Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
20.4.: Z policejního deníku: krádež kabelů; řidič se dopustil trestného činu, jeho spolujedoucí byl v celostátním pátrání; opilá žena nadýchala přes čtyři promile

20.4.: Stoletá lípa na Libušíně ve Žďáře nad Sázavou půjde k zemi

20.4.: Město Jihlava opraví Návesní rybník v Kosově

20.4.: Medvědi hnědí v táborské zoo zimní spánek neznají, přesto odpočívají rádi

19.4.: Z policejního deníku: u rybníka ležel dělostřelecký granát; pokus o vloupání do budovy; za volant usedl bez řidičáku

19.4.: U Lukavce na Pelhřimovsku našli archeologové technickou keramiku se zbytky dehtu nebo torzo středověké pece

19.4.: U Jaderné elektrárny Dukovany roste nová ovocná alej

19.4.: Sbírka potravin pro lidi v nouzi se bude konat v sobotu 24. dubna

19.4.: Prohlášení Václava Klause ke kauze Vrbětice

19.4.: Na silnici I/19 na Havlíčkobrodsku, Žďársku a Pelhřimovsku probíhají opravy

19.4.: Na VŠPJ vzniká nový podcast Polytechnicast; dozvíte se třeba, jak vás může zlomená ruka přivést ke studiu vysoké školy.

18.4.: Z policejního deníku: rvačka na ulici; herní konzole se muž nedočkal; krádež kola z garáže

17.4.: Třebíč má suvenýrovou euro bankovku

17.4.: Staňte se průzkumníkem městské divočiny

16.4.: Z policejního deníku: poškození pracovního stroje a krádež jeho vybavení; nález hlavic německých ručních granátů ve studni; distributor drog dopaden

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 21.2.2013
Únor bílý, pole sílí a nejen pole
Den se krátí, život se krátí, jen krátké kalhopty zůstávají stále stejně dlouhé. Krátí se i můj pobyt v Kalifornii. Z domova ale přicházejí radostné zprávy o nové sněhové pokrývce. A to je dobře. Únor bílý, pole sílí. Kalifornie je na tom zeleně. Tady by nejspíš platilo naše: Komu se nelení, tomu se zelení. Ale ani to není zcela přesné. Zelení se tady i těm, kterým se lení. Mnozí se vůbec neobtěžují posbírat na svých předzahrádkách pohozené obaly od čehokoliv včetně prázdné láhve od Bacardi. Leží v trávníku pod domem už několik dní. Kdyby to byla plechovka, už bylo všechno jinak. Ty jsou kořistí bezdomovců. A potom hybaj do sběrny a pak do obchůdku pro vínko. I dovozní z Itálie je tady za pár dolarů, stejně jako u nás doma vínový krabicák.
Dnes ráno padaly kroupy a potom hustě zapršelo. Za poledne vysvito sluníčko a tak jsme vykročili na malou procházku chladným slunečnem. Všude zeleno a hlučno. Ulice i parkoviště plná aut. Před nedalekou křižovatkou nás zaskočil hudební lomoz. Kravál. Linul se tentokrát z motorky. Její v kůži obalený majitel měl na řídítkách velký amplión nasměrovaný přímo na hlavu. Snad aby mu ani jediný tón neunikl, což mu zřejmě komplikovala helma. Jeho hudební produkce nás doprovázela ještě dlouho, byť už nebylo po něm na ulici ani památky. Inu, velká země je plná velkých překvapení. Nezbylo, než zamířit naše kroky k nedalekému jezeru, což je umělá vodní nádrž na pitnou vodu. Lidé tady mohou trávit čas procházkami po jejím břehu, krmit vodní ptactvo a nebo kroužit na kolech či kolečkových bruslích po široké asfaltové komunikaci. Auta sem samozřejmě nesmějí. Ale nebyla by to Amerika, kdyby zdejší chodci nemuseli chodit po pravé straně této cesty, zatím co u nás chodí po levé. My jsme vůbec víc doleva. A aby to bylo všem jasné, nápis o chůzi po pravé straně je napsán velkým bíým písmem i na vozovce. Anglicky. Tady je také jedna opravdu kuriózní dopravní značka - pozor na hady. Červeně orámovaný bílý trojúhelník se zakrouceným černým hadem. V houštiných pobývají vedle veverek a králíků také chřestýši. Fuj, nikdy jsem tady neměl při procházkách dobrý pocit po těle. V jednom okamžiku tomu bylo právě naopak. Kolem projel na kole muž ve středních letech a místo nohou měl dvě protézy. Jel zvolna a já se za ním dlouho díval, než mi zmizel za zatáčkou. Kdybych měl klobouk, smekl bych a uklonil se. Tomu říkám žizeň po životě. A hned jsem přestal vnímat svoje bolavé koleno. Člověk by měl koukat, aby viděl a žít, aby žil.
Únor bude co nevidět za námi. Konečně, celá řada únorů už je zaplať pámbu za námi. Ty vítězné i prohrané nebo probenděné jen tak. Měl jsem jedinečnou příležitost pobývat tentokrát delší čas v zemi, o které jsem v minulosti neslyšel nic dobrého. Měl jsem možnost chodit zapadlými uličkami San Diega ve všední dny i o svátcích a významných dnech. Zdravit se s lidmi, které jsem neznal a oni neznali mne. Kynout pošťákovi, který denně až do večera rozvážel poštu naší ulicí a nebo mávat popeláři, který na nás troubil když dvakrát týdně míjel náš dům. Všude žijí lidé. Mám velkou radost, že jsem mohl pobývat mezi nimi tady v Kalifornii, proplétat se nekonečnými davy na letišti v Londýně a pak tiše ujížět z pražského letiště domů na Vysočinu. Ano, já žiju na tomto světě rád.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)