Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
28.3.: Josef Patočka z Jihlavy oslavil sté narozeniny

27.3.: Z policejního deníku: zloděj si odnesl nářadí; za volantem bez řidičáku

27.3.: Staročeské Velikonoce na Michalově statku nabídnou nahlédnutí do časů před zrušením poddanství v Čechách

27.3.: Na operačních sálech v jihlavské nemocnici využívají anesteziologové nové přístroje

27.3.: Kriminalisté dopadli další distributory pervitinu

27.3.: Historii Velkého Meziříčí pomohou dětem poznávat muzejní programy

26.3.: Řidič Audi od nehody, která se stala u Šimanova, ujel. Policisté hledají svědky

26.3.: Z policejního deníku: vandal poškodil auta; při střetu osobního auta a náklaďáku utrpěli zranění čtyři lidé

26.3.: Velikonoce v Jihlavě zahájí na Zelený čtvrtek jarmark, řehtačkový průvod, velikonoční loupení vajíček i folklorní muzika

26.3.: Silný vítr trápí Vysočinu, hasiči odklízejí popadané stromy

26.3.: Malebnou krajinou jihozápadní Moravy s historickou Jemnickou dráhou

26.3.: Autobus z Moldavska vezl do Londýna místo cestujících přes šest set litrů alkoholu

25.3.: Řidič převrátil bagr na bok

25.3.: Z policejního deníku: nález ručního granátu; auto po nehodě shořelo, řidičku transportoval do nemocnice vrtulník

25.3.: Upleťte si pomlázku v táborské zoo nebo hledejte velikonoční vejce

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
Příběh dušičkový…

Jak hospodář Václav chtěl tak usilovně život zachránit, až o něj přišel…

Děkanovo kvarteto, aneb, jak většina má vždy patrně asi pravdu.

Listopad 1989: Koncert ve Vlašimi, demonstrace nefachčenek – a také co tehdy prorocky odhadl starý kněz.

Jak se moje pomsta udavačskému komunistickému dědkovi skrze krásné ženské nohy proměnila v trojku z chování.

Proč měl jihlavský adventní věnec nikoli čtyři, ale šest svíček?

Těžké hříšníky jejich vlastní hříchy ani do hrobu někdy nepustí…

Příběh dušičkový, aneb jak jsem se už nikdy nestal mrakopravcem.

Co povyprávěl starý skicář o poslední šachové partii s mým dědečkem?

Příběh ztraceného kocourka Mňouka…

Jak jsem kdysi rozebíral a vzápětí postavil – kremační pec!

Důstojník socialistické armády zůstane důstojníkem – i kdyby byl třebas ministrem!

O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Iglau.cz: Publicistika, historie, zajímavosti

Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

Unikátní script na Leosvancara.cz vám odtud z Regionalistu online spočítá vaše konstelace, vyhledá k nim statisticky nejčastější MOŽNÉ zdravotní potíže a současně vám vybere vaše osobní homeopatika!

Zde zadejte své datum narození:

Z historie jihlavských poutí
Sdílet článek
Výstavbě královského města Jihlavy předcházela stejnojmenná ves stojící při brodu přes řeku Jihlavu. Díky vyjímečné poloze na Haberské stezce a na hranicích Čech a Moravy byla ves i střediskem farního obvodu. Již před rokem 1233 tady stál farní kostel sv. Jana Křtitele...
A tady hledejme první oslavy připadající na den 24. června, což podle církevního kalendáře je den světcova narození. Není jistě bez zajímavosti, že sv. Jan byl sťat 24. února roku 32 a památka této události se světí až 29. srpna. Není proto vyloučeno, že svátek sv. Jana Křtitele se v průběhu staletí měnil.
Při budování královského města Jihlavy však došlo k výstavbě nového farního kostela zasvěceného sv. Jakubovi. Ten se svého poslání ujal roku 1257 a to v den vysvěcení 30. května téhož roku. Aktu se tehdy zúčastnil sám olomoucký biskup Bruno. Pokud jde o první písemně doložené procesí, konalo se podle farní kroniky v roce 1313, kdy byla nesena Nejsvětější Svátost. Jinak je samozřejmé, že se slavily všechny církevní svátky. Dokonce s takovou důsledností, že během těchto dnů byly v Jihlavě zakázány trhy a všechny krámy musely být zavřeny, aby účast věřících na bohoslužbách nebyla narušena.
Po období válek a morových ran přišlo konečně období klidu a spolu s ním mariánský kult. Města počala v závěru 17. století vyhledávat své patrony. Jihlava jich získala hned několik : nejprve se město zasvětilo Neposkvrněné Panně Marii, královně nebes a ochránkyni lidstva, potom sv. Josefu, ochránci církve a patronu řemeslníků, sv. Jakubovi Většímu, apoštolovi, k jehož hrobu ve Španělsku směřuje třetí nejslavnější pouť všech křesťanů, sv. Šebestiánovi, ochránci před morem a nemocemi a nakonec ještě sv. Františku Xaverskému. misionáři. To vše znamenalo další svátky a řekněme i poutě spojené s průvody věřících. Slavilo se 20. ledna, 19. března, 25. července, 4. prosince a 8. prosince. A aby to vše probíhalo na nejvýznamnějším místě ve městě, byly sochy všech pěti patronů soustředěny v roce 1690 na mariánském sloupu stojícím dodnes na jihlavském náměstí. A ani potom nebyl všem poutím konec. V roce 1702 byla do nově zbudované kaple Bolestné Panny Marie při kostele sv. Jakuba instalována zázračná socha Piety a k té se jednou ročně musely konat průvody věřících z okolních vesnic.
Slávy jakoby nebraly konce. K mimořádným oslavám došlo v Jihlavě, ale i jinde, v roce 1729, kdy se konala kanonisace českého světce a mučedníka sv. Jana Nepomuckého. Konečně, stačí se porozhlédnout po kraji. Těch kapliček, těch soch na mostech i jinde. A slavily se i další kanonisace spojené s procesími poutníků do jesuitských kostelů v Jihlavě a v Telči. Omezení jásotu a slavení přinesla až teresiánská éra a josefinské reformy.
A potom to přišlo. To, čemu dnes říkáme tradice. Nejprve si však dovolím ocitovat úryvek z Korniky České od Václava Hájka z Libočan. Jde o údajnou první zmínku o Jihlavě datovanou tímto autorem do roku 799:
"Moravané spuntovavše se s Němci, ve velikém se počtu sebrali a do Čech na loupež pustiti se chtěli. Špehéře napřed poslali a sami také za nimi táhli. Špehéři navrátivše se oznámili, kterak Čáslav pevný sobě dům postavil, od kterého až do hor veliké udělal záseky. Nejen jízdní, ale ani pěší, žádný tam projíti nemůže. Moravané zastavivše se v jednom lese při vodě, dlouho se radili co mají činiti, až na tom se dohodli, aby tu na tom místě hned ohradu okolo všeho udělali a uvnitř boudy a sruby postavili. Někteří si pak místo tak oblíbili, že místo ohrady zdi vysoké stavěli, chtíce tu město míti. A když základy ke zdem kopajíce ven hlínu vybírali, mnoho tu ježků nalézali, a na ten čas, Čechové i Moravané, říkali ježkovi JEHLAK a od toho dali městu jméno JEHLAWA".
V roce 1798 kdosi v Jihlavě zalistoval zrovinka v této kronice. A dostal nápad. Po létech na slávu hubených bude město slavit milénium. A na svátek sv. Jana Křtitele, jehož kostelík snad pamatuje Cyrila a Metoděje ...Je známo, že tehdy sám pan děkan Grün od sv. Jakuba přece jen váhal s oslavou a spolu s panem Marzym, jinak mědirytcem a historikem, zjistili, že tou dobou nestálo ani město, ani kostelík sv. Jana Křtitele. Také dotázaná Učená společnost česká v Praze označila konání jubilea za nepřípustné, neboť by se tím organisátoři vydali v posměch.
Leč, Jihlava nedbala. Obecné mínění převážilo a magistrát rozhodl, že sláva bude. Vše se začne bohoslužbou u sv. Jana Křtitele na Jánském kopečku a odtud se potom půjde průvodem do farního kostela sv. Jakuba. A co se průvodu týče, šlo tam tehdy i pár postav ve starých hornických úborech. A tak se zrodila ona tradice slavných hornických průvodů v Jihlavě.
Další velkolepé divadlo se konalo v roce 1899. Kroniky píší o největší události roku a 1100. výročí založení města. Jihlava se utápěla v záplavě barev a vzácných hostů. Přijel pan opat Starý ze Strahova a arcikníže Rainer. Dne 24. června se konalo divadelní představení o prvním německém osídlení Jihlavy a následujícího dne pak zazářil havířský průvod novými historickými kroji včetně těch hornických. Průvod končil na Střelnici, dnes přestavěné budově na Štefánikově nám. proti Masarykově škole, kde prý se potom vesele střílelo až do noci. Co na tom, že historie byla a je docela jiná.
Co říci závěrem? Patronem města není sv. Jan Křtitel, ten je pouze patronem kostela. Á propos. Reaguji tímto na článek o jihlavské pouti uveřejněný v deníku Vysočina dne 18. března t.r. Jinak Jánský kostelík patří k nejstarším v Jihlavě, ale nikoliv v celé západní Moravě. On totiž stojí a vždycky stál v Čechách!
Domnělé milénium založení města roku 799 dalo základ pozdějším hornickým průvodům. Vše završily oslavy v roce 1899. Velikost a atraktivita Hauptova hornického průvodu zastínila původní náboženské či pouťové procesí mezi kostelíkem sv. Jana Křtitele a farním chrámem sv. Jakuba.
Jinak, a to je třeba zdůraznit, město bylo a stále je oficiálně zasvěceno celkem pěti patronům. Každý si je může prohlédnout a připomenout u tzv. morového či mariánského sloupu na náměstí. Tento akt nebyl nikdy zrušen a nebo jinak upraven.
Co se samotných tradic týče, řádně s nimi zamíchalo 20. století. Za protektorátu v roce 1940 už havířský průvod nesměřoval na Jánský kopeček, ale do Starých Hor, kde jak pověst vypráví, byla nalezena první hrouda stříbra. Následujícího roku pochodovali havíři den před sv. Janem a 24. června se v Jánském kostelíku odbývala jen sváteční bohoslužba. V roce 1944 šli havíři na Heulos vyzdobený nacistickými fánglemi. Tradice, původně především církevní oslava milénia, ustoupila totalitě. A nejinak tomu bylo ve druhé polovině 20. století...
Ladislav VILÍMEK
Sdílet článek na Facebooku


Poutě a léto...
Sdílet článek
Už od prvního století měli křesťané v neobyčejné úctě hroby mučedníků. Přicházeli k nim a zde se modlili za přímluvu mučedníků u Božího trůnu...
Od čtvrtého století pak začínají poutníci hromadně putovat do Svaté země na místa spojená s životem Ježíše Krista. Velká popularita putování je jednak spojena s uznáním křesťanství jako oficiálního náboženství a zejména pak nálezem kříže, na němž Ježíš zemřel, svatou Helenou. Vzorem pro křesťanské pouti do Jeruzaléma byla putování Izraelců do jeruzalémského chrámu. Pouť křesťané podnikali jako pokání za hřích, v touze po očištění a posvěcení.
Po dobytí Jeruzaléma roku 1078 seldžuckými Turky přestala být pouť do Svaté země pro křesťany bezpečná, a to vedlo ke snaze křesťanstva získat Svatou zemi nazpět do svých rukou. Roku 1095 svolává papež Urban II. první křížovou výpravu za účelem navrácení svatých míst křesťanům. Roku 1099 je skutečně Jeruzalém dobyt a poté vzniká řada křesťanských státečků, které svoji existenci postavily především na ochraně poutníků do Svaté země. K ochraně a ubytování putujících ostatně vznikají i legendární rytířské řády. Ani ty však Svatou zemi před pohany zachránit, a tak roku 1291 padá poslední křesťanská pevnost ve Svaté zemi Akkon. Od té doby se pouť do Jeruzaléma stala pro Evropany prakticky jen výjimečnou a mimořádně dobrodružnou záležitostí. I proto začali poutníci raději putovat na jiná, dostupnější místa. Nejdříve do Říma, k hrobům apoštolů Petra a Pavla, a posléze začala poutní místa pomalu jedno za druhým vznikat i ve zbývající křesťanské Evropě. Většinou tehdy bývala spojena s mučednickou smrtí některého světce a tak i jedním z prvních poutních míst Čech byla Stará Boleslav, místo zavraždění legendárního knížete Václava.
Posléze se poutní slavnosti začaly rozšiřovat na významné chrámy, například chrám svatého Víta v Praze, a nakonec, v době baroka, se začaly poutě okázale slavit i v každém venkovském kostele. Každý kostel, venkovský i městský, má totiž svého patrona či ochránce a samotný slavnostní akt vysvěcení chrámu se často konal za účasti vysokých církevních hodnostářů a samozřejmě za veliké účasti všech věřících z celé farnosti a jejího okolí. Taková událost bývala potom po celá staletí připomínána buď ve výroční den posvěcení chrámu nebo v den svátku světce, jemuž byl kostel zasvěcen.
Když za josefínských reforem byly poutě úředně zakázány - neboť, jak výslovně prohlásil císař Josef II,. poutě jsou prý „zvykem, který pouze odvádí prostý lid od práce a od střízlivých myšlenek“ - lidová zbožnost se už nedala vykořenit. Tisíce věřících dál každoročně putovaly na blízká i vzdálená poutní místa v kraji a z poutí se stal s nastupujícím kapitalismem i velmi výnosný bussines, což se udrželo až do dnešních dnů.
Komunistický režim se sice snažil duchovní obsah poutí vykořenit tím, že začal organisovat své vlastní - například takzvané Mírové slavnosti či pompézní oslavy nejrůznějších komunistických výročí - ale přesto se většinou na venkově dodnes dál poutě slavívají právě ve svátek patrona místního kostela. Přičemž tyto svátky, jako z udělání, připadají ve většině případů právě na prázdninové letní měsíce. Zřejmě je to dáno i tím, že moho kostelů je zasvěceno Panně Marii, jejíž tři velké svátky se slaví právě v červenci, v srpnu a v září. Další chrámy, kostely a kaple pak navíc nesou jména jiných „letních světců“, například Cyrila a Metoděje (5. července), svatého Jakuba (25. července), svaté Anny (26. července), svatého Vavřince (10.8.) či apoštola Bartoloměje (24.8.). S příchodem jesuitského řádu do Čech pak začaly ve všech našich krajích navíc růst jako houby po dešti desítky kostelů a kaplí zasvěcených zakladateli Tovaryšstva Ježíšova, svatému Ignáci, který svůj svátek slaví přesně uprostřed léta, 31. července.
A tak se poutě v našich krajích postupem času dávno už staly jedním z nedomyslitelných symbolů léta, dnes bychom řekli jakýmsi společenským a duchovním vrcholem „okurkové sezony“...
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku


Starší:

Zemětřesení roku 1328: Zánik Staré Jihlavy
Ačkoli přímý popis zatím největšího zemětřesení v historii našeho města roku 1328 nikde v archivech prakticky neexistuje, jeho následky byly v Jihlavě patrny po mnoho dalších století.
(4.8.2019)
Číst celý článek...
Výročí: Do naší doby se vrátili mučedníci...
„Bože pospěš mi na pomoc - slyš naše volání“ šeptají rozpraskané rty kněží... Do slov tiché modlitby skřípot železných vrat a dupot těžkých bot dozorů po chodbách v ranní tmě. Tak počíná ve tři hodiny ráno „hodinka Laudes“, ranních chval breviáře, v podzemí jihlavské věznice. Poslední ranní chvály na tomto světě, které se ve svém pozemském životě modlí kněží František Pařil a Václav Drbola.
(3.8.2019)
Číst celý článek...
Tajemná zahrada a její zakladatel
V místech budovy bývalého okresního úřadu v Jihlavě v Tolstého ulici vedle dnešního kina Sokol se ještě v 30. letech 20. století nacházela zahrada obehnaná zdí. Tajemný kout v centru Jihlavy, do jehož útrob se jen málokomu podařilo proniknout. Zahrada lidumila a osvíceného jihlavského lékaře, doktora Leopolda Fritze.
(2.8.2019)
Číst celý článek...
Most v Údolí mordů
Na území dnešního Rantířova u Jihlavy byl původně pouze brod. Ve 13. století však začali přicházet z Německa kolonisté a tak okolo brodu vyrostla ves Rantířov, německy Fussdorf. Obě jména - české i německé - si tato obec nad brodem přes řeku Jihlavu podržela až do roku 1945, kdy došlo k odsunu velké části původního obyvatelstva Jihlavska.
(29.7.2019)
Číst celý článek...
Proč dávný jihlavský adventní věnec měl svíček šest?
Můj dědeček vždy vyprávěl, že z dětství prý pamatoval, jak mnohé jihlavské adventní věnce měly - kdovíproč? - namísto čtyř dokonce šest svíček... Nikdy jsem to nechápal. A až v posledních létech tuším, že mohl mít pravdu.
(2.12.2018)
Číst celý článek...
Z jihlavských popravišť
Jedno z mnoha jihlavských popravišť. Dnes lokalita určená ke stavbě rodinných domků, popraviště na Krkavčím vrchu. Tento zdaleka viditelný jihlavský kopec nad Telečskou ulicí nad Skalkou se proměnil v popravčí vrch v roce 1582. A dodnes jsou zde uprostřed pole umístěny železné kříže. Toto výjimečné jihlavské popraviště na Krkavčím vrchu se specialisovalo zejména na popravy příslušnic něžného pohlaví.
(31.10.2018)
Číst celý článek...
Říjen 1918 v Jihlavě...
Když před 100 lety, v říjnu roku 1918, bylo po tisíciletí své existence zrušeno Království české a Markrabství moravské - a v Praze byla vyhlášena československá republika - v Jihlavě se nedělo vůbec nic. Město si dál žilo svým ustaraným životem na konci války a prakticky nikdo se zde o události ve vzdálené Praze příliš nestaral.
(29.10.2018)
Číst celý článek...
Svatý Václav mistra Šlezingera u Minoritů...
Doslova v poslední chvíli zachráněné dílo sochaře Jaroslava Šlezingera je dodnes k vidění v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v ulici Matky Boží v Jihlavě. Je jím svatý Václav, poslední mistrovo dílo...
(27.10.2018)
Číst celý článek...
Láska, která přežila smrt o 13 let
Na počátku 16. století byl majitelem pernštejnského panství Jan z Pernštejna. Když tento šlechtic kolem roku 1526 ovdověl, oženil se podruhé s urozenou paní, Hedvikou se Šelmberka. Tato druhá láska pana Jana a jeho ženy Hedviky nakonec byla natolik silná, že přežila i jejich smrt...
(12.10.2018)
Číst celý článek...
Tajemství našich chrámů Nejsvětější Trojice
Kostely i kaple zasvěcené Nejsvětější Trojici, tedy Trojjedinému Bohu, se prakticky vždy stavěly postupně tři, aby vytvořily trojúhelník. Jedním z nich je v okolí Jihlavy velmi zajímavý trojúhelník mezi chrámem Nejsvětější Trojice na poutním vrchu Křemešníku u Pelhřimova, pod nímž pramení zázračný léčivý pramen, dále mezi chrámem Nejsvětější Trojice ve Vysokých Studnicích u Jihlavy - a nakonec mezi chrámem Nejsvětější Trojice v Babicích u Moravských Budějovic.
(5.10.2018)
Číst celý článek...
Jihlavský mučedník a patron kuřáků tabáku, Augustin Ignác Strobach
Jihlavský rodák, misionář – světec a mučedník. P. Augustin Ignác Strobach (1646-1684). Budoucí světec se narodil jihlavskému měšťanu Janu Strobachovi v ulici Matky Boží dne 12. března roku 1646 a hned téhož dne byl u svatého Jakuba pokřtěn jmény svatých Augustina a Ignáce.
(3.10.2018)
Číst celý článek...
Krátké ohlédnutí za Augustem Prokopem
Čas neúprosně utíká a tak až nyní, více jak s měsíčním zpožděním, můžeme si připomenout 170. výročí narození významného jihlavského rodáka, Augusta Prokopa. Narodil se 15. srpna 1838 v Jihlavě na dnešním Masarykově náměstí čís.54.
(29.9.2008)
Číst celý článek...
Historický kalendář Jihlavy a okolí roku 1938
1.1.: Závěr roku 1937 provázely sněhové přeháňky, obleva a mrazy. Nový rok započal sněhovou vánicí. Kronikář ve Dvorcích poznamenal : První čas po Novém roce byl v obci zdánlivý klid v soužití obou národností. Jenom zdánlivý, neboť i zdejší Němce zachvacovala vlna nacismu, především mládež. Tak bylo až do března.
(21.9.2008)
Číst celý článek...
Jihlavský folklor: pozapomenutá kapitola?
Jihlavsko je prakticky jediným regionem Vysočiny, který dodnes nemá svůj vlastní folklor. Pokusy naroubovat do této oblasti horácké zvyky ze sousedních regionů - například z Telečska či Žďárska - se setkaly s nezdarem a tak je hlavní město Vysočiny v této oblasti prakticky bez minulosti, bez tradic a bez kořenů.
(17.8.2008)
Číst celý článek...
Jihlavské hřbitovy...
Jihlavské hřbitovy. Dodnes většina z nás chodí uličkami a náměstími, aniž bychom tušili, že mnohdy vstupujeme na místa posledního odpočinku mnoha generací našich předků. A tak je dodnes dávno zapomenutý hřbitov skryt na Jánském kopci - v okolí nejstaršího jihlavského kostela Jana Křtitele - ve Smetanových sadech, kolem kostelíka sv. Ducha a nebo kolem chrámu sv. Jakuba. Stejně tak, jako na Minoritském náměstí u kostela Nanebevzetí Panny Marie.
(30.10.2007)
Číst celý článek...
Posvícení - po jihlavsku Kirmes
Podle Ottova slovníku naučného z r. 1903 je posvícení výroční podzimní slavnost, která se koná na památku posvěcení chrámu. Posvícení se podle tohoto zdroje vyvinulo z pohanského obyčeje oslavovat šťastnou sklizeň a příchod zimy. Na Vysočině bylo posvícení nazýváno místy hody, v jihlavském jazykovém ostrově pak Kirmes...
(16.10.2007)
Číst celý článek...
Největší povodeň v dějinách Jihlavy
Oteplování planety, blížící se soudný den či změna klimatu. Tak to jsou pouze jedny z mála oblíbených vysvětlení nejrůznějších klimatických katastrof. Toto řádění živlů se nám, lidem moderního věku, jeví občas svým rozsahem nebývalé. Zřejmě je tomu tak i proto, že lidský život je krátký a málokdo tak může pamatovat, že k podobným událostem docházelo v průběhu dějin vždy a čas od času dokonce i opakovaně.
(7.10.2007)
Číst celý článek...
Překročili jsme hranice nám neznámého světa a života...
V době doznívajícího léta uplývá 40 let od skonu mimořádně disponované osobnosti a výjimečného zjevu moderně se již rozvíjející "nové vědy parapsychologie" Břetislava Kafky (14. května 1891 - 27. srpna 1967). "Jako badatel v oboru dosud neznámých jevů hypnosy, telepatie, jasnovidnosti apod. po více jak čtyřicet let jsem se zabýval touto disciplinou...", píše svým brilantním intelektem s pojmovou pregnantností "vidění geniova" (A. Schopenhauer) - Břetislav Kafka ve své knize PARAPSYCHOLOGIE, která vychází až v roce 1992 v pozoruhodně objevitelském nakladatelství ROAD Praha.
(27.8.2007)
Číst celý článek...
Historie jihlavských plováren
Kam asi jinam chodívali lidé v létě z rozpáleného města, než k vodě. Osvěžit se a zaplavat si do blízké řeky Jihlavy, říčky Jihlávky nebo se vydat k nedalekým rybníkům. Mezi nejpopulárnější patřil a doposud bezesporu patří Okrouhlík a Pávovský, německy Scheibenteich a Krummteich. Jejich věhlas se šířil už od poloviny 19. století.
(21.7.2007)
Číst celý článek...
Deo gratias...
Nové Motu proprio „Summorum pontificum“ o římské liturgii, které vydal Benedikt XVI. v sobotu 8. července, je - troufám si říci - tou nejlepší zprávou v oblasti katolické liturgiky za poslední léta. Už nebude kacířstvím slavit mši tak, jak ji neměnně slavily nesčíslné generace našich předků po moho staletí!
(9.7.2007)
Číst celý článek...
Jan Hus...
Nejznámějším českým církevním reformátorem je bezesporu někdejší mistr pražské university, kněz Jan Hus.
(6.7.2007)
Číst celý článek...
Cyril a Metoděj - patroni Evropy
První světci našeho národa. Bratři ze Soluně, věrozvěstové Cyril (Konstantin) a Metoděj.
(5.7.2007)
Číst celý článek...
Z historie jihlavských poutí
Výstavbě královského města Jihlavy předcházela stejnojmenná ves stojící při brodu přes řeku Jihlavu. Díky vyjímečné poloze na Haberské stezce a na hranicích Čech a Moravy byla ves i střediskem farního obvodu. Již před rokem 1233 tady stál farní kostel sv. Jana Křtitele...
(3.7.2007)
Číst celý článek...
Poutě a léto...
Už od prvního století měli křesťané v neobyčejné úctě hroby mučedníků. Přicházeli k nim a zde se modlili za přímluvu mučedníků u Božího trůnu...
(3.7.2007)
Číst celý článek...
Jak komunisté slavili Boží Tělo...
Svátek Božího Těla byl jedním z prvních, na které si počátkem padesátých let hodlal nastupující komunistický režim důkladně posvítit. Na stolech církevních tajemníků narůstaly stohy zpráv a hlášení informátorů o konání průvodů Božího těla na venkově Vysočiny.
(25.6.2007)
Číst celý článek...
Stěhování pomníku z Jihlavy do Hlinska
V každém městě kraje lze spatřit nějaký ten pomník. Jeden obrůstá zelení v parku, jiný šedne na náměstí, přičemž nemálo pomníků již dávno bylo zlikvidováno či roztaveno. Není ovšem mnoho takových pomníků či soch, které za dobu své existence zdobily náměstí či ulice dvou měst.
(23.6.2007)
Číst celý článek...
Čarodějnice neboli Filipojakubská noc
Již tradičně se 30. dubna v českých zemích pálí čarodějnice, slaví se Filipojakubská nebo Valpuržina noc. Prapůvodními zakladateli této tradice jsou Keltové, kteří právě poslední dubnový den zapalovali ohně. Podle nich dostal svátek název Beltine čili zářící oheň.
(30.4.2007)
Číst celý článek...
Mor...
Slovem mor se na počátku středověku původně označovaly všechny prudce probíhající a nakažlivé nemoci s vysokou úmrtností. Postupně se však v našich zemích ustálil tento název pro mor dýmějový.
(27.4.2007)
Číst celý článek...
Popeleční středa...
Popeleční středou, která letos připadá na 21. únor, vstupují křesťané do čtyřicetidenního postního období, jehož smyslem byla odedávna duchovní očista člověka.
(21.2.2007)
Číst celý článek...
Silentium...
Vzpomínám si, jak jsem kdysi jako malý ministrant u svatého Jakuba jednou dostal na dva týdny "dištanc" za opakovaný hlasitý smích v sakristii před bohoslužbou. Na stěnách tam totiž tehdy všude visely přísné barevné nápisy: "SILENTIUM - TICHO".
(21.2.2007)
Číst celý článek...
Dnes je čtvrtek 28. březen
(15. březen kalendáře iuliánského)
• 2024 rok křesťanského letopočtu
• 7513 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 28. 3.:
Neděle šestá postní - Květná neděle Sv. Jana Kapistrána, vyznavače
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 15. 3. (28. 3.):

  :


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: