Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.10.: Zloděj ukradl v jihlavské prodejně desítky zubních kartáčků

20.10.: V čem chybují obchodníci při vyřizování reklamací

20.10.: V Telči se zastaví Legiovlak

20.10.: Přednáška Východní pobřeží USA v Třebíči

20.10.: Přednáška Středověké hrady, život v míru a válce v jihlavském muzeu

20.10.: Opilý muž se ve Velkém Meziříčí vyboural

20.10.: Muzeum rekordů v Pelhřimově má další přírůstek - knihu leteckých snímků Pehřimovsko z nebe

20.10.: Mezi Světlou nad Sázavou a Dolní Březinkou srazil vlak šestatřicetiletého muže, ten na místě zemřel

20.10.: Dyje není jediná voda v národním parku; projděte se třeba k podyjským rybníkům

19.10.: Zvon v kostele sv. Víta v Zahrádce ponese jméno Josef, na památku pátera Josefa Toufara, který v městečku působil

19.10.: Studenti navrhli nové autobusové nádraží Jaderné elektrárny Dukovany i parkovací dům

19.10.: Počty aut na Třebíčsku rostou; přibývá i elektromobilů

19.10.: Policisté zachránili lidský život; odradili sebevraha od skoku z rozhledny

19.10.: Pacientům s chronickou nemocí předepisují lékaři v nemocnici v Novém Městě na Moravě léčebné konopí

19.10.: Muž z Jihlavska dluží své dcerce na výživném téměř deset tisíc korun

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 29.1.2013
Teď už máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela...
Jak ten čas letí. Psal se rok 1946, když jsem poprvé vstoupil do školy. O rok později jsme měli vlastivědu a já si do sešitu s tvrdými deskami nalepil obrázek prezidenta Tomáše Garrique Masaryka a pod něj připsal úhledným písmem PRESIDENT OSVOBODITEL. V dalších hodinách následoval další obrázek, tentokrát prezidenta dr. Edvarda Beneše. A pod ním opět úhledný nápis PRESIDENT BUDOVATEL. Pak přišel rok 1948 a z paní učitelky se stala soudružka a tehdy nám bylo nařízeno obrázky včetně textu odstranit. Stalo se. Hlavou státu byl tehdy první dělnický prezident Klement Gottwald. Dnes vím, že jsme ve škole zcela opomněli protektorátního prezidenta dr. Emila Háchu, ale nebylo se čemu divit. Nebyl vhodný čas o něm hovořit. A nakonec nebylo žádoucí ani mínit se o prvních dvou prezidentech.
V těchto dnech si náš lid vůbec poprvé vybíral svého prezidenta. A měl na vybranou hned z několika kandidátů. Učinil tak. Od března tohoto roku bude na pražském hradě Miloš Zeman. Co tomu všemu předcházelo, to ponechávám bez komentáře. Nemám zahrádku a o hnůj se nestarám. S odstupem času o tom budou jisto jistě psát renomovaní historikové. Školáci to za pár týdnů poznají podle toho, že se jim ve třídách objeví na stěně zarámovaná nová tvář našeho nového pana prezidenta. A budou mít oproti nám, bývalým poválečným školáčkům, tu výhodu, že ve svých sešitech, pokud je vůbec ještě užívají, nebudou muset odstraňovat obrázek bývalého pana prezidenta. Tady bych jen rád poznamenal, že mě velice překvapilo, že někde už nyní došlo k odstraňování obrazů toho stávajícího, prezidenta Václava Klause. Prý kvůli amnestii. Tak nevím, vážíme my si dostatečně našich prezidentů. Ať už byli takoví a nebo makoví. Oni byli. Oni jsou. Nelze je z historie natrvalo vystřihnout. Co pomníků už jsme jim postavili a co jich bylo rozbořeno a odvezeno na skládky. Nemluvě o názvech ulic a náměstí.
Pobývám teď nějaký čas mimo naši republiku a přesto není dne, abych se díky technice nepodíval domů. Po mrazivých dnech nastává obleva. Po vypjatých dnech uvolnění a jak pan prezident Klaus poznamenal: Zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí. Já si tak jistý nejsem. Ta slova tady zazněla už před léty. A zapadla bez ozvěny. Nemohu zapomenout, když se náš národ loučil s prezidentem Benešem a nebo s ministrem zahraničních věcí Janem Masarykem. Všude bylo cítit hluboký zármutek, lidé na ulicích plakali. Následovalo dlouhé období povinné radosti a jásání. Pak cinkání klíčema. Do světa se rozletělo jméno našeho prezidenta Václava Havla. A dnes. Tiše se ptám sám sebe, jak dlouho bude nám dopřáno radovat se z nového pana prezident ?
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)