Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 26.12.2012
Štědrý den
Purpura na plotně... není. Není na plotně, ale je kdesi kolem mne. A voní, stále voní. Marná sláva, pane Suchý, bez téhle písničky by nebyly letošní české Vánoce v daleké Kalifornii. A na okně u sousedů sedí kočka a venku štěká pes odnaproti a je takřka horký letní den a celý svět se ve mně směje. No, řekněte, kdo by neměl dobrou náladu skrz veskrz, když vás hostitelé hýčkají. Cože si dáme ke štědrovečernímu pokrmu, platýze? Kilo za šedesát dolarů. No, to bude pošušňáníčko a k tomu ještě s českým bramborovým salátem vypracovným zlatými českými ručičkami z amerických organických surovin. Tatínku můj milovaný, tam kdesi nahoře, slyšíš to. Tvůj synek si bude lebedit ještě dál než je daleko za bývalou železnou oponou. Kdo by si to byl pomyslel, Půl století jsem nevytáhl paty za hranice našeho Československého státu. Přečkal dvě okupace a spoustu manifestací, až konečně někdo zacinkal klíčema a neskutečné se uskutečnilo. Letošní české Vánoce budu prožívat celých dvacet čtyři hodin v Kalifornii.
Je štědré dopoledne a já spolu s vnukem jedeme koupit pivo a italskou vodovou zmrzlinu. A teď, čtenáři, pozor. Dojíždíme k pokladně, ve vozíku je balík zmrzliny a krabice s dvanácti láhvemi belgického piva za 15 dolarů. České pivo jsme nenašli. Platíme, či spíš vnuk chce platit, ale pokladní vznáší námitku. Ač je vnuk chlapák jako hora, má vlastní auto i kreditku, pivo nedostane. Není mu jednadvacet. A pokud si jej chceme odvést, ukazuje na mne, tak to pivo musí zalatit ten starý pán, co jde s vámi. Vysvětlení, že jsem dědeček, bylo rázně odmítnuto, I stalo se, dostal jsem do rukou stodolarovku a s noblesou českého magnáta jsem pivo nejen zaplatil, ale také odnesl k autu. Jo, a ještě postřeh, v žádném super či hypermarketu neprodávají cigarety. Nikde žádná reklama, že kouření škodí zdraví. Cigarety se prodávají v takových zvláštních obchodech, kde se nonstop prodává neuvěřitelný sortiment lihovin a piva a kde snad mívají i naše plzeňské, ale je prý drahé..
A další překvapení mě čekalo odpoledne. To jsem jako kluk prožíval velmi těžce a už jsem se nemohl dočkat až přijde Ježíšek. Tentokrát ale přišla americká sousedka, cukrářka, a za dobrou sousedskou spolupráci udělala našim hostitelům dort. Nebylo by to nic divného, kdyby to byl dort, jak jej znám z domova. Tenhle byl ale naprosto vyjímečný. Tvarem i ozdobením. Připomínal část zasněžené hornaté krajiny. Vedle zlatého, ale nejedlého nápisu Merri Christmas bylo po krajině rozeseto pár jedlých cukrových figurek sněhuláků a skřítků a na vrcholku ujížděl Santa se sobím spřežením, žel, také nejedlý. Jen se za cukrářkou zavřely dveře, všichni jsme se pustili do koštování tohoto sladkého zázraku. Byl vynikající. Lehounce se rozplýval na jazyku a mizel v našich lačných dutinách. Úplně jsme zapomněli na předsevzetí, že svoje chuti omezíme na minimum a necháme si je až ke štědrovečernímu stolu.
Musím přiznat, že to byl krásný večer. Přiznala to i naše hostitelka. Na stromečku hořely opravdové svíčičky. Dárků byly hromádky. Ježíšek se plácl přes šekovou knížku. Ale hlavně se povídalo a vzpomínalo. Lidé by si měli povídat. Je toho tolik, co bychom si měli říci a obvykle zjistíme, že už bývá pozdě, že už není se koho ptát. Ptejme se a na nic nečekejme. Stojí za to vědět, vědět víc. Hodně toho vědět. Ptejme se, dokud jsme.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)