Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 3.7.2012
Historie voňavého domu v ulici Matky Boží
Na základě patentu císařovny Marie Terezie byly všechny domy r. 1770 opatřeny popisnými čísly. Námi sledovaný dům v ulici Frauengasse obdržel čp. 352. První přečíslování proběhlo v r. 1813 a dům získal nové čp. 391, které bylo v platnosti až do r. 1955, kdy domu bylo přiděleno stávající čp. 1033.
Nejstarší název této ulice byl zaznamenán v jihlavské městské knize už v první polovině 14. století, Platea beate virginis Marie (Ulice Matky Boží) a r. 1493 se objevilo německé pojmenování Frawngasse, později Frauengasse, které se pak užívalo až do r. 1919. V následujících letech měla ulice dva názvy, český a německý, Matky Boží a Frauengassse. Od r. 1945 se užívala česká verse, kterou v r. 1959 nahradilo pojmenování ulice Obránců míru. Teprve v r. 1990 byl jí navrácen historický název - Matky Boží.
Historie našeho domu se začala psát až několik století po založení města. Důvodem byla brána Matky Boží a hradební zdi s parkánem. V případě obležení města bylo důležité zajistit rychlý nástup obránců na hradby. Proto byl prostor před nimi po dlouhá staletí nezastavován a jen výjimečně bylo povoleno stavět zde soukenické rámy. V našem případě zde byla ještě další překážka a tou byla mohutná sýpka, postavená vedle brány v r. 1541. Připomíná ji kamenná deska s německým nápisem umístěná na zdi vedle našeho domu, nad velkými vraty: Roku 1541 byla tato sýpka poprvé vystavěna, na to roku 1646 od Švédů zničena a stržena, konečně roku 1658 byla opět znovu postavena a vyzdvižena.
Mohutný objekt můžeme spatřit na řadě starých kreseb a obrazů, poprvé snad na Willenbergově vedutě z r. 1593 nebo na vedutě Jihlavy v příloze prvního adresáře města z r. 1800. V závěru 19. století prostor sloužil jako městské skladiště. Ve druhé polovině 20. století byla na zdi vedle brány plakátovací plocha a při ní veřejný záchodek. Později zde byla umístěna sběrna papíru.
Zajímavý pohled do historie zdejšího kláštera a tím i do místa, kde dnes stojí námi sledovaný dům, přinesl jihlavský archivář JUDr. Emanuel Schwab. S výstavbou celého areálu minorité započali někdy v letech 1230 - 40. Přitom Schwab pečlivě prostudoval mnoho materiálů z různých archivů a sám se pokusil o rekonstrukci původních klášterních objektů, které údajně přiléhaly k západní straně kostela a zaujímaly prostor směrem k bráně Matky Boží. Tady se vedle kapitulní síně a refektáře měla nacházet kaple sv. Barbory, patronky horníků. Lze se domnívat, že byla zřízena velmi záhy a opatřena zvláštním vstupem přímo z ulice Matky Boží. Už proto, aby jako jediná svatyně mohla sloužit horníkům, kteří bez motlitby a Božího požehnání neodcházeli do práce a po vyfárání přicházeli děkovat Bohu za šťastný návrat z hlubin země. Kaple byla zřejmě volně přístupná po celý den. Podle zápisků zdejšího P. Müllera z roku 1865 je zřejmé, že původní vstup do kláštera byl skutečně z ulice Matky Boží. Staré dormitáře byly prý po r. 1536 zrušeny a nové zřízeny nad křížovou chodbou. S tím souvisel r. 1570 odprodej blíže neurčené části kláštera soukromníkovi, odsouhlasený představeným P. Bernardem. Můžeme se domnívat, že šlo o objekt na místě dnešních domů čp. 35 a 37. Situační plánek kostela včetně původní a pozdější nové klášterní budovy Schwab několikrát publikoval. Zdá se, že měl k disposici ty plány kláštera, o nichž se zmiňoval P. Müller v r. 1865 a které jsou dnes nezvěstné.
Nejstarší pohled do těchto míst nabízí freska přepadení Jihlavy v r. 1402 nacházející se na pravé straně hlavního oltáře v sousedním minoritském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Není jistě bez zajímavosti, že prostor mezi naším domem a kostelem zaujímá nevelký jednoposchoďový domek, v jehož útrobách se nacházejí stavební části patřící v minulosti zdejšímu minoritskému kostelu. V domě byl malý hodinářský obchod s dílnou zasahující nevelkou místností do přízemí našeho domu, což dokládají fotografie z 50. let minulého století.
Zajímavým dokladem mapujícím osudy jihlavských domů jsou adresáře. První byl vydán v r. 1800 a v námi sledovaném domě uvádí majitele Johanna Dirporta, kterého pak můžeme nalézt ještě v adresářích z r. 1806 a 1809. Johann je rovněž zapsán v gruntovnici tzv. vnitřního města a to r. 1795, kdy tento dům zakoupil za 1.350 fr. Od r. 1813 byl v adresářích veden majitel domu Franz Dürport a to až do r. 1834, kdy je zapsán naposledy. V domě žil a hospodařil spolu s manželkou Elisabethou. Adresář z r. 1847 uvádí jako majitelky sestry Josephu a Klaru Strahotinských. K domu je připsána poznámka, že zastavěná plocha domu včetně dvoru měla plochu 67 sáhů čtverečních a zahrada 21 sáhů (jeden vídeňský sáh = 1.896 metrů). V r. 1864 už byla držitelkou nemovitostí jenom Josepha Strachotinská. V dalším adresáři z r. 1878 už můžeme číst jméno nového majitele domu, Franze Protiwu. Adresáře města z r. 1886 a 1892 pak shodně uvedly, že majitelem obytného domu na ploše 2 ary 81 M2 se zahradou 36 m2 byl rovněž Franz Protiwa, ale junior, profesor na učitelském ústavu v Olomouci. V r. 1905 se v adresáři objevuje pekařský mistr Karel Papež s manželkou Marií. Pekařství měli přímo v domě. Jejich jména pak nalezneme v adresářích z r. 1910 až 1927. Mnozí staří Jihlavané říkají dodnes tomuto domu U Papežů.
Bez zajímavosti není pohled do domovních listů, kde můžeme nalézt majitele Karla Papeže nar. 31.8. 1864, který zde zemřel 11.8. 1954. Jeho manželka Marie má uvedeno pouze nar. 6.8. 1870. Z let 1921 - 25 poutá pozornost hned několik pekařských dělníků, kteří se v Papežově pekárně učili a pracovali: František Čejka (nar. 1900), Antonín Pech (1907), Viktor Tábořík (1907), Karel Růžička (1899), Václav Běloch (1903), Jan Němec (1909), František Tvrdík (1904), Václav Pešek (1906) a Karel Kourek (1907). Od r. 19020 - 23 bydlel v domě nadporučík četnictva Jan Široký s rodinou, který pak odešel do Brna, aby se po něm nastěhoval další nadporučík četnictva Josef Kroupa s rodinou.
Mezi významné podnájemníky lze zařadit Vojtěcha Cveka s manželkou Gabrielou, archiváře Státního okresního archivu v Jihlavě. Za svého působení uspořádal a zinventarisoval nejen farní fondy, ale hojně publikoval osudy osobností žijících v minulosti i současnosti na celé Vysočině.
Nelze pominout ani tragický osud zdejší židovské rodiny Leopolda Poláka nar. 1888, jeho ženy Ilonky nar. 1895 a dětí Anny nar. 1922 a Hanuše nar. 1925. Ze zdejšího podnájmu se museli vystěhovat 31. 5. 1941 do domu v Čajkovského ulici č. 87, kde je čekal 4.6. 1941 odjezd do sběrného střediska v Třebíči a transport do Terezína a do Lublinu, kde celá rodina zahynula. Podobný osud potkal i další dva židovské podnájemníky. Ignatz Robert byl odtud vystěhován 30.5. 1941 do Žďáru nad Sázavou, odkud odjel v květnu r. 1942 do Třebíče a následně do Terezína, kde zakrátko zahynul, bylo mu 70 let a Jaroslav Polák byl vystěhován 4.4. 1941 do Prahy, odkud odjel transportem do Terezína a pak do Osvětimi, kde ve věku 20 let také zahynul.
Trochu jiný byl osud zdejších německých podnájemníků. Rudolf Primus byl po osvobození zatčen a převezen do trestnice v Plzni a jeho žena Anna se odstěhovala za ním. Z května r. 1945 mám jednu stále živou vzpomínku na tento dům. Krátce před osvobozením města přiletěl jedno odpoledne nad město ruský průzkumný letoun a spustil palbu na městské nádraží. V okamžiku bylo náměstí liduprázdné a všichni se utekli poschovávat do průjezdů a obchodů. Já jsem s rodiči zaběhl do cukrárny pana Pelikána na náměstí. Při otočce pak letoun krátce vystřelil, patrně na bránu, ale tu minul a jedna střela zasáhla pravý horní roh Papežova domu. Všichni se pak chodili dívat na hromádku sutí na chodníku a na poničený pravý horní roh fasády.
Další pohled do historie domu nám nabízí stavební archiv. Dochovaných dokumentů však není mnoho. Nejstarší plán domu z r. 1797 pochází od významného jihlavského stavitele Mathiase Plotta a týká se drobné přestavby místností v přízemí a prvním poschodí směrem do dvorního traktu. Mnohem zajímavější je plán domu téhož stavitele z r. 1842 se zakreslením celého jednoposchoďového průčelí do ulice Matky Boží. V domě vznikly tři byty o kuchyni a jedné světnici a jeden velký byt o kuchyni a čtyřech pokojích v prvním poschodí. Vůbec poprvé jsou při domě zakresleny dvě latríny, jedna v přízemí se vstupem do dvora a druhá na pavlači. O rok později došlo k zásadní přestavbě domu. Dům byl navýšen o druhé poschodí. Plány kreslil a stavbu realisoval opět stavitel Plott.
Další úpravy domu proběhly až na přelomu 19. a 20. století. V r. 1896 byla v domě zřízena pekárna pro Karla Papeže. Plány kreslil a stavbu realisoval jihlavský stavitel Ignaz Lang. V r. 1905 byla pekárna modernisována, upravena prodejní místnost, dílna a vstup do sklepa a k latríně. Plány tentokrát kreslil a stavbu prováděl další jihlavský stavitel, Theodor Lang. Dalších stavebních úprav se dům dočkal v r. 1908 a to podle plánů stavitele Karla Chlubny. Písemnosti z r. 1926 obsahují stížnosti na špatný stav krytiny na minoritském kostele, což mělo způsobovat ucpávání odpadních rour ve dvoře domu a vlhnutí domovního zdiva. Doklad z r. 1931 se týká opravy fasády průčelí, kterou znovu prováděl stavitel Karel Chlubna. Ten se v té době podílel významnou měrou na opravách sousedního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Korespondence z r. 1935 řešila zabezpečení kamenné zdi bývalého klášterního objektu. Z poválečného období jsou založeny dokumenty týkající se opravy venkovní fasády z r. 1947 - 1951 a stížnosti paní Marie Papežové z r. 1960 na nedostatečné zabezpečení hradební zdi a tím dalšího podmáčení domu. Navrženo bylo zastřešení hradeb. Složka domu končí doklady o úpravách zdejších bytů v důsledku zřizování koupelen.
Dr. Dobroslav Líbal napsal ve svém hodnocení jednotlivých jihlavských domů, že námi popisovaný dům má barokní původ, první přestavby se dočkal v r. 1797 a o druhé poschodí byl navýšen r. 1843, kdy část prostor byla zaklenuta plackami. Dr. Líbal pak uvedl, že stav domovní fasády pocházel z r. 1908, což ale neodpovídá plánům stavitele Chlubny z té doby. Její podstatné zjednodušení a odstranění bohaté štukové výzdoby kolem oken, jak je patrné dodnes, proběhlo zřejmě až při úpravách v r. 1950. Jediné, co z Chlubnovy secesní výzdoby zůstalo, je dnes k vidění na nevelké ploše nad vchodem do domu. Ostatně, vše dokumentují fotografie průčelí domu z období před druhou světovou válkou.
Co říci závěrem. Z domu se už více jak jedno století line vůně z pekárny. Chléb, ručně tvarované rohlíky, žemle, vánočky, to všechno tady pamatuji. To všechno jsem ochutnával. A dnešek. Nespočet vůní se dál prohání ulicí a stoupá vzhůru až na vyhlídku na jihlavské bráně. Zdejší cukrářské výrobky jsou vyhlášené. Chutnají znamenitě. Nevěříte, přijďte posedět do voňavého domu ve stínu jihlavské brány.
1. července 2012
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)