Když v roce 1631 vpadli protestantští Sasové do Prahy, ihned vyslali malý vojenský oddíl do Staré Boleslavi, aby zde ukořistili svatý symbol české země, Palladium.

(Palladium země české je kovový reliéf Madony s Dítětem chovaný ve staroboleslavském poutním chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Svým významem je porovnáván s korunovačními klenoty. Jedná se o vyobrazení, které je tradičně spojováno se zvláštní ochrannou mocí nad českými zeměmi, ovšem jen tehdy, pokud sjednocuje modlitby věřících k Bohu.)

Protestantští Sasové Palladium tehdy ukořistili a vzápětí ho zneuctili na Staroměstském náměstí – přibili jej na židli a i s židlí umístili pod šibenici s nápisem: "Jsi-li tak zázračné, pomoz si samo".

Poté ukradené Palladium Sasové odvezli z Čech a teprve po čase jej vydali zpět za veliké výkupné.

Němečtí nájezdníci po Palladiu pásli znovu i docela nedávno: Za okupace v letech 1939-1945 se Němci nerozpakovali několikrát "navštívit" staroboleslavský chrám a hledat tam originál Palladia (Palladium totiž bylo před nimi ukryto a nahrazeno jen kopií).

Znovu svaté Palladium ovšem krátce po válce zneuctili komunisté: V dubnu 1950 jej uloupili ze Staré Boleslavi a až do roku 1968 bylo kdesi v jejich tajných tresorech. Díky biskupovi Lebedovi se jej tehdy však podařilo v uvolněných měsících roku 68 získat zpět a umístit opět ve Staré Boleslavi.

A právě přesně v místě prvního zneuctění svatého Palladia české země německými protestanty v roce 1631, tedy na Staroměstském náměstí, byl v letech 1650-1652 vztyčen na věčnou ochranu české země Mariánský sloup. Onen sloup, který pražská socialistická lusa strhla v roce 1918.

Nebyla to nějaká spontánní akce pražské ulice, jak se dnes obecně tvrdí. Šlo o předem připravenou akci, když definitivní rozhodnutí o stržení Mariánského sloupu padlo po generální stávce 14. 10. 1918. Akce byla technicky připravována již od 30. října 1918, přičemž k jeho stržení došlo 3. listopadu 1918. Na místě byly již předem připraveny hasičské vozy, žebříky a lana. Akci provedli čeští socialisté - jednak sociální demokraté a s nimi i národní socialisté. Dokonce existují mnohé informace, že smyčku kolem sloupu prý měla vázat - později komunisty sama oběšená - mladá Milada Horáková! (Toto však některé prameny naopak vyvracejí, viz www.marianskysloup.c…

Profesor na arcibiskupském gymnasiu v Praze Blažej Ráček T. J. ve své knize Československé dějiny o stržení sloupu napsal: "Novodobá socialistická Praha se horšila nad Mariánským sloupem na Staroměstském náměstí. Byl to pomník na největší vítězství, jehož národ v 17. století dobyl. Ale poněvadž to bylo vítězství katolické Prahy nad luteránskými Švédy, stal se kamenem úrazu."
(RÁČEK Blažej. Československé dějiny: Knihtiskárny V. Horáka v Prostějově, 1929. S. 679.)

Mariánský sloup, zřízený na místě dávného německého zneuctění Palladia českého - sám pak zneuctěn českými levičáky (socialisty a poté i komunisty) - je tak v posledních 100 letech bolestným symbolem atheistického řádění běsů v českých duších. A dokud nebudou tato zneuctění napravena, nemáme se zde čemu divit! Praze - a Čechům obecně - do té doby nepomůže nic.

Naposledy to velmi jasně vyjádřil pražský arcibiskup František kardinál Tomášek:
"Dokud nebude sloup na svém místě, dokud lidé neuznají, že tehdy udělali chybu a nebudou toho litovat, nemůžeme doufat, že překonali naši nedávnou minulost a že nás tento starý hřích nestáhne zase dolů. Rozumíme tomu tak, že sloup je nejen symbolem našeho návratu ke slušnosti a tradicím křesťanské Evropy, ale především, že vyrovnání tohoto dluhu může naší zemi dát teprve naději, že opět neupadneme do područí, ať už tupého násilí a bídy z východu - nebo konsumního ateismu ze západu."
(Zdroj: www.x-p.cz/2019/06/2… )