Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
18.3.: Z policejního deníku: šestnáctiletá dívka byla opila a agresivní; zloděj kradl alkohol a současně napadl zaměstnance prodejny

18.3.: Ulice Hybrálecká v Jihlavě bude od pondělí 25. března z důvodu oprav uzavřena, objížďka povede po ulicích Romana Havelky a Okrajová

18.3.: U Pacova někdo postřelil brokovnicí orla mořského, má zlomené křídlo

18.3.: Jihlavané cvičením podpoří lidi s roztroušenou sklerózou

17.3.: Z policejního deníku: muž nalezl tříštivý granát; zloděj ukradl sazenice jedlí a smrků

16.3.: Z velkomeziříčského zámku: sbírka měřidel

16.3.: Výstava nástěnných kuchařek - Dobré samo se chválí v třebíčské galerii Tympanon

16.3.: Večerní prohlídky Moučkova domu ve Žďáře nad Sázavou

15.3.: Řidiči, jezděte opatrně, dávejte pozor na putující žáby, jsou to přirození regulátoři třeba komárů

15.3.: Z policejního deníku: žena naletěla podvodníkovi, přišla o 150 tisíc korun

15.3.: Oprava hradu Kámen pokračuje, zatím se podařilo odkrýt otvor původního rozetového okna, přibude třeba i pavlač

14.3.: Z policejního deníku: nehoda si vyžádala dva zraněné, řidič nadýchal téměř 1,5 promile

14.3.: Psychologická pomoc pro rodičky a maminky nejen v šestinedělí v havlíčkobrodské nemocnici

14.3.: 14. březen 1939 - Poslední večerní "křty" jihlavských Židů

13.3.: Z policejního deníku: falešný telefonát připravil muže o 360 tisíc korun; zloděj si odnesl z chaty padesát litrů slivovice

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Jihlavské letopisy Ladislava Vilímka:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Sdílet tento článek L. Vílímka...
Vydáno 30.10.2013
NEZAPOMÍNÁME
Dne 10. října proběhla na židovském hřbitově v Jihlavě zajímavá akce, při níž bylo pětadvacet doposud neoznačených hrobů opatřeno štítky se jmény a daty pohřbených. Štítky zhotovily studentky jihlavského gymnázia pod vedením prof. Miluše Třískové podle starého židovského smutečního oznámení z jihlavských novin z počátku 20. století. Dřevěné podpěrky zhotovil Luboš Paul. Dohledání a určení neoznačených hrobů provedl autor článku za pomoci dr. Radima Gondy z jihlavského muzea.
Většina uvedených hrobů se týkala zemřelých v období krátce před a po nacistické okupaci Jihlavy 15. března 1939. Tragické události tehdy znemožnily nejen stavět pomníky, ale často nebylo možné uspořádat řádný smuteční akt za přítomnosti rabína a pozůstalých. Navíc krásná obřadní síň jihlavského židovského hřbitova byla v noci ze 7. na 8. dubna 1939 vypálena a zdevastována místními německými fanatiky a v září toho roku byl gestapem zatčen a z Jihlavy odvlečen zdejší rabín dr.Arnold Grünfeld. Tragické období navíc umocňovalo poničení celé řady židovských obchodů a domů, neskrývaná nenávist mnoha německých obyvatel a celá řada narůstajících protižidovských opatření. Židovští obyvatelé byli vystěhováváni z Jihlavy do okolních českých měst a vesnic a nakonec také do Prahy.
Zdejší hrobník ukládal do země nejen zemřelé v rakvích, ale také urny s popelem, které poštou došly do Jihlavy z koncentračních táborů. Jmenujme Josefa Herzoga, který zahynul v Mauthausenu 2. září 1940 a urna byla uložena do hrobu 17.listopadu 1940. Jihlavský obchodník Wilhelm Furcht zahynul v neznámém koncentračním táboře 4.dubna 1940 a urna byla doručena do Jihlavy 20.června toho roku a uložena na zdejším hřbitově za účasti manželky Idy a syna Waltera, kteří potom 25.října 1940 byli násilně vystěhováni do Prahy a nakonec zahynuli v r. 1944 v koncentračním táboře v Osvětimi. Třetí urna došla do Jihlavy pod číslem 2371 z Osvětimi a ostatky v ní uložené patřily Egonu Spritzovi, který tam zahynul 16.dubna 1941. Uložena byla na zdejším hřbitově, byť jmenovaný v Jihlavě nepobýval. Tři urny byly uloženy na jihlavském židovském hřbitově, tři urny z koncentračních táborů. Ostatky dalších asi 1.200 jihlavských obětí holocaustu zůstalo bez pomníků kdesi v hromadných hrobech po celé Evropě.
Bílé štítky se jmény vystupují z čerstvě posečené trávníkové plochy jihlavského židovského hřbitova a choulí se pod stojícími náhrobníky těch, kteří svoji životní pouť zakončili ve svém městě ve zcela jiném čase. Na některých štítcích můžeme číst krátkou poznámku. Sestry Josefina a Wilhemina Adlerovi mají hroby vedle sebe. Spolu žily a podnikaly v Jihlavě, spolu 31. března 1939 spáchaly sebevraždu otravou svítiplynem ve svém bytě v Žižkově ulici č. 10/12. Sofie Epsteinová zemřela 29.července 1940 v jihlavské nemocnici na následky popálenin. Ve svém bytě v Havlíčkově ulici č. 7 se pokusila o sebevraždu upálením a polina se petrolejem.
Tragický osud potkal ing. Maxe Weisela, bývalého technika na Podkarpatské Rusi. Jeho žena Marta zemřela 8.listopadu 1938 a on byl krátce po okupaci vystěhován z Jihlavy do Telče. V říjnu 1940 byl zatčen gestapem na na následky krutého zacházení během výslechů zemřel 9. února 1941 v jihlavské nemocnici. Hroby obou manželů tak zůstaly až do dnešní doby neoznačené.
Prostý zelený trávník pokrýval hrob Emila Schindlera, majitele skláren v Antonínodole. Zemřel 1.ledna 1939. Jeho manželka Elsa byla v září 1939 vystěhována z Jihlavy do Poděbrad a nakonec zahynula r.1942 v koncentračním táboře v Trawnikách. Hrob Emila zůstal bez pomníku, hrob Elsy je neznámý.
Podobný příběh si můžeme připomenout nad hrobem Bedřicha Kohna. Zemřel doma 11. dubna 1940 a jeho žena Bedřiška byla 27. dubna, za pouhých 16 dnů po manželově úmrtí, vystěhována násilně do Prahy. Zahynula r. 1942 v koncentračním táboře v Sobibóru Ossowa. To vše se skrývá za nevelkým bílým štítkem na hrobě Bedřicha Kohna a stejně tak za podobnými štítky mnoha dalších našich židovských spoluobčanů, které si můžeme prohlédnout na zdejším židovském hřbitově. Žili mezi námi, Adolf Fischer a jeho žena Theresia, Hermina Felderová, Božena Wachtelová, Klara Silbersteinová, Emil Pollak, Rosa Kohnová, David Bondy, Regina Budlowská, Karla Friedjungová, Leo Gerold, Sigmund Lengsfeld a jeho žena Franziska, Ignaz Pokorny, Jakub Pollak, Josefine Ratingerová a Heinrich Thierfeld. Jejich hroby dostaly jména. V příštím roce se sejdeme znovu a pojmenujeme další zelené trávníkové plochy. Papír a umělá hmota dlouho nevydrží. Jednou je nahradí kamenné stély.
Zakončení celé akce proběhlo po dvou hodinách. Pak se všichni přítomní zastavili u pomníku židovských obětí první světové války. Naposled, pokud si vzpomínám, postály tady a okolí upravily děti ze školy z Velkého Beranova. Tentokrát jsme památku uctili minutou tichého postání a položením kytice. Po našem odchodu hřbitov opět opanovalo ticho a bílé tabulky se rozzářily do padajícího šera.
Ladislav VILÍMEK


Z jihlavských letopisů:
Pro servery Regionalist a iglau.cz exklusivně píše
Ladislav Vilímek...

(Další desítky článků Ladislava Vilímka viz. také v rubrice Iglau.cz Z jihlavských archivů...")

14. říjen 2018Glosa
(Leo Švančara)
Poslední exemplář našeho vyhynulého druhu...
Za našich starých krásných hektických časů, v nichž jsme začínali po revoluci nadšeně budovat novou českou mediální scénu, byly pohonnými hmotami ve všech redakcích jednak hustá mlha cigaretového, dýmkového a doutníkového kouře - a jednak všudypřítomná vůně normálního kafe s lógrem. Žádné kávovary: Všude jen rozžhavené vařiče, na nichž jsem současně pálil zrnka kadidla...
Pokračování . . .
Diskuse čtenářů Iglau.cz:
Regionalist-Iglau
- poslední příspěvek přidán 6.10.2010 (21:24)

- poslední příspěvek přidán 7.4.2010 (07:31)