Okolnosti nálezu

Na podzim minulého roku proběhla v Okříškách výstavba teplovodních rozvodů. Výkopové práce probíhaly mezi okříšským zámkem a areálem zemědělského družstva.

V místech, kde výkop protínal zatravněné prostranství při jižním traktu zámku, si archeoložka Jitka Štohandlová, zajišťující na stavbě dohled, povšimla, že zde práce odkryly tzv. zahloubený objekt. Oprostíme-li se od odborných výrazů, lze říci, že zde výkop porušil zasypanou jámu – v tomto případě byla její výplň jasně rozlišitelná od přirozené půdy svou výrazně tmavší výplní (naznačující vysoký obsah humusu).

Jak se ukázalo po vybrání výplně jámy, byl její tvar přibližně kruhový, o průměru asi metr a čtvrta hloubce necelého půl metru (při podrobnějším pohledu se zdá, že mohlo jít ve skutečnosti o shluk více výkopů).

Obdobné jámy se běžně nacházejí na místech, kde stály pravěké či středověké osady. Jejich účel není vždy – stejně jako v tomto případě – zřejmý. Mohlo jít například o pozůstatek kopání hlíny používané na omítku dřevěných stavení.

Co se skrývalo ve výplni jámy

Ačkoli tvar jámy toho až tolik nesdělil, její výplň byla sdílná velmi. Již při vybírání si nebylo možno nepovšimnout vysokého zastoupení keramických zlomků. Celkově jich bylo vyzvednuto šedesát osm. Velký soubor keramiky doplňovalo několik zvířecích kostí a zubů (nejspíše běžný kuchyňský odpad). Výplň jámy obsahovala také uhlíky, hroudy mazanice (částečně vypálené hlíny) a kameny.

Zlomky keramiky jsou pálené do odstínů hnědé či hnědošedé barvy. Většina zlomků patří nádobám střední velikosti (hrnec), objevují se však i velké, silnostěnné zlomky zásobních nádob. Ostřivem je jemný světlý křemenný písek či slída. Zlomky jsou často zdobeny, například řadami jednoduchých šikmých či krátkých lineárních vpichů (někdy snad otisk nehtu?), horizontálními či vlnitými rýhami (někdy v kombinaci s kolky).

Typické znaky umožňují keramické nálezy určit jako vrcholně středověký soubor, v absolutních datech datovatelný do 12. až počátku 13. století. Jedná se o hodnotný nález, a to zejména proto, že umožňuje posunout dobu vzniku obce do období staršího, než uvádějí historické prameny. Ty se o Okříškách zmiňují poprvé až v desátém svazku zemských desek moravských, a to k roku 1371. To je zhruba sto padesát až dvě stě let poté, kdy byla vyrobena nalezená keramika.

Je třeba poznamenat, že s ohledem na vývoj osídlení na Třebíčsku na počátku vrcholného středověku by nebylo až tak překvapivé, kdyby Okříšky vznikly dříve, než je uváděné datum z druhé poloviny 14. století. Třebíčský klášter byl založen již v r. 1101 a brzy po založení je již doložena síť klášteru patřících osad. Například s Okříšky sousedící Přibyslavice jsou doloženy již ve 20. letech 13. století. Ale proč tedy písemné prameny tak dlouho mlčí?

Jak to tedy bylo?

Možné vysvětlení poskytuje jeden z možných etymologických výkladů původu názvu obce, který ho vysvětluje jako „okříšení“, tedy vzkříšení, znovuoživení. Na jeho základě lze spekulovat o tom, že v minulosti došlo k dočasném opuštění obce, které by vysvětlovalo mezeru mezi archeologickými a písemnými doklady.

Je toto vysvětlení pravděpodobné? Bohužel spíše ne, ačkoli šlo o hezký příběh. Nepřítomnost něčeho – v našem případě osídlení v Okříškách řekněme od počátku 13. do poloviny 14. století – je obecně obtížné prokázat. Také to, že byl nález učiněn v těsné blízkosti zámeckého areálu, tedy v nejužším historickém jádru obce, svědčí spíše o kontinuitě osídlení. Nicméně, i když se vzdáme romantického příběhu o opuštěné a znovu vzkříšené obci, jsou stále nálezy, posunující její stáří až o dvě stě let, značným přínosem našemu dosavadnímu poznání.

Hynek Švácha, Pueblo - archeologická společnost, o.p.s.

Více informací na: https://okrisky.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=10977&id=377406