Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
21.10.: Výsadba ovocných stromů na ovčí pastvině

21.10.: Největší česká medaile a Světová růže pro pelhřimovské Muzeum rekordů

20.10.: Kraj Vysočina vydává nástěnný kalendář s motivem vzrostlých stromů

20.10.: Filmový klub v Jihlavě uvede snímek Kytice na motivy balad K.J. Erbena

20.10.: Dvořákova hudba rozezní New York

19.10.: Záchranáři na Vysočině sdílí data o pacientech s krajskými nemocnicemi, uložené údaje šetří čas

19.10.: Padesát let kulturního domu Máj v Pelhřimově

19.10.: Koncert Komorního orchestru Filharmonie Gustava Mahlera v Třebíči

19.10.: Horácké divadlo uvede v premiéře hru Svatý Václav

19.10.: Filmaři poznávali Vysočinu, Třebíč je okouzlila

18.10.: Zaměstnanci třebíčské nemocnice vysadili lípu ke 100. výročí ČSR

18.10.: Telč ochutná Italské dvojhubky Marty Kučíkové

18.10.: Novorozené děti v Třebíči bude hlídat 28 nových monitorů dechu

18.10.: Na Oktobeerfestu zvítězilo konopné pivo

18.10.: Lékárna v pelhřimovské nemocnici se přesune do hlavní budovy

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 26.1.2012
Příběh dlouhý sedmdesát let
Píše se rok 1938. Řada židovských rodin prchá ze Sudet do vnitrozemí. Mezi jinými i staří manželé Siegfried a Franziska Ledererovi z Líšnice u Mostu. Jejich konečná stanice je Jihlava Dvořákova ulice č.3, první poschodí. Je 10 října 1938 a ve dveřích činžovního domu, dodnes stojícího, vítá je se slzami v očích jejich dcera Erna provdaná za JUDr. Ervina Taussiga.
Jihlava. Nový domov. Už už se zdá, že bude zase všechno jako dřív. Ale realita je jiná. V ulicích jsou rozbíjeny výlohy židovských obchodů. Vzduchem se míhají zdvižené pravice německých fanatiků. Na fasádách domů trčí černé nápisy JUDEN RAUS. A přichází 15. březen 1939.
Konec všech nadějí. Protektorát. Hákové kříže. Konečné řešení židovské otázky. Židovské rodiny jsou ožebračovány a násilně vystěhovávány z města. Nejvíce jich putuje do Prahy. A stěhování nekončí. Další a další putují do okolních měst. Do Třeště. Do Telče. Do Polné. Do Žďáru nad Sázavou. Do Moravských Budějovic. Do Velkého Meziříčí. Putují do Brtnice, Batelova, Kamenice, Staré Říše, Malého Beranova a do mnoha dalších míst, často i hodně vzdálených.
Siegfried Lederer 5. června 1939 umírá. Pohřební obřad se nekoná. Vypálená obřadní síň v Jihlavě čpí spáleninou. Jen rabín a pár blízkých ukládají rakev do země. A přichází 23. srpen 1939 a vdova Franziska Ledererová spolu s rodinou Taussigovou nastupují cestu do nového bydliště v Praze XII. Nebyl kameník. Nebyl čas na zhotovení náhrobního kamene. Místo hrobu překryla milosrdná zeleň...
Tragikou prosycený čas plynul neúprosně rychle dál. 21. října 1941 odjíždí rodina Taussigova do Lodže, aby už se nikdy nevrátila. Otec Ervin stár 42 let, matka Erna 39 let a jejich syn Willy stár 10 let. Odjíždí i babička Franziska Ledererová, 6. července 1942 do Terezína a odtud 15. října 1942 do Treblinky. Umírá ve věku 77 let. Jejich hroby nemají náhrobní kameny. Na jejich hrobech nikdy nevyrostlo ani jediné stéblo trávy...
A čas běžel dál. Z početného rodu Ledererových se podařilo přežít Tomášovi. Do roku 2009 pátral po osudech svých příbuzných. Všichni zahynuli v různých koncentračních táborech. Jen Siegfrieda Lederera hledal marně. Nebyl na transportních seznamech. Až náhoda. Okamžik.
Díky Mahlerově hudbě se setkala Praha s Jihlavou. Slovo dalo slovo a já dostal telefonickou otázku: Pane Vilímku, nevíte něco o panu Ledererovi z Mostecka ? Tak tomu říkám náhoda. Po 70 letech vydala moje kartotéka čítající dnes více jak 27.000 osob židovského vyznání tuto odpověď : pan Siegfried Lederer je pohřben na židovském hřbitově v Jihlavě v neoznačeném hrobě. Pak následovalo nalezení hrobu v travnatém porostu. Zhotovení provizorní tabulky se jménem a čekání na návštěvu z Vídně. Přijela. Postáli jsme. Prošli městem. A dnes? Dnes stojí na židovském hřbitově v Jihlavě novotou zářící pomník z černého mramoru se jménem nejen pana Lederera, ale i IN MEMORIAM ostatních, kteří zahynuli. Nápis v dolní části pomníku hlásá: Budiž jejich duše uvedeny do svazku živých. Zítra, 27.ledna 2011, položím na okraj mramorové desky první kamínek.
Ladislav VILÍMEK


Vydáno 25.1.2012
Den památky obětí holocaustu
V pátek 27. ledna v 10 hodin dopoledne v obřadní síni židovského hřbitova v Jihlavě si už tradičně připomeneme všechny oběti holocaustu z Jihlavy a Jihlavska.
Letos v červnu uplyne 70 let od prvního transportu našich židovských spoluobčanů ze sběrného střediska v Třebíči do Terezína. Ve dvou transportech označených Av a Aw odjelo tehdy 18. a 22. června celkem 1.370 osob, z nichž přežilo pouhých 60.
V obřadní síni si návštěvníci prohlédnou výtvarné práce žáků ZŠ Třešť a studentů Gymnázia Jihlava, které byly vytvořeny během projektu Židovské šlépěje v dějinách Jihlavska pořádaného Muzeem Vysočiny v Jihlavě.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)
Kácení v Jihlavě
- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)