Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 9.1.2013
O koukání kolem sebe
Jaký pán, takový krám. A když je těch krámů tucet a nebo dokonce kopa a všechno v jedné garáži, je to svinčík. Ale spíše herberk. To bývá osud mnoha amerických garáží. Stačí jít procházkou a být ve správný čas na nesprávném místě. Ptám se, proč ty hromady krabic, plechovek, pikslí a nádob ti lidé skladují. A dostávám odpověď, asi počítají se stěhováním a tak to všechno nepotřebné dávají na jedno místo. No, nejsem si tím příliš jist. V některých ulicích to vypadá na hromadný odjezd všech obyvatel. Jinde mají lidé to štěstí, že nemají garáž.
V naší ulici máme jednoho takového zaníceného sběratele všepotřebna. Nemá garáž a tak si pořídil dvě auta. V jednom jezdí městem, ve druhém skladuje skvosty z kontejnerů na odpad, které denně zachraňuje před jistou zkázou ve spalovně a nebo na skládce. V tomto, řekněme transportním autě, je jediným volným místečkem sedadlo pro řidiče. Každý den totiž musí s tímto autem ujet pár stovek metrů a pak zaparkovat na jiném místě. Kdyby tak neučinil, našel by auto na odtažném parkovišti a ještě by ho čekala pokuta. Na to tady dohlíží zvláštní policie. Inu, pořádek musí být. Parkoviště u chodníku není odkladiště.
Je obyčejný pracovní den, je úterý. Do sousedního sídliště jednoposchoďových řadových domků přijela úklidová četa. A bylo co uklízet. Se stromů padá listí, jen to šustí. A dole se svěže zelenají trávníky a barvami hýří záhony květin, které tam u nás doma považujeme za letničky a nebo se prodávají řezané v květinářstvích do těch nejparádnějších kytic. Zdejší parta mě zaujala tím, že nic neponechala bez povšimnutí. Sbírala nejen popadané listí v trávních a záhonech, ale pečlivě je setřásala s keřů i keříků. Vymetla každý kout kolem domů a vše vynášela do velkého kontejneru. Takhle se tady uklízí každý týden. Nečeká se, až všechno listí spadne. Mimoděk jsem si vzpomněl na dobu dávno minulou, na směny národní fronty. Né jednou se hrabalo lupení tak, že se hrabalo jen kvůli naplánovanému hrabání. Lupení drželo ještě na stromech. A pak spadlo, ale to už bylo po směně. A národní fronta stála na toaletní papír.
Život je všude stejný. A lidé také. Všude je chleba o dvou kůrkách a jedné vládě. Mne upoutal hned po ránu malý hoch jdoucí pěšky a sám do blízké školy. Měl teplou bundu a černou pletenou čepici na uši. Byl tmavé barvy pleti a tak se mu ani nedivím, bylo jen 10 stupňů nad nulou. Šel pomalu a rozvážně, nikam zjevně nechvátal. Kam taky. Do zvonění bylo nejméně půl hodiny. Náhoda tomu chtěla, že jsem ho zastihl jít ze školy. Byly dvě hodiny odpoledne. Slunce prahlo. Šel pomalu a rozvážně a měl bundu nacpanou do školní brašny. Jen černou pletenou čepici měl stále na hlavě a přes uši. Patrně má za ušima a je si toho vědom. Kdo ví, jestli to nebude jeden z budoucích amerických prezidentů. To u nás doma se to také neví a je nejvyšší čas s tím něco dělat. Až přijedu domů, rád bych měl už poštovní známky s panem prezidentem. A na úřadech by měl také viset, když ten stávající, kvúli amnestii, trčí v rámu někde za kancelářskou skříní. Svět je malý. Všude se ví, kde se co šustne. Kde dávají lišky dobrou noc, kde se dávají amnestie a nebo občanství i s cestovním pasem.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)