Nejstarší a nejznámější regionální internetový deník v Česku (zal. roku 1996)...
Každý den čerstvé zprávy a publicistika z Jihlavy a celé Vysočiny (RSS kanál)...

Nejstarší český internetový deník Regionalist.cz (1996-2019), vychází již 8194 dnů

Dnes je úterý 19. březen
(6. březen církevního kalendáře iuliánského)
• 2019 rok křesťanského letopočtu
• 7508 let od stvoření světa dle křesťanského počítání
Svátek dle katolického tradičního kalendaria na 19. 3.:
Úterý po druhé neděli postní Sv. Josefa, snoubence blahoslavené Panny Marie, vyznavače a patrona zemí Koruny české
Svátek dle pravoslavného kalendaria na 6. 3. (19. 3.):
  • 25.6.2018:
    Obrana demokracie před liberální demokracií
    Politický, intelektuální i mediální establishment zemí Západu se cítí ohrožen rostoucí nespokojeností nemalé části občanů s jeho politikou a chováním. Přechází proto do protiútoku. Vytvořil, resp. přisvojil si, dnes módní koncept tzv. liberální demokracie, prohlašuje jej za jediný správný a arogantně tvrdí, že je tato jím velebená „liberální demokracie ohrožena nástupem autoritativních vládců a s nimi spojeným populismem“. To není přímý citát výroku nějakého konkrétního autora. To je jakýsi sumář, v tomto duchu píše a mluví mnoho autorů a politiků. Je to náš pokus o vystižení podstaty problému, který nás již dlouhou dobu nesmírně tíží.
    Pojem „liberální demokracie“ není neutrálním politologickým termínem, stal se v současnosti propagandistickým heslem. Nemá smyslu zabývat se tím, zda a jak ho někdo v minulosti použil. Mluvíme o dnešku. Jeho smyslem je zúžit pojem demokracie – jako obecného prostoru a mechanismu pro otevřenou politickou soutěž – na jednu jedinou podobu uspořádání společnosti. A tím vlastně demokracii jako takovou sprovodit ze světa.

    Aby nedošlo k mýlce. Liberální demokracie je něco úplně jiného než liberální společnost. Pokrokářské elity usilující o přetrvání svého dnešního mocenského monopolu pochopily, že hlavní překážkou v jejich snaze neomezeně vládnout je volič a svobodná politická soutěž. Straší občany, že hrozí diktatura, a že největší hrozbou pro dnešní svobodu jsou autoritativní a populističtí politici současnosti. Proto se snaží z politické soutěže i z veřejné společenské debaty vyloučit vše, co se do jejich „liberální demokracie“ nevejde.

    Říkáme zcela nekompromisně, že s touto desinterpretací akutních hrozeb současnosti nesouhlasíme. Faktické ohrožení svobody přichází od dnešních – zejména evropských – elit samotných, což se tyto elity ze všech sil pokoušejí skrývat. Snaží se zatemnit podstatu a příčiny současného stavu a odvést pozornost jinam, což je nebezpečný manévr. Jimi iniciovaná manipulace a matení veřejnosti mají za následek postupný rozklad politického systému, založeného na soutěži tradičních, ideově vymezených politických stran, a zmatené těkání voličů mezi nově vznikajícími hnutími s nejasnými programy a často s bizarními vůdci. Tento chaos velmi pomáhá k udržení moci dnes vládnoucích, ale málokým respektovaných politických elit.

    V jedné jediné věci se s nimi shodujeme. Ohrožení demokracie opravdu existuje. Není jím však – jak tvrdí oni – existence a relativní politická úspěšnost těch několika málo tzv. populistických lídrů, kteří uspěli tím, že dokázali oslovit voliče kritikou dobře viditelných a ničím neobhajitelných defektů dnešního evropského politického systému. Lehce vyslovitelná nálepka populismu je od evropských elit cílenou a vědomou náhražkou vážné diskuse. Je urážkou všech těch, kteří jsou k takové diskusi připraveni.

    Liberální nebo parlamentní demokracie?

    Demokracie je opravdu vážně ohrožena, ale ze zcela jiné strany, než nám tvrdí současný politický establishment. K nezanedbatelnému potlačení a omezení občanských svobod tentokráte dochází ve jménu nové, potichu vzniklé, evidentně nedemokratické pokrokářské ideologie, která v posledních dvou dekádách ovládla západní civilizaci, resp. západní mocenská centra a na ně napojený mediální a intelektuální svět. Jejich – totalitou zavánějící – mutace demokracie dnes dostala zdánlivě neutrální název liberální demokracie. Není ani liberální, není ani demokracií.

    Zrekapitulujme to: za hlavní hrozbu pro demokracii na Západě nepovažujeme tzv. autoritářské režimy nepohodlných populárních vůdců, ale právě onu tolik opěvovanou liberální demokracii (a její exponenty).

    Když jsme se zbavili komunismu a vstupovali do postkomunistické éry, naším zcela dominantním, ne-li výlučným cílem byla svoboda a s ní – pro nás jako její záruka neodmyslitelně spojená – parlamentní demokracie. Vůbec nás tehdy nenapadlo mluvit o liberální demokracii. Byli jsme sice po desetiletích komunistické nesvobody až trochu naivně proliberální, ale považovali bychom už tehdy za zavádějící a za zcela nepatřičné toto adjektivum přidávat ke slovu demokracie. A tím ji oslabovat.

    Parlamentní demokracie se nám naproti tomu zdála být – i přes naše rezolutní odmítání všech adjektiv, všech přídavných jmen, která obvykle změkčují a oslabují smysl následného jména podstatného – adjektivem naprosto dostačujícím a nesporným. Dnes už pro některé lidi, zejména pro smetánku západního (tedy i našeho) světa, tak nesporná není. Není náhodou, že ideologové liberální demokracie o parlamentní demokracii nehovoří. Vypadla z jejich slovníku. I když se ji neodváží přímo a veřejně odmítat, je zřejmé, že parlamentní demokracie stojí v cestě rychlé realizace jejich plánů a záměrů.

    Občanská veřejnost je udržována v pocitu, že k žádné změně nedošlo, že na Západě, a tedy i u nás, je existující politický systém tou „starou dobrou“ demokracií, jak ji člověk intuitivně chápe a o které se psávalo v učených knihách minulosti. Tvrdí se nám, že bylo třeba, aby byla původní parlamentní demokracie v důsledku nezastavitelného pokroku nutně – oni říkají pouze – „obohacena“ o doktrínu lidských práv a o ochranu přírody a menšin. Nedodává se, že to předpokládá nemalá omezení původních, s demokracií spojených občanských svobod, jakými jsou svoboda slova, nedotknutelnost soukromí a vlastnických práv. Toto „obohacení“ nemůže být provedeno bez paralelního zavádění tvrdých regulací i takových stránek života lidí, které v demokratické společnosti nikdy a nikým v minulosti regulovány nebyly. To vše se děje v zájmu jakéhosi nejasně definovaného, spíše jen tušeného či automaticky předpokládaného Dobra, jehož majiteli (a jedinými legitimními vykladači) mají být samy dnešní politické a intelektuální elity.

    Liberální demokracie, tedy nikoli samotná demokracie, začala být prezentována jako ideál a cíl současnosti. Nic lepšího údajně neexistuje, a ani existovat nemůže. Proto si Západ, jako její kolébka, osobuje právo uplatňovat universalistický nárok na šíření tohoto programu po celém světě, třeba i násilím (všechny „barevné“ revoluce a „humanitární“ intervence jsou toho přesvědčivým důkazem).
    Podstatný posun původního smyslu slova demokracie

    Proč k demokracii jako tradiční, historií osvědčené formě vlády, dnešní politický, mediální a akademický mainstream připojuje adjektivum „liberální“? Není to ani náhoda, ani nevinný dodatek. Toto adjektivum má za cíl technicistnímu či proceduralistickému pojmu demokracie přidat zcela určitý – v našich očích velmi sporný – hodnotový obsah. Ten samotný smysl demokracie výrazně posouvá a proměňuje. Přídavné jméno liberální, tradičně spojované se svobodou a tolerancí, má za cíl zakrývat skutečnou podstatu tohoto neliberálního programu.

    Svoboda a tolerance dnešním šiřitelům dobra překáží při uskutečňování jejich pokrokářských cílů. Těmi není vytvoření skutečně liberální společnosti, ale uspokojení vlastních mocenských ambicí. Proto se liberální demokracie dostává do příkrého rozporu s demokracií skutečnou, s vládou většiny, která má – podle tradičního pohledu – jediná právo určovat směřování společnosti. Menšiny samozřejmě respektuje a chrání. Zrekapitulujme to jasně a nekompromisně: demokracie je vládou většiny, liberální demokracie je vládou menšin. Její prosazování a obhajobu považujeme za „začátek konce“ moderního liberálního světa.

    Není to poprvé v historii, kdy byl pojem demokracie ukraden. Musíme připomenout podobné hrátky se slovem demokracie v komunistické éře. Starší generace si dobře pamatují pojem „lidová demokracie“, což byl zřejmý obsahový nesmysl či protimluv („lidová lidovláda“). Nebyla to vláda lidu. Zneužití slov „lidová“ a „demokracie“ bylo snahou legitimizovat totalitní komunistickou diktaturu. Dnes tolik vzývaná liberální demokracie je podobnou ambicí. Je snahou o legitimizaci politického systému vlády, založené na bázi progresivistické, pokrokářské, levicové ideologie. Ta liberální v žádném případě není. Pocit svobody, na který jsme se před listopadem 1989 tolik těšili, už opět nemáme. Opět žijeme v systému rozsáhle manipulované společnosti. Není náhodou, že to cítíme silněji než lidé v zemích na západ od nás. V tom jsme byli nesmírně poučeni komunismem.

    Koncept liberální demokracie fakticky znamená odklon od pojetí demokracie jako vlády se souhlasem ovládaných. Vláda většiny je nahrazována vládou byrokracie, jejímž úkolem je zajišťovat ochranu a práva velmi rozmanitě definovaných menšin. Jejich počet je záměrně a programově neukončený a neukončitelný. Když hrozí, že se – z pohledu elit – něco úspěšně vyřeší, musí být k dispozici vždy plná zásobárna dalších „diskriminovaných“. Umělá práva, nároky, pravidla a svévole „nezávislých“ orgánů dostávají přednost před voličem a odpovědností vůči němu.

    Voliči naštěstí začínají postupně zjišťovat, že se to s demokracií a liberální demokracií má obdobně jako s demokracií a „lidovou demokracií“. Začínají si uvědomovat, že je pojem liberální demokracie eufemisticky znějící zástěrkou pro velmi netolerantní nadvládu levicových progresivistů nad celou společností a pro snahu o vyřazení možnosti, jak tento systém demokratickými prostředky změnit. Že je to úsilí o udržení mocenského statu quo, za jakoukoli cenu.

    Normální – v našich očích – parlamentní demokracie je politickým systémem, který umožňuje zjistit většinovou vůli lidu a jistou, přesně omezenou dobu (do příštích voleb) vládnout v souladu s ní. To ambicím pokrokářské avantgardy zásadně nevyhovuje. Ona se považuje za výlučného majitele Pravdy a šiřitele Dobra, a takže lid v politickém smyslu slova (démos) k tomu nepotřebuje. Ten je pro ni pouhým objektem, často spíše nepřítelem.

    Lid, vůle většiny a národní stát

    Progresivistická ideologie současnosti má za cíl politický lid-démos rozbít a zabránit prosazení vůle většiny, která by byla v rozporu se zájmy dnešní, za avantgardu se považující mocenské garnitury. Té se podařilo zneužít demokracie k vytvoření své autoritativní vlády. Protože démos může existovat pouze v rámci národních států, stávají se tyto národní státy hlavním předmětem pokrokářského ataku. To platí především pro Evropu a Evropskou unii, která je vůči svým základním článkům – vůči členským národním státům a vůči národním společenstvím jejich obyvatel – vysloveně nepřátelská. A je nepřátelská stále více.

    Politické elity se snaží národní státy všemi cestami oslabit, narušit, zbavit je posledních zbytků suverenity. To není žádná novinka. O to se neliberální politické elity v minulosti snažily nejednou. Pokoušejí se zlikvidovat národní identitu jejich obyvatel. I dnes se to, stejně jako v minulosti, provádí v zájmu již tradiční pokrokářské ideje – sjednocení Evropy a vytvoření jejího nového obyvatele, zglajchšaltovaného kosmopolitního Evropana bez kořenů a tradic. To považují za nezbytné. Dnešní Evropan, se svými národními kořeny a tradicemi, brání uskutečnění tohoto „velkého“, avšak zcela neliberálního projektu.

    Dlouhá desetiletí probíhajícího neomarxistického (či neomarxisty prováděného) „pochodu institucemi“, kterému demokraté v podstatě vůbec nebránili, nesou své neblahé důsledky. Vládnoucí elity Západu nechtějí společnost, která by byla národem. Nechtějí společnost, která by byla přiměřeně homogenním celkem, držícím pospolu.

    Společnost je cíleně rozbíjena na nejrůzněji definovaná „společenství menšin“. Touto cestou jsou proti sobě stavěni občané podle dílčích, avšak nikoli občansky definovatelných kritérií – genderových, sexuálních, náboženských, etnických, věkových atd. Určujícím pocitem, který podle dnešních vládnoucích elit tyto menšiny v životě provází, je tzv. diskriminace. Boj proti této všemocné a zcela uměle vykonstruované zrůdě se stává novou náplní politiky a veškerého jednání politiků liberální demokracie.

    Apoteóza společenství menšin a odmítání minulosti

    Klasická, tedy normální demokracie, která dává moc většině, je v novém světě všudypřítomných menšin považována za špatnou. Neřeší to, co novodobí pokrokáři považují za hlavní. Podle nich je primárním úkolem státní moci bojovat proti diskriminaci ve všech jejích možných formách a podobách, a zajistit tak absolutní rovnost a proporciální zastoupení všech minorit, a to nikoliv jen v příležitostech, ale i ve výsledcích. Právě po tom volají zmutovaná lidská práva (dávno už ne práva občanská) všech na všechno.

    Ve jménu lidskoprávního moralizování je budována společnost k nesvéprávnosti – a proto k nezodpovědnosti – vedených jedinců. Ti jsou pak nutně závislí na státu, který má zajistit jejich domnělá, stále se rozšiřující uměle vykonstruovaná práva. Z občanů se stávají klienti státu, lidé vykořenění, ovládaní a regulovaní, permanentně vychovávaní (to znamená indoktrinovaní) avantgardou aktivistů a s nimi spojených médií.

    Ne náhodou je významnou součástí ideového zázemí pokrokářské liberální demokracie odmítání minulosti a její diskreditace, a to diskreditace jak národní historie, tak tradičního pojetí mezilidských vztahů a je utvářejících a chránících institucí, jakými jsou národ, rodina, náboženství, dokonce i pohlaví. V nové podobě se opakuje neblahý případ komunismu s jeho snahou zničit vše staré a začít znovu. Je to stále stejné. Každý, kdo chce ovládnout minulost, brzy zjistí, že to nejde. Proto se ji snaží odstranit, potlačit, vymazat.

    Dalším z arzenálu prostředků používaných pro zbavení člověka Západu jeho kořenů a společenské kotvy je vnucování mu pocitu viny, studu a nutnosti se z něj vykoupit. Proto hrají v ideologii dnešní pokrokářské avantgardy tak velkou úlohu pojmy jako otroctví, rasismus, holocaust, vykořisťování, xenofobie, sexuální násilí, případně příroda a její ničení. S jejich pomocí je diskreditována a zavrhována nejen veškerá minulost západních národů, za níž i dnes žijící lidé údajně nesou neodčinitelnou vinu, ale i dosavadní způsob života a pojetí normality ve společnosti.

    Do evropské tradice hluboce zakořeněného chápání pokroku jako přirozené cesty k lepší budoucnosti patří provádění ideologicky koncipovaných, voluntaristických sociálně-inženýrských experimentů. Stejně tak tam patří zneužívání autority vědy. Kvazivědecká argumentace slouží k vyvolávání strachu z budoucnosti a k pocitům „dědičného hříchu“, tentokrát vůči přírodě (environmentalismus) nebo lidskému zdraví (kult zdraví či „healthismus“ nebo „healthcareismus“), pro jehož odčinění je nutno přistoupit k rozsáhlé kontrole a omezování lidských aktivit a k podřízení lidského chování údajně vyšším, planetárním imperativům, které vymýšlí a dnešnímu světu monopolisticky určuje právě tato pokrokářská avantgarda.

    Projekt nového lidstva a jeho šťastné budoucnosti, chce se nám říci v realitě uskutečňovaný Huxleyho „Brave New World“, který opanoval dnešní Západ, se ve své podstatě neliší od utopických snů komunistů a socialistů devatenáctého a dvacátého století. Na rozdíl od nich jeho dnešní zastánci věří, že je uskutečnitelný i bez společenské revoluce, tedy pouhou manipulací lidí a postupnými změnami v rámci stávajícího systému. Proto navenek zůstává demokracie verbálně respektovanou formou vlády. „Pouze“ se zásadně proměnil její obsah. Převýchova lidí je – i přes „demokracii“ – permanentní a všudypřítomná, zákazy a příkazy zasahují stále intimnější sféry lidské existence, indoktrinace dětí a mládeže je opět enormní.

    Demokratické procedury se v poměrech dnešní liberální demokracie stávají pouhou formalitou. Prototypem této nové budoucnosti je Evropský parlament, který s původním významem slova parlament nemá nic společného. Záměrně v něm neexistuje vládní většina ani opoziční menšina, svobodná parlamentní diskuse v něm není umožňována, parlament nemá zákonodárnou iniciativu.

    V éře apoteózy menšin a jejich odlišných identit a v éře postupující atomizace společnosti není ani národní parlamentní systém schopen vytvářet funkční politické konstelace. Všeobecnou se stává nepřehlednost politické scény a nefunkčnost politických uspořádání. Politika jako taková je dehonestována a diskreditována. Její chaotizace navíc slouží k diskreditaci a oslabování národních států.

    Politici a politika jsou odmítáni. Přesto je stále posilován stát. Proto jsou vzývány a oslavovány – jak houby po dešti se množící – tzv. nezávislé orgány. Tyvšak nepodléhají standardní demokratické kontrole, což je koneckonců faktickým obsahem oné pokrokářské „nezávislosti“. Spolu s nimi chod státu ve stále větší míře zajišťuje úřednická, politicky nekontrolovaná a nekontrolovatelná byrokracie a aktivistické NGOs, kterým stát část veřejné moci nezodpovědně předává a jejichž činnost z veřejných peněz platí.
    Nadnárodní organizace a role EU

    Stále dominantnějším nástrojem nadvlády pokrokářské avantgardy jsou mezinárodní organizace a instituce globálního vládnutí, ať již mají podobu orgánů EU, OSN nebo desítek či stovek dalších mezinárodních finančních a dalších nevládních institucí. Ty jsou zcela mimo jakoukoliv demokratickou kontrolu, ale přesto mají vůči národním orgánům (s demokratickou legitimitou) nadřazené postavení.

    Neustále se rozšiřující globální pakty a dohody dnes už zasahují téměř do všech oblastí života společnosti. Mechanismy OSN, evropské integrace, NATO atd., jsou nadřazeny národním pravidlům a zákonům. Jejich prostřednictvím pokrokářská agenda vstupuje do života všech zemí. Domácími demokratickými procedurami není ovlivnitelná a je zvenčí tvrdě prosazována, a její nedodržování je sankcionováno. V těchto poměrech začínají být takové demokratické procedury, jako jsou volby, pouhou formální dekorací.

    Evropská unie je svou konstrukcí přímo ideálním prostředím, v němž je postupný a trvalý odklon od zásad demokracie a svobodné společnosti již řadu desetiletí „úspěšně“ uskutečňován. Eufemisticky se hovoří o demokratickém deficitu EU (my dodáváme deficitu vrozeném), ale to v očích tvůrců a hybatelů liberální demokracie není nedostatkem EU, nýbrž její kýženou předností.

    Znovu zdůrazňujeme, že evropský démos neexistuje. Bez něho však demokracie v Evropě možná není a je zbytečné to někomu vytýkat. Právě neexistence jednotného evropského politického národa (lidu) umožňuje pokrokářským elitám bezohledně uskutečňovat své plány a nebrat při tom ohled na občany jednotlivých členských států.

    Stejně tak, jak bezmocné jsou členské státy na evropských fórech, má být bezmocná i jejich domácí vnitrostátní struktura. Masová migrace (*) a multikulturalismus spolu s umělým regionalismem se staly účinnou metodou, jak destruovat homogenitu evropských národních států.
    Dá se něco změnit?

    Západní svět se nachází ve stavu, kdy si toto všechno část veřejnosti začala uvědomovat a kdy vidí, že všechny tradiční politické strany (bez ohledu na svůj název či původně deklarovaný program) podléhají pokrokářskému mainstreamu, a de facto tak uskutečňují shodný levicově progresivistický program. V tomto „uvědomování si“ je třeba hledat začátek cesty ke změně. Bez něho změna možná není. Deset let před koncem komunismu věděla drtivá většina našich spoluobčanů, že tudy cesta nevede. Dnes to o evropské současnosti drtivá většina obyvatel Evropské unie ještě neví.

    Probíhající antidemokratický proces – tolerovaný standardními politickými stranami – zřejmě nelze zastavit tradičními demokratickými prostředky nepřímé demokracie. Proto sledujeme pokusy o únik k přímé demokracii a k hledání nápravy v referendech. Ta mohou být jednou z dílčích cest, ale hledat v nich spásu je iluzorní. Kdo bude voličům zprostředkovávat výklad smyslu referenda a možné důsledky nabízených alternativ? Jen pokrokářská média hlavního proudu? Politické strany mají být postaveny zcela na vedlejší kolej? A spolu s nimi samotný koncept nepřímé, zastupitelské demokracie?

    Žádné krátkodobé revoluční řešení neexistuje. Zvrátit neblahý vývoj západní společnosti bude během na dlouhou trať. Předstupněm k němu musí být nahrazení „liberální demokracie“ demokracií skutečnou, tj. znovu dát většině rozhodující slovo při správě věcí veřejných. Jinak řečeno, ubránit parlamentní demokracii. Předpokladem je obhájit národní stát (před liberální demokracií) jako jediné přirozené místo pro existenci funkční demokracie. Musíme bránit všem dalším pokusům o posilování bruselského centra a o pokračování přenosu kompetencí z národních států. Prvním velkým střetem bude souboj o revoluci v azylové legislativě (Dublin IV), o odebrání kompetencí členských států v této oblasti. Musíme zrušit automatickou nadřazenost unijní legislativy nad národní. Jedině tak lid znovu získá kontrolu nad svou vládou.

    Na vnitrostátní úrovni je nezbytné podrobit všechny oblasti veřejného života demokratické kontrole občanů, tj. netolerovat „nezávislé“ orgány a instituce nadané veřejnou mocí bez odpovědnosti. Rozhodování musíme vrátit orgánům s demokratickým mandátem. Musí nastat zprůchodnění politického systému tak, aby usnadňoval vytváření funkčních vlád. Nefunkční vlády jsou nikoli náhodou jedním z cílů liberální demokracie. Na první místo v pořadí principů, jimiž se řídí společnost, musíme znovu předřadit svobodu před falešnou rovností.

    Transformovaná EU (potřebovala by i změnu názvu) se musí stát ideologicky neutrální entitou „pouze“ podporující dobrovolnou spolupráci členských států, nikoliv nadřízeným nedemokratickým orgánem snažícím se zničit identitu svých členů a nedemokratickými metodami prosazovat záměry jedné pochybné ideologie.

    Dovolíme si zakončit parafrází jednoho starého výroku: Pokrokáři se vždy snažili svět změnit. My chceme jeho v minulosti osvědčenou, stále oslabovanou podobu vrátit zpátky a respektovat.

    Institut Václava Klause, červen 2018

    Manifest IVK použit jako podklad pro debatu v pražském Obecním domě dne 26. června 2018.

    (*) V roce 2015 jsme počátkem září zformulovali k tématu masové migrace Výzvu občanů České republiky vládě a Parlamentu ČR, kterou podepsaly desetitisíce našich spoluobčanů. Její text je na www.klaus.cz/clanky/…
    - ivk -
    Vyhledávání v článcích Regionalistu:

    Vyhledávat lze jak s diakritikou, tak bez ní. Na velikosti písmen nezáleží.

    Další zprávy:
  • Vydáno dnes v 09:15 hodin:
    V Kutné Hoře přivítají jaro rekordem, zavěsí nejvíc červených kraslic na jeden strom
    Nejvíc červených kraslic na jeden strom zavěsí ve čtvrtek 21. března základní škola Žižkov v Kutné hoře. Pokusí se tak přivítat jaro rekordem.
  • Vydáno dnes v 09:02 hodin:
    Jiří Janda z Pávova popovídá v jihlavském muzeu o sukulentech a bonsajích
    Přednáška SUKULENTY jako BONSAJE se v muzejním Malovaném sále uskuteční v pondělí 25. března od 18 hodin. Přednáší Jiří Janda z Klubu pěstitelů kaktusů a sukulentů Jihlava.
  • Vydáno dnes v 07:35 hodin:
    Nominace na Ceny AVA – Audiokniha roku 2018 jsou známy; cenu převezme Josef Somr; hlasování veřejnosti o nejlepší audioknihu roku 2018 odstartováno
    S jarem přichází tradičně vyhlášení nejlepších audioknih roku, které pořádá Asociace vydavatelů audioknih sdružující nejvýznamnější české vydavatele mluveného slova (AVA). Rozhodovat bude opět odborná porota, jež tentokrát vybírala nominace z 94 přihlášených titulů od 22 vydavatelů. AVA oznámila, že letos udělí zvláštní Cenu za mimořádný přínos v oblasti mluveného slova herci Josefu Somrovi. Současně odstartovala hlasování veřejnosti o Ceně posluchačů.
  • Vydáno v pondělí 18.3.2019 :
    Výstava Látky s vůní kadidla v Pelhřimově představí historické církevní textilie
    Výstava Látky s vůní kadidla, která představí církevní textil ze sbírky pelhřimovského muzea bude zahájena v úterý 26. března v 17 hodin ve výstavní síni zámku pánů z Říčan v Pelhřimově. Kurátorkami výstavy jsou PhDr. Markéta Skořepová a Ph.D., Mgr. Gabriela Krejčová Zavadilová.
  • Vydáno v pondělí 18.3.2019 :
    Žena z Třebíčska opakovaně volala na tísňovou linku, nadýchala více jak tři promile
    V neděli 17. března policisté po páté hodině večer přijímali na tísňové lince 158 opakovaná oznámení od zjevně značně opilé ženy, která uváděla zmatené, nesrozumitelné a nepravdivé informace. Policejní hlídka vyjela následně do obce nedaleko Třebíče, kde se žena aktuálně nacházela.
  • Vydáno v pondělí 18.3.2019 :
    Bělostné koberce bledule jarní na Vysočině
    V olšových nivách se nyní probouzí první jarní kvítky bledule jarní, které mohou vytvářet i rozsáhlé koberce bělostných květů. V Kraji Vysočina najdeme necelé tři desítky podobných území, která jsou pro tento fenomén vyhlášená jako zvláště chráněná území. Za bledulemi se můžete vydat například na Bystřicko do přírodní rezervace Údolí Chlébského potoka nebo k přírodní památce Nyklovický potok, dále na Telčsko do přírodní rezervace Jechovec, na Světelsko do přírodní rezervace Hroznětínská louka nebo Velká a Malá olšina, také na Pelhřimovsko k přírodní památce Stržená hráz nebo na Žďársko do národní přírodní rezervace Ransko či přírodní památky Světnovské údolí.
  • Vydáno v pondělí 18.3.2019 :
    V Jihlavě v ulici Romana Havelky byl nalezen mrtvý muž
    Na parkovišti u obchodního domu na ulici Romana Havelky V Jihlavě na parkovišti u obchodního domu v ulici Romana Havelky byl v pondělí 18. března před jedenáctou hodinou dopoledne nalezen dvaapadesátiletý muž bez známek života.
  • Vydáno v pondělí 18.3.2019 :
    Festival dokumentů Jeden svět už posedmé v Havlíčkově Brodě
    Už v pátek 22. března startuje v Klubu Oko festival dokumentárních filmů Jeden svět Havlíčkův Brod 2019. Diváci se mohou těšit na více jak 14 hodin dokumentů z celého světa, předpromítání, bohatý doprovodný program, koncerty, výstavy a festivalové hosty, třeba válečnou reportérku Markétu Kutilovou.
  • Vydáno v pondělí 18.3.2019 :
    Osmnáct mladistvých v Polné bylo pod vlivem alkoholu; jeden z chlapců měl téměř tři promile
    Na Polensku proběhla v noci ze soboty 16. na neděli 17. března policejní akce zaměřená na kontrolu dodržování zákazu požívání alkoholu osobami mladšími osmnácti let a kontroly prováděli policisté také u řidičů vozidel. Nejprve zkontrolovali v Polné návštěvníky podniku s hudební produkcí a poté zastavovali na silnicích Polenska vozidla a zjišťovali, zda nejsou řidiči pod vlivem alkoholu. V zábavním podniku policisté odhalili téměř dvě desítky podnapilých mladistvých a na místo museli přivolat i zdravotnickou záchrannou službu.
  • Vydáno v neděli 17.3.2019 :
    U Dačic zemřel po nehodě čtyřiadvacetiletý mladík
    Čtyřiadvacetiletý mladík zemřel v neděli 17. března odpoledne při dopravní nehodě u Dačic na Jindřichohradecku. Na motorce narazil na silnici II/408 u obce Budíškovice do stromu.
  • Vydáno v neděli 17.3.2019 :
    Sčítání ptáků na krmítkách ovládla sýkora koňadra, druhý je vrabec
    První lednový víkend byl v Česku ve znamení sčítání ptáků na krmítkách, do kterého se dobrovolně zapojilo přes 14 tisíc lidí. Díky spolupráci veřejnosti získala Česká společnost ornitologická (ČSO) údaje o tom, kteří ptáci kde navštěvují krmítka. Pomocí dlouhodobého projektu občanské vědy ČSO časem zjistí, kteří ptáci u nás v zimě ubývají či přibývají. Kromě toho mohou čeští ornitologové porovnávat výsledky se zahraničím. Další ročník sčítání ptáků na krmítkách plánuje ČSO na 10.-12. ledna 2020.
  • Vydáno v neděli 17.3.2019 :
    Jaro ožívá na křídlech prvních čápů
    Počátkem března začala letošní sezóna Jaro ožívá. Prvním ze sledovaných poslů jara, jejichž postupný přílet děti v rámci tohoto mezinárodního projektu v Evropě sledují, je čáp bílý. Dle prastaré pranostiky Na svatého Řehoře čáp letí přes moře, by čápi měli v těchto dnech teprve opouštět Afriku. Na Jaro ožívá www.springalive.net je již ale zaznamenáno 87 pozorování čápů bílých! Někteří pokračují dál na sever, jiní, jak ukazuje mapa čapích hnízd na www.birdlife.cz/capi, obsazují hnízda. Těch obsazených k dnešnímu dni je již téměř 40. A většina v západní části republiky.
  • Vydáno v neděli 17.3.2019 :
    Malé letadlo v Třebíči při přistávání zavadilo kolem o auto
    Malé čtyřmístné letadlo v Třebíči při přistávání zavadilo kolem o auto, které pod ním projíždělo. Nikdo nebyl zraněn. Nehoda se stala u letiště v neděli 17. března před polednem.
  • Vydáno v neděli 17.3.2019 :
    Cyklista v Jemnici měl téměř dvě promile alkoholu
    Ve čtvrtek 14. března zastavili policisté po čtvrté hodině odpoledne v Jemnici na ulici Znojemská cyklistu, který jel po silnici směrem z centra města. Muž byl zjevně pod vlivem alkoholu, policisté u něho provedli dechovou zkoušku a cyklistovi naměřili hodnotu 1,88 promile alkoholu.
  • Vydáno v neděli 17.3.2019 :
    Mozkohračky v akci aneb Hrajeme si nebo se učíme? na krajském úřadě v Jihlavě
    Zajímavá aktivita s názvem Mozkohračky v akci aneb Hrajeme si nebo se učíme? se před několika dny konala v sídle Kraje Vysočina v Jihlavě. Uskutečnila se v rámci 13. ročníku Národního týdne trénování paměti, který už má na Vysočině pevné kořeny. Více než 30 účastníků setkání, převážně z řad pracovníků v sociálních službách, ale i z řad veřejnosti mělo jedinečnou příležitost vyzkoušet si v praxi dlouhou řadu rozmanitých mozkohraček a pomůcek pro trénování paměti nebo koordinace.
  • Vydáno v neděli 17.3.2019 :
    Horácká galerie představí grafiku a objekty jihlavského výtvarníka Františka Dörfla
    Výstava František Dörfl - grafika / objekty bude zahájena vernisáží ve čtvrtek 21. března v 17 hodin v podkroví Horácké galerie v Novém Městě na Moravě.
  • Vydáno v neděli 17.3.2019 :
    Vodní elektrárna Dalešice nabídne zájemcům speciální prohlídky o víkendu 23. -24. března
    U příležitosti Světového dne vody budou moci zájemci navštívit o víkendu 23. - 24. března útroby přečerpávací vodní elektrárny Dalešice. Začátky prohlídek jsou naplánovány na každou celou hodinu. První prohlídka začne vždy v 9 hodin, poslední v 15 hodin.
  • Vydáno v sobotu 16.3.2019 :
    Jihlavský filmový klub uvede dokumentární snímek V Mosulu
    O válce s Islámským státem toho bylo napsáno i natočeno dost. Dokumentární film Jany Andert nazvaný V Mosulu, který uvede Filmový klub v Jihlavě v pondělí 18. března v 19.30 hodin v kině Dukla, přináší tak trochu jiný pohled: zprostředkovává tento válečný konflikt v reálu, v první bojové linii, s reportážními záběry bojujících stran, města v ruinách, ale především se šokující výpovědí o dopadech na civilní obyvatelstvo. Tak jak to jen dokáže natočit žena.
  • Vydáno v sobotu 16.3.2019 :
    Žena odcizila zboží za více než jedenáct tisíc korun, muž se pokusil odcizil brusku
    Ze spáchání trestného činu je podezřelá třiačtyřicetiletá žena z Jihlavska, která se v Telči dopouštěla opakovaných krádeží. V době od konce listopadu do začátku ledna v prodejně s drogistickým zbožím postupně kradla různé věci. Za přibližně měsíc byla schopná způsobit celkovou škodu přes jedenáct tisíc korun.
  • Vydáno v sobotu 16.3.2019 :
    Jihlavská galerie představí celoživotní dílo akademické malířky Evy Činčerové
    Výstava Eva Činčerová zápas v sobě, která bude zahájena v Oblastní galerii Vysočiny na Masarykově náměstí v Jihlavě ve čtvrtek 21. března v 17 hodin je věnována celoživotnímu dílu akademické malířky Evy Činčerové, rodačce z Vysočiny, která celé své dětství a mládí prožila v Jihlavě. Kurátorkou výstavy je Kateřina Valíková.
Další články vydané ve dnech 4. 3. 2019 - 19. 3. 2019:
10. 3. 2019:






zpět na vrchol stránky...
redakce Regionalistu:

Regionalist, nejstarší český internetový deník: založen roku 1996 - zpravodajství a publicistika na internetu se zvláštním zaměřením na prostor Českomoravské vysočiny

Akční radius Regionalistu: zahrnuje především území Jihlavského kraje, tedy Vysočiny, to jest okresy Jihlava, Havlíčkův Brod, Pelhřimov, Třebíč a Žďár nad Sázavou)

Internetová adresa: www.regionalist.cz

Editace a redakce: Eva Švančarová (Šinkovská), šéfredaktorka
kontakt: regionalist@seznam.cz

Vychází: od září roku 1996 každý den!

Vydává: Vitaeelhomeo Ltd. - registered in England Company No. 8062676

Redakce, inserce, obchodní oddělení: e-mail: obchod@regionalist.cz, telefon: +420 777 307 887

© (1996-2019) - Eva a Leo Švančarovi

zpět na vrchol stránky...
Z jihlavských legend
Letopisy L. Vilímka
Z jihlavských čtvrtí
Zločiny komunismu
Jihlavské tramvaje
RSS

Homeopatické sady:
Partnerské weby Regionalistu:

X-Pcz
Publicisticko-křesťanský netradičně tradiční web:
20. 11. 2018 - Mons. Petr Piťha: Hodnoty, na kterých stojíme

9. 10. 2018 - Istanbulská úmluva: Jsou to neomarxisté, o čemž se mluví, a neonacisté, o čemž se cudně mlčí!

20. 9. 2018 - Legitimita a legalita islámu, aneb trochu jiný pohled na rovnost vyznání v Evropě

2. 9. 2018 - Nezoufejme nad stavem církve. Neboť církev není často totéž, co Církev!

1. 9. 2018 - Apoštolská posloupnost…

1. 9. 2018 - Krise papežského systému církve je periodickým jevem

21. 4. 2018 - Josef Beran: Láska (1942)

5. 4. 2018 - Kdo není proti nám, je s námi – a kdo není se mnou, je proti mně!

4. 3. 2018 - Kdo této zemi v posledních desetiletích nejvíce uškodil? Bohužel strana, která má v názvu „křesťanská“!

3. 3. 2018 - Zločin a trest?


H umoresky nejen Bedřichovské
Vzpomínky a sekvence z rodného jihlavského Bedřichova:
- 8) Jak lokomotivy na hlavním nádraží vždy dobře předpovídaly počasí…

- 7) Zloděj od svatého Jana…

- 6) Jak hrozná kletba pana Kreuzera zabila dvanáct lidí

- 5) Jak si paní Marie v helenínské kapli vymodlila hodinku šťastné smrti

- 4) Kdo chce kam – aneb jak se tajemníkovi KSČ zázračně vyplnilo jeho přání…

- Tramvaje z Jihlavy do Dřevěných mlýnů…

- 3) Atentát na Vladimíra Iljiče v Kollárově škole

- 2) Kalamita na lince A

- 1) Děda, jehož se Husák bál

- Dřevěné mlýny, Bedřichov


H omeopatický a astrologický web
L
ea Švančary
Publicisticky i odborně. Aneb co asi netušíte díky zažitým mýtům o astrologii i homeopatii:


Aktuální teplota:
Počasí v Počátkách
Atmosférický tlak:
Počasí v Počátkách
Srážky v tuto chvíli:
Počasí v Počátkách



Pěvecké sdružení Campanula Jihlava...

Pěvecké sdružení Campanula Jihlava...

Pěvecké sdružení Campanula Jihlava...

Pěvecké sdružení Campanula Jihlava...