli městem. A dnes? Dnes stojí na židovském hřbitově v Jihlavě novotou zářící pomník z černého mramoru se jménem nejen pana Lederera, ale i IN MEMORIAM ostatních, kteří zahynuli. Nápis v dolní části pomníku hlásá: Budiž jejich duše uvedeny do svazku živých. Zítra, 27.ledna 2011, položím na okraj mramorové desky první kamínek.
Ladislav VILÍMEK


Vydáno 25.1.2012
Den památky obětí holocaustu
V pátek 27. ledna v 10 hodin dopoledne v obřadní síni židovského hřbitova v Jihlavě si už tradičně připomeneme všechny oběti holocaustu z Jihlavy a Jihlavska.
Letos v červnu uplyne 70 let od prvního transportu našich židovských spoluobčanů ze sběrného střediska v Třebíči do Terezína. Ve dvou transportech označených Av a Aw odjelo tehdy 18. a 22. června celkem 1.370 osob, z nichž přežilo pouhých 60.
V obřadní síni si návštěvníci prohlédnou výtvarné práce žáků ZŠ Třešť a studentů Gymnázia Jihlava, které byly vytvořeny během projektu Židovské šlépěje v dějinách Jihlavska pořádaného Muzeem Vysočiny v Jihlavě.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)