Denní zpravodajství:

Nejstarší regionální deník (zal. 1996):
1.6.: Všech dvanáct domácností z projektu Housing First v Jihlavě je již ubytováno

1.6.: Vycházka k Chotárům, tůním a rybníkům ve Žďárských vrších v sobotu

1.6.: Ve sklepení zámku v Přibyslavi v noci hořelo

1.6.: Ve Vílanci na Jihlavsku zemřela při požáru kuchyně jedna osoba

1.6.: V domově pro seniory v Břevnici jsou všichni zdraví, těší se na návštěvy

1.6.: Návštěvníci Autokina pod chladicími věžemi zažili o víkendu živý přenos startu raketoplánu Crew Dragon i premiéru krátkého filmu k 35. výročí JE Dukovany

31.5.: Zámecký sklářský den ve Světlé nad Sázavou představí umění sklářů

31.5.: Návštěvy v jihlavské nemocnici jsou povolené v neděli a ve středu na třicet minut

31.5.: Nejstarší muž, který pokořil oba póly byl zapsán v Pelhřimově do České databanky rekordů

31.5.: Na Žďársku boural opilý cyklista

31.5.: Kulturní léto v univerzitním centru v Telči odstartuje vernisáží a koncertem mužského pěveckého sboru

30.5.: Věž kostela svatého Mikuláše ve Velkém Meziříčí se od pondělí otevře pro veřejnost

30.5.: V novoměstském Horáckém muzeu probíhá výstava Život v přírodě

30.5.: Studie revitalizace jihlavského náměstí posbírala přes 80 podnětů

30.5.: Na Vysočině na Žďársku přibyl jeden nový případ nemoci covid-19

Publicistika:

H umoresky Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence (nejen) z jihlavského Bedřichova, Dřevěných Mlýnů a okolí:
O studentské lásce, o tajném biskupovi a i o tom, jak jsem se stal vlastně novinářem

Závod míru, aneb jak jsem kdysi v továrně zachránil negramotného mistra.

Doutník od papeže, aneb děda výtržníkem…

Pan farář ze Zhoře a jeho koník Vanek

Netopýr v trolejbusu…

Jak děda František na přímluvu křtinské Panny Marie vstal z mrtvých…

Dvojitá pomsta pana domácího

Bedřichovák v zeleném, aneb pomsta svobodníkova a předpisů nedbalý kocour…

Vzpomínka na Bosého Laca

Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

Zloděj od svatého Jana…

Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

Glosy Iglau.cz:

Sháníte marně homeopatika? V našem eshopu XIV. svatých Pomocníků máme vše!

Requiescat in pace...
Sdílet článek
Mám pocit, že se příliš nehodí komentovat cizí pohřby. Poslední rozloučení totiž patří mezi ty věci v životě každého člověka, které jsou jen a jen navýsost soukromou záležitostí. Nicméně tentokrát - pravda, byť jen se skřípěním zubů - malou výjimku udělám. A to právě proto, že výše zmíněný axiom se v poslední době v Česku přestal brát jaksi na vědomí...
Pohřeb každého, byť jen trochu známějšího člověka, se v této zemi totiž začíná stávat jakousi všelidovou komediantskou poutí, spojenou s nevkusnou přehlídkou všemožných pidi až maxi-celebrit. Bez ohledu na to, zda dotyční mají či nemají u nebožtíkovy rakve co pohledávat.
Tomu se nevyhnul ani sobotní pohřeb Jiřího Šindeláře (Katapult) v Čechticích na hranicích našeho kraje. Očekávanou přítomnost plaček druhu Petra Jandy (Olympic) ostatně avisovala již četná televizní vystoupení českých popových troglodytů od chvíle, kdy Šindelář vydechl naposledy. Prolévání krokodýlích slz do kamer se pochopitelně s blížícím datem pohřbu stupňovalo od zpráv ke zprávám, až vygradovalo v tradiční nevkusné kvílení. "Byl to hodnej kluk," zaštkal do namířených objektivů v den pohřbu truchlenec Janda svoje duchaplné zhodnocení situace.
Jakoby si nikdo nevšiml, že se nalézá nikoli na kapitány show-bussinessu pečlivě zrežírované truchlohře v pražském krematoriu, ale na křesťanském pohřbu ve venkovském kostele. Přičemž pohřeb tohoto typu není ničím jiným, než především výrazem naděje na opětovné shledání nás živých s těmi, kteří nás v této chvíli - nikoli naší zásluhou, ale jen a jen čirou náhodou - předcházejí. A tak se celoživotní Dědkův muzikantský partner Olda Říha raději s přítelem rozloučil v soukromí, v zavřeném kostele hodinu před obřadem.
Plně ho chápu!
Když jsme spolu naposledy mluvili, přišla mimo jiné také řeč na odpouštění. "I kdyby mi dnes stokrát kdokoli podával ruku s tím, abych mu prominul co za komunistů dělal či nedělal, odmítnu! Nám totiž ta ztracená léta, kdy jsme z vyprodaných stadionů ze dne na den museli jít hrát maximálně tak na svatby pro padesát opilců, nikdy nikdo nevrátí," prohlásil tehdy resolutně frontman Katapultu. A dodal, že teprve dnes se cítí na české "umělecké scéně" plně nezávislý. "Mám na webu svojí kapely vlastní internetové noviny, mám svoje vydavatelství a agenturu a nemusím se nikde před nikým hrbit. Nemusím jako jiní rok léčit několik písniček ve studiích a mohu si dovolit - když chci - vydat živé DVD bez zásadních střihů a úprav z celého našeho koncertu od prvního tónu až po závěrečný potlesk," vysvětlil mi Říha.
A tak je jasné, že tento muž musel v sobotu odmítnout i předem "sestříhaný" funerální scénář pohřbu svého nejbližšího kapelního druha. Že se odmítl podílet na trapných srdceryvnostech a poslední rozloučení s kamarádem pojal tak, jak to cítil jen on sám.
Škoda jen, že mu to díky neomalenému hulvátství a "samožerství až za hrob" jeho okolí nemohlo být dopřáno jinak, než v před médii a pop-hvězdami uzamčeném Čechtickém kostele...
Leo ŠVANČARA
Sdílet článek na Facebooku


Starší glosy Lea Švančary:
Dnes je pondělí 1. červen
(19. květen kalendáře iuliánského)
• 2020 rok křesťanského letopočtu
• 7509 let od stvoření světa
† Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 1. 6.:
Pondělí Svatodušní Sv. Anděly Merici, panny, zakladatelky řádu Voršilek
‡ Svátek dle pravoslavného kalendaria na 19. 5. (1. 6.):

  Další glosy:


Výpočet vašich osobních homeopatik podle data narození:

(na leosvancara.cz)

Z Jihlavy a okolí:

Jihlava - kultura, zábava:

Jihlava - ostatní:

Jihlava, zajímavosti: