Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
26.1.: U Budíkovic na Třebíčsku se zranili při nehodě čtyři lidé

26.1.: Tradiční Masopust na Veselém kopci již v sobotu 1. února

26.1.: Měšťanský dům ve Svratce čeká rekonstrukce, bude v něm radnice a galerie vysočinských malířů

26.1.: Meteorologové varují před ledovkou nejen na Vysočině

26.1.: Kytarový recitál Od baroka po současnost v podání Libora Janečka v novoměstské Horácké galerii

25.1.: Vzpomínka na básníka Jana Zahradníčka v třebíčské knihovně

25.1.: V Polné hořelo odpadní dřevo

25.1.: U Starého Pelhřimova narazil kamion do stromu, řidič je zraněný

25.1.: U Pacova se osobní auto převrátilo na bok, nikdo nebyl zraněn

25.1.: O víkendu energetici v Dukovanech ukončí práce na čtvrtém bloku a odstaví třetí výrobní blok

25.1.: Na dálnici D1 v Jihlavě skončil kamion mimo vozovku

25.1.: Filmový klub v Jihlavě uvede německý film Snímek 25 km/h

24.1.: Veřejná sbírka na Mašínův statek, spolek oslovil jihlavské zastupitelstvo i veřejnost

24.1.: U Lovčovic na Třebíčsku utrpěli při nehodě zranění tři lidé, z toho dvě děti

24.1.: Recidivista dostal hlad, ukradl uzenou krkovici

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 21.1.2013
Křížem krážem a po svých
Nedovedu si představit život běžného Američana bez automobilu. Chtě nechtě musí jezdit. Za vším. Za prací, po nákupech, za zábavou a s dětmi za vzděláním. Já auto mít nemusím. Jsem tady dočasně a navíc, nikdy jsem nebyl držitelem řidičského průkazu. Každodenní život jsem absolvoval pěšky.
A také teď, tady v Kalifornii, popajdávám si ulicemi kráčeje po bezvadných betonových chodnících, na nichž čas od času přelousknu název dodavatelské firmy a rok výroby. Tady ve čtvrti La Mesa převládá rok 1955-1963. Tou dobou jsem u nás doma v Jihlavě chodíval nejraději uličkou V důlkách a pak kousek Fibichovou. Ta první ulička byla jen hlína udusaná staletími a místy posypaná škvárou, ta druhá měla chodníky vydlážděné klasickou městskou dlažbou a má je dodnes. Ulička V důlkách zmizela a na jejím místě vyrostl asfaltový obchvat starého města. Vzpomínám si, že jsem tady potkával denně stejné lidi spěchající jako já před šestou hodinou ráno do práce. Nevím, ač bych si rád vzpomněl, že bychom se vzájemně pozdravili dobrým ránem. Bez ohledu na věk či pohlaví. Tady v Americe, když jdu kterékoliv ráno nebo odpoledne na čochtanou, každého koho potkám, mě zdraví. Anglicky. A já mu anglicky odpovídám. Muž nebo žena, bez ohledu na stáří, dokonce i mladá děvčata pochodující za zdravím mě uctivě pozdravují a ještě se při tom usmívají. Dělá mi to moc dobře. Tetelím se, kolik že mám v tom milionovém městě známých. Inu, my pěšáci, ať jsme odkudkoliv a kdekoliv máme k sobě nějak blíž. Sbližuje nás to. Patříme k sobě. Auta vzal ďas.
V pondělí má celá Amerika státní svátek. Státní instituce a podniky mají zavřeno. V kalendáři je 21.ledna uvedeno Martin Luther King, Jr. Day. Vím o něm víc, než mnohý Američan. Psalo se o něm v našich socialistických novinách, Dral se tehdy o práva černochů s americkým imperialismem. A dnes je slavný a vážený a patří mu sváteční den. Vlajky se tady vyvěšovat nemusejí. Tady státní vlajky vlají po celé dny. I na rodinných domcích. Tůhle jsem se musel pousmát. Před jedním domkem majitel předělával zahrádku. Všude samá hromádka, samá jamka, a ve všem tom neuspořádaném chaosu vlály ve větru dvě malé americké vlaječky na špejlích zapíchnuté jen tak do země. Zase mě to přinutilo k návratu domů. Také jsme dávali za okna vlaječky zapíchnuté do květináčů. Bedlivě na to dohlížel uliční důvěrník. On vůbec dohlížel na všechno a na všechny v celé ulici. Někdy i zazvonil a doporučoval nejen naši, ale také sovětskou vlaječku. Nedávali jsme ji. Později v paneláku jsme nedávali do oken vůbec nic. Nějak s tou naší vlajkou neumíme dodnes v úctě nakládat. Škoda. Většina vidí špejle nejraději na jitrnicích. Stačí mi listovat současným děním u nás doma. Kdože z těch dvou ve špíně vymáchaných prezidentských kandidátů vyjde nejčistší a bude na mne shlížet na úřadech a já ho budu olizovat na známkách na dopisy. To tady v Americe mají také vyřešeno. Známky se neolizují, známky se dodávají samolepící. A prezidenta Obamu jsem na žádné známce neviděl. Převládají motivy s americkou vlajkou, s krajinou a nebo s květenou.
Pokud jde o svátky, drží se tady ve Státech úplně jinak, než na co jsme zvyklí z domova. Všechny obchody jsou otevřeny, drobní živnostníci a řemeslníci pilně pracují. Ptal jsem se na platy. Od 35 do 120 $ na hodinu. Podle odbornosti a důležitosti. Tady by se uplatnily zlaté české ručičky. Znám takové a znám i výsledky jejich činností. Těm by tady bylo hej a nikdo by jim nezáviděl. Zítra ráno, ač ve svátek, řemeslníci se objeví i na našem sídlišti a budou pokračovat s rozvodem kabelové televize a zavlažovačů, Bez těch se žádná zdejší zelená plocha neobejde. Nekropit ráno a večer, bylo by po zeleni a po květech. Slunce tady už teď kolem poledního žhne a spaluje. A což teprve v letních dnech, kdy rtuť teploměrů šplhá přes čtyřicítku a občas poskočí i výš. Právě před chviličkou jsme se vrátili z odpolední procházky. Bylo po páté hodině a slunce příjemně hřálo do zad a do kloubů. Doma naopak přimrzá a propadává sníh a na silnicích jsou hlášeny karamboly a o kus dál v Anglii není o nic lépe a Londýn dokonce ruší letecké spoje. Ještě to tak, Abych tady musel zůstat a nepoznat zač je toho letošní zima na Vysočině.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)