Strašidla podle zkušenosti a tradice

Hluboké hvozdy severního Horácka se nacházejí v nejvyšších partiích Českomoravské krabatiny. Lidé tu uvykli tvrdé práci v lese a na kamenitých polích, vydobytý chléb byl tvrdý a zimy dlouhé. V každé vsi se ústně tradovaly příběhy, jejichž aktéři, pokud vyvázli živí, mohli odpřisáhnout svoji hrůzostrašnou zkušenost ze setkání se záhadnými a nebezpečnými bytostmi místních lesů a luk. Ještě v 60. letech zaznamenal řídící učitel Josef Vališ z Jiříkovic příběhy konkrétních pamětníků. „Jistotnej příběh, jistá pravda. Dřív tady ty bytosti bejvaly, lidi se s nima potkávali.“ Za dlouhých zimních večerů se v chalupách u draní peří vzájemně strašili hastrmanem, hejkalem, světýlky či divoženkou a málokdo si troufal po setmění projít lesem a kolem rybníka. V tomto starém světě vyrostl také novoměstský umělec Karel Němec. Jeho cyklus dřevorytů Strašidla podle zkušenosti a tradice byl první inspirací pro naši výstavu.

Téma divokých bytostí se probouzí v období romantismu a národního obrození ve druhé polovině 19. století a postava vodníka se stává doslova všudypřítomnou v celé české kultuře napříč literaturou, hudbou, divadlem, výtvarným uměním a lidovou tvořivostí. To ostatně platí dodnes, stačí se rozhlédnout po krajině, kde vodník střeží téměř každou louži nebo přehlédnout filmovou a divadelní produkci posledních desetiletí.

S nástrahami divoké přírody se dnes v každodenním životě není třeba konfrontovat. Navíc, když už byla krajina zcivilizována, uspořádána, případně vysušena nebo sežrána kůrovcem a zbavena poetické tajuplnosti. Vodníci a víly se stali stafáží konzumní zábavy a v bezpečí pohádkových vesniček hrají roli spíše směšnou než strašidelnou. Autoři výstavy se vydali zpět na hlubinu. Pokusili se vystopovat výskyt těchto bytostí v lesích a vodách výtvarného umění od 19. století po současnost a umožnit divákovi nahlédnout do světa, který zrcadlí naše nevědomí a kde se setkává a stále osudově prolíná dobro se zlem, krása s ošklivostí, čistota s temnotou, smrt se životem.

Roztodivné bytosti zaujmou po celé léto své místo ve čtyřech výstavních prostorách Horácké galerie a také se objeví v Horáckém muzeu:

Zámecké podkroví HG (2. patro): Výskyt vodníka v českém umění; Vodník v knižní kultuře

Zámecký kabinet HG (1.patro): Bestiáře Karla Němce a Josefa Váchala

Arkáda HG (1. patro): Utopencovo delirium, hrůzostrašný filmový plakát

Malá galerie HG (přízemí): Hejkal čili divý muž

Horácké muzeum (1. patro): Miláčkové, dílo Aloise Boháče

Více na: https://www.hlubokavoda.cz/<…