Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
16.12.: Staročeské Vánoce na Michalově statku v Pohledi

15.12.: Zoo Jihlava láká návštěvníky i na Štědrý den

15.12.: Jihlavský filmový klub uvede filmové pásmo Cesta na Měsíc + Podivuhodná cesta

14.12.: Živý betlém, třetí adventní koncert či vánoční bruslení v Telči

14.12.: Zastupitelé Třebíče se zvážili pro dobrou věc

14.12.: Tři čtvrtiny dotazů na jihlavský magistrát podává jediný člověk

14.12.: Novoměstská nemocnice zve na adventní koncert BROLNu

14.12.: Betlémské světlo bude v Pelhřimově pro zájemce v sobotu 22. prosince v kapli sv. Kříže

13.12.: Úspěšné hnízdění orlů mořských na Vysočině

13.12.: Zpráva k mimořádným dopravním komplikacím na Vysočině

13.12.: Výsledky fotosoutěže Photographia Natura 2018

13.12.: Vánoční náměstí v Třebíči

13.12.: Vánoční jarmark v Jihlavě bude s vratnými kelímky, začne v pátek 14. prosince

13.12.: Vánoce na radnici v Pelhřimově v neděli

13.12.: Vánoce na VŠPJ pro ZASTÁVku v Telči

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

7) Zloděj od svatého Jana…

6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

2) Kalamita na lince A

1) Děda, jehož se Husák bál

Dřevěné mlýny, Bedřichov

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 9.4.2012
Židovský hřbitov v Jihlavě
Počátkem druhé poloviny 19. století bylo pro zdejší Židovskou náboženskou obec nanejvýš důležité mít konečně důstojnou a velkou synagogu a současně zřídit blíže města odpovídající hřbitov. Není divu, neboť prudký nárůst židovského obyvatelstva si to přímo vyžadoval.
Do této doby sloužil hřbitov v Puklicích, což znamenalo potíže s přepravou nebožtíka a trpěla i důstojnost celého obřadu. V archivu je založen dopis prvního jihlavského rabína Dr. J.J. Ungera ze dne 27. října 1867, kde sděluje městské radě tento neudržitelný stav a mimo jiné uvádí, že v roce 1862 zemřelo v Jihlavě 5 souvěrců, 1863 - 3, 1864 - 9, 1865 - 12, 1866 - 7 a 1867 za prvních devět měsíců již 18 osob. Současně informuje o probíhajícím jednání s majitelem pozemku v katastru bývalé obce Pístov, který je již součástí předměstí Jihlavy a nachází se u křižovatky cest do Batelova a Horního Kosova. Podobný dopis odesílá o den později, 28. října 1867, i předseda ŽNO Leopold Schnürmann. I on zdůrazňuje celkem 54 mrtvých v posledních letech a souhlas majitele vhodného pozemku, Franze Cžapa, s odprodejem za účelem zřízení židovského hřbitova pro zdejší náboženskou obec. Konečné jednání se uskutečnilo dne 3. dubna 1868 za účasti zástupců všech zainteresovaných stran. Za město MUDr. Leopold Fritz, Dr. Grüner, Adolf Kirschner, Johann Swoboda a Johann Lang, za ŽNO Leopold Schnürmann, rabín Dr. Jakob Unger, Hermann Grünfeld a Emanuel Wiener a konečně vlastník pozemku, parcelní č. 244, 245 a 246, Franz Cžap. Připojena je i první skica budoucího hřbitova. Zůstal založen i plán první obřadní síně, který v roce 1868 nakreslil architekt Eduard Rathausky. Připomeňme jen, že byl spoluatorem plánů na jihlavskou synagogu. Všechny uvedené skutečnosti by odpovídaly tomu, že hřbitov byl slavnostně otevřen v roce 1869, tedy rok předtím, než bylo založeno v Jihlavě pohřební bratrstvo Chevra - Kadiša (1870). Některé prameny totiž uvádějí rok založení 1867, což je doba, kdy teprve probíhala jednání o umístění a koupi vhodného pozemku.
Podíváme-li se na první obřadní síň, jde o stavbu velmi prostou, v klasicistním slohu. Na levé straně, při pohledu na přiložený plán, byla umístěna místnost pro potřeby pohřebního bratrstva a dále márnice. Středem procházela chodba z ulice na vlastní hřbitov. Na pravé straně byla místnost pro rozloučení pozůstalých s mrtvým. Od průjezdu se táhla středem hřbitova hlavní cesta, která byla přibližně v každé třetině předělena kolmo bočními cestami. Tím byla celá plocha rozdělena na šest přibližně stejných částí. Tento stav se zachoval dodnes. Dodejme ještě rozměry uvedené budovy: délka 8 a 1/4 víd. sáhu, šířka 4 a 3/4 v.s. a výška budovy asi 3 a 3/4 v.s. To odpovídá cca délce 6,5 metru, šířce 3,7 metru a výšce 3 metry.
K další významné přestavbě došlo až na samém počátku 20. století. Podle dochovaných plánů máme možnost se podívat na dva návrhy obřadní síně. Nerealisovaný projekt od jihlavského stavitele Ignaze Langa, jehož židovská firma zaujímala ve městě významné postavení a podílela se na řadě stavebních zakázek, a na vítězný návrh vídeňského architekta Wilhelma Stassneho, který pocházel z vážené jihlavské židovské rodiny.
Stavitel Lang kreslil plány 7. srpna 1902. Jeho návrh předpokládal uprostřed objektu obřadní síň, na levé straně byt hrobníka a na opačné pak podsklepený prostor márnice s čekárnou. Samotná obřadní síň byla rozdělena na čtyři části, z nichž pravděpodobně největší bal určena k rozloučení se zesnulým. Při posuzování obou návrhů to mělo negativní vliv na konečné rozhodování, neboť prostor byl tímto řešením příliš roztříštěný a ztrácel na velkorysosti, zatím co konkurenční návrh se svým pojetím přímo nabízel. Celkový vzhled se přizpůsoboval stávající synagoze, která byla postavena v historisujícím románskomaurském slohu. Objekt měl být 32,25 metru dlouhý, 9,55 metru široký a 15,8 metru vysoký.
Architekt Wilhelm Stassny se sídlem ve Vídni I., Krugerstrasse 8, nakreslil plány 12. května 1903. Uprostřed objektu byla umístěna velká obřadní síň s katafalkem na jižní straně. V pravé nižší části s průchodem, byl umístěn byt hrobníka. Kuchyň s příslušenstvím a jeden pokoj. Na levé straně byla márnice (Todtenkamer) a čekací síň (Warteraum). Zde byl vjezd pro povozy z ulice na vlastní hřbitov. Celá tato honosná pseudorománská stavba s řadou historisujících prvků byla 34,5 metru dlouhá, 9,95 metru široká a vysoká 13,5 metru. Postavena byla v roce 1904 a téhož roku, 8. prosince, slavnostně vysvěcena Dr. Ungerem, prvním jihlavským rabínem. Na počátku okupace byl objekt vypálen a v archivu je uložena řada písemných dokumentů o probíhajícím jednání mezi ŽNO a městem o případné opravě či demolici. Od 18. dubna 1940 se jednalo až do 12.6.1941. Jednání se mimo jiné účastnili i zástupci Sicherheitsdiens des RFSS - SD - Dienststelle Iglau, zentralstelle für jüd. Auswanderung Prag - Střešovice, Dělostřelecká 11, zástupci radnice i ŽNO Jihlava (Jüdische Kultusgemeiride in Iglau) a to Dr. Meisl. Střední část t.j. vlastní obřadní síň byla nakonec demolována a nahrazena zdí. Ponechány byly pouze nízké objekty márnice s kanceláří a byt hrobníka. Po osvobození se jednalo opět. Tentokrát 4.8.1952 kolem povalení 3 pomníků a hřbitovní zdi v délce 25 metrů a to v důsledku špatného uskladnění uhlí na skládce v sousedství hřbitova. Jednání tehdy vedl za ŽNO Jihlava Karel Meisl, úřadující místopředseda, A. Weissenstein, tajemník a hrobník Jan Dočkal. Poslední oprava střechy a stropu v domku hrobníka nese datum 26. dubna 1955. V roce 1956 už se objevují jen stížnosti na vodu ve sklepě a promáčené podlahy v domku. Koncem 60. let dochází k úplné demolici posledních zbytků kdysi honosné obřadní síně. Dnes je na hřbitově prostý objekt márnice, kde jsou umístěny dvě mramorové desky s hebrejskými modlitbami a deska se jmény donátorů z původního objektu.
Pro úplnost lze poznamenat, že se dochovala i žádost Gabriela Hellmanna na zřízení zděné hrobky na zdejším hřbitově s datem 23. dubna 1925 a plán dřevěné šupny (dřevníku) od Vinzenze Zeizingera z Jihlavy ze dne 3. září 1907, která stála na pravé straně při hřbitovní zdi.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)