Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 8.1.2013
Někdo to rád horké
Jen si na těch pár slovíček vzpomenu a hned se mi vybaví báječný starý americký film. A co víc. Romantický hotel kousek od pláže, kde se na terasách pod slunečníky vyhřívají staří prachatí milionáři. Kdo by nechtěl se do těchto míst alespoň na chvíli navrátit. A tak když naše hostitelka od poledního kuchtění zavolala, že po obědě se jede na Coronado, ani na vteřinku jsem neprotestoval. Coronado je nejen částí San Diega, Coronado je název onoho romantického hotelu, kde se film natáčel.
A jedeme. Je sobota odpoledne a hemžení aut je neutuchající. Dálnice hučí jako pobouřený včelí úl. Ještě že máme na každé straně po pěti jízdních pruzích. Nechvátáme. Vezeme si sebou velkou psí slečnu, švýcarskou salašnici, které říkám Almárka. Slušelo by jí Almara, ale je něžná a má ráda lidi a hlavně miluje malé děti. Vyrůstala mezi nimi a dokáže je i chránit. Při jejím hrozivém zavrčení člověka zamrazí. Cesta rychle utíká a před námi se objevuje obrovitánský most spojující poloostrov Coronado s vnitřním městem. Je úžasný v tom, že není rovný, je stavěn do mohutného oblouku a při pohledu z jeho vrcholu dolů do zálivu se i ta největší zaoceánská loď jeví jako hračička. Nemám při jízdě po tomto monstru dobrý pocit. Má sice dva jízdní pruhy na každé straně, ale jeho betonová zábrana při okraji není vyšší než jeden metr, což mě děsí. Na dopravní nehodu na takovém mostě raději ani nemyslet. Je určen výhradně pro auta. Od vnitřního města je jízda na jeho vrchol delší a pozvolná, na poloostrov Coronado se sjíždí příkře. Rychlost vozidel je omezena na 25 mil za hodinu. Samozřejmě, že tentokrát zase všechno dobře dopadlo, tam i zpátky, jinak bych teď už nic nenapsal.
U hotelu Coronado se zaparkovat nedá a tak jsme se prošli ulicemi této čtvrti. Krásné a honosné vily se spolu se starými domy doslova utápějí v zeleni. U některých starých stromů jsem stál v úžasu, co všechno příroda dokáže. Tvary lupenů, jehličí, květů, kůry na kmenech, spleti kořenů. Všude pečlivě udržované trávníky, čistota na širokých bulvárech, v uličkách i na chodnících. Čím blíže k plážím, tím více parkujících aut a výletníků. Tady se producíruje snad celý svět. A pejsků je k vidění také habaděj. Jenže ti naši doma jsou mohutnější, zdejší se mi zdají hubeňouři. Asi to bude tím podnebím. Už je slyšet mořský příboj a vidět celý hotelový komplex. Škoda, že jej převyšují blízké výškové budovy. Ztrácí svůj glac, byť je stále pečlivě udržován a běloba jeho pavlačí a stěn nenechává nikoho na pochybách, že je to stále Pan Hotel Coronado. Jako vždy jsem se prošel jeho přízemím, abych tentokrát koupil slíbenou pohlednici za 65 centů a pak s lhostejností českého milionáře míjel obchůdky se zlatem a diamanty a drahým oblečením až ven, kde už na mne čekala Almárka, které jeden pán koupil pohárek se zmrzlinou a nechal se s ní vyfotit. Inu, my milionáři si rozumíme a víme, co se sluší a patří. Nám o nějaký ten cent nejde.
Nelze nepoznamenat, že také letos tady před hotelem, na místě parketu, udělali pro obveselení ledovou plochu. Vstupné 15 dolarů, zapůjčení krasobruslařských bot 25 dolarů. Na ploše asi 20 x 10 metrů se plahočilo a popadávalo několik desítek nadšenců a přicházeli další. Opodál v moři zatím skotačili plavci a kluci sjížděli vlny na prknech. A zadarmo. Sluníčko se stále příjemně sklánělo k obzoru a náš výlet se chýlil ke konci. Aut opět všude jako máku. Jak také jinak. Kdejaký belhavý dědeček jezdí stejně dobře jako mladá maminka s třemi dětmi a nákupem. Také jsme si byli nakoupit a opět všude rušno a parkoviště praskalo ve švech. Bylo přítmí a cestou domů jsme tak mohli vidět celou řadu vánočně nazdobených domků. V neděli bude tří králů a na tři krále o krok dále. A snad i o víc. To už záleží na nás.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)