Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.10.: Zloděj ukradl v jihlavské prodejně desítky zubních kartáčků

20.10.: V čem chybují obchodníci při vyřizování reklamací

20.10.: V Telči se zastaví Legiovlak

20.10.: Přednáška Východní pobřeží USA v Třebíči

20.10.: Přednáška Středověké hrady, život v míru a válce v jihlavském muzeu

20.10.: Opilý muž se ve Velkém Meziříčí vyboural

20.10.: Muzeum rekordů v Pelhřimově má další přírůstek - knihu leteckých snímků Pehřimovsko z nebe

20.10.: Mezi Světlou nad Sázavou a Dolní Březinkou srazil vlak šestatřicetiletého muže, ten na místě zemřel

20.10.: Dyje není jediná voda v národním parku; projděte se třeba k podyjským rybníkům

19.10.: Zvon v kostele sv. Víta v Zahrádce ponese jméno Josef, na památku pátera Josefa Toufara, který v městečku působil

19.10.: Studenti navrhli nové autobusové nádraží Jaderné elektrárny Dukovany i parkovací dům

19.10.: Počty aut na Třebíčsku rostou; přibývá i elektromobilů

19.10.: Policisté zachránili lidský život; odradili sebevraha od skoku z rozhledny

19.10.: Pacientům s chronickou nemocí předepisují lékaři v nemocnici v Novém Městě na Moravě léčebné konopí

19.10.: Muž z Jihlavska dluží své dcerce na výživném téměř deset tisíc korun

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 1.1.2013
Něco končí, něco začíná
Kalifornie. Silvestr 2012. Ráno svítí slunce a obloha je pečlivě vymetena. Tady se na pořádek dbá. Všude je vymeteno. Teplota 4 stupně Celsia nad nulou. Nikde živáčka. Ani ptáčkové nepípají. Uprostřed papundeklových domovů je zima. Jak je venku, tak je uvnitř. Zlaté české chaloupky. Pod peřinkou jako nad peřinkou. Všude vůkol je to jadna velikánská lednička. Konečně, po chodníku běží černovlasé děvče s pejskem. Běhá tady kdekdo s kdečím. Hlavně za zdravím. To jest odkudkoliv kamkoliv. Nikdo neví proč se to tak děje, ale děje se to. Naši hostitelé také běhají. S velkým salašnickým psem sedm kilometrů, s malým chlupáčem polovičku. Vypadají zdravě. My neběháme a taky vypadáme. Člověk nemusí běhat, aby vypadal. Čím jsem starší, tím víc vypadám. Taky mě, a to přiznávám, občas napadne, že bych měl vypadat jináče, ale nejde to. Vypadá to, že už s tím současným vypadáním nic neudělám. A běhavcem už nebudu.
Snídaně proběhla tak trochu po česku. Chléb s pomazánkovým máslem, čaj, pět mandlí, ale snědl jsem jich osm, černá káva s přírodním třtinovým cukrem a místo džusu, čtyři čerstvě utržené mandarinky. Všechno, samozřejmě, organické. Už teď cítím, že kypím zdravím. Ono kypět je úžasné. Člověk pojednou celým tělem vnímá, že je. Ať se hnu kamkoliv, kypím a jsem. A to je pořád ještě starý rok. Za pár hodin budu kypět nově. Jsem zvědav na ten rozdíl. Nové kypění ve starém obalu. Už aby to bylo. Ještě štěstí, že kdosi kdysi vymyslel kalendář. Nedovedu si představit, že bych měl kypět furt jenom postaru. A což teprve ti, co si dávají k novému roku nová předsevzetí. Chudáci, táhli by životem jen tak. Nebo dokonce jen tak tak.
Říkal jsem si ráno, vydrž to a napiš něco hned první nový den v roce 2013. Nešlo to vydržet. Praha hlásila do světa už v podveče na Silvestra, že má plné záchytky. A tady se pracuje. Kolem dokola se dělá, stavaři stavějí, kopáči kopou a hospodyně přijela rozčílená, že její oblíbený market vyměňuje podlahy a musela jet 20 mil dál, aby nakoupila organické bagety a šunku a vajíčka a pomazánku na jednohubky. Taková americká jednohubka je ale pořádný kusanec. Tady vůbec je všechno nějak větší, Snad je to tou velmocí. Třeba malá lžička na kafe. Ta moje doma je proti té americké pidižvík. A protože ta je větší, a já jsem zvyklý na tři lžičky, mám to americké ranní kafe sladší. Každej si tak spočítá, že tím pádem je tady sladší celej zdejší život. Mne to bude po návratu domů stát tři lžičky navíc, abych si udržel ten americkej standard. Štěstí, že mi sociálka zvýšila důchod. Zase bude dobře.
Málem bych zapomněl, že jsem byl ještě za mlada na výletě na Mount Helixu. Zítra už budu o rok starší. Krásný kopec, asi 600 m nad Pacifikem, který je odtud vidět stejně dobře, jako Mexiko. Obrovskou výhodou je, že se dá autem vyjet až na vrcholek a tam zaparkovat. Pak máte 30 minut na koukání a zase šup do auta a pěkně dolů do údolí. Dobrá věc se podařila. Mám zase o čem přemýšlet a psát. Další výhodou je, že si šetřím ošoupané kolenní chrupavky a zítra ráno si do nového roku chutě povyskočím jako za mlada. Ono mlado, marná sláva, bývalo hejtoto. Ale o mladu zase až příště. Teď si navzájem popřejme šťastný a legrační rok 2013 a hlavně hodně zdravíčka.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)