Ondřej Fanta pochází z Pelhřimova, kde se v roce 1987 narodil. Před dvěma lety se do Pelhřimova vrátil a posílil tým na oddělení hospodářské kriminality služby kriminální policie a vyšetřování územního odboru Pelhřimov. Jeho životním snem bylo stát se vojenským pilotem, ale život tomu chtěl jinak. Ondra se tedy rozhodl pro službu u Policie České republiky. Policejní kariéru odstartoval před šestnácti lety v Praze po absolvování základní odborné přípravy jako nadstrážmistr na hlídkové službě na místním oddělení Vinohrady. Poté prošel postupně různými službami, včetně působení v několika zahraničních misích. Služba na smíchovské kriminálce, kde působil čtyři roky ve stálé výjezdové skupině, ho zřejmě velmi silně ovlivnila. Začal totiž přemýšlet o tom, jak své zážitky z často velmi náročných a dramatických výjezdů ztvárnit do podoby příběhů, které by nepadly v zapomnění, a lidé by si je mohli přečíst.

„Já miluji dobré policejní seriály. Za mě mezi top české seriály z policejního prostředí patří Případy prvního oddělení. Pak ale přišla se svým seriálem jedna komerční televize a já tu formu a obsah jednotlivých dílů doma hodně často kritizoval, protože se mi příběhy zdály hodně přitažené za vlasy. A moje manželka mi na mé remcání tehdy řekla: Když jsi tak chytrý, tak si to napiš sám,“ popisuje první impuls k pokusu začít psát příběh, který nakonec vyústil ve vydání knihy.

Zážitků z každodenní služby ve výjezdové skupině měl Ondra hodně, proto jedno ponuré zimní odpoledne vzal do ruky diář a obyčejnou tužku a začal psát první kapitolu. Pak nárazově psal dál a dál a stále jen rukou do bloku. Současně studoval druhou vysokou školu, a tak psaní bral jako spíše jako určitou relaxaci. Až zhruba po pěti letech dvě poslední kapitoly dopisoval na počítači. Pak svoje původní rukopisy znovu pročítal, postupně je upravoval a přepisoval texty do počítače.

„Nikdy v životě jsem neměl ambice něco psát, navíc čeština nepatřila na základní ani na střední škole mezi mé oblíbené předměty, bylo tomu spíš naopak. Prostě nikdy bych si nepomyslel, že se mi může něco takového podařit,“ dodává Ondra.

Další velmi náročná a poměrně dlouhá cesta, kterou musel Ondřej zvládnout, vedla k nalezení způsobu, jak rukopis správně uchopit a proměnit jej ve vysněnou knihu. „Nedokázal jsem si vůbec představit, jak takový systém funguje, co za tím stojí neuvěřitelného úsilí a práce. Ale naštěstí se mi podařilo navázat spolupráci s online nakladatelstvím Pointa, které nabízí na svých webových stránkách spolupráci právě takovým začínajícím autorům, jako jsem já,“ popisuje Ondřej Fanta.

Prostřednictvím speciální aplikace si autor knihy postupně vybral své spolupracovníky – grafičku, korektorku, redaktorku, před nimiž stál náročný úkol - z rukopisu vytvořit skutečnou knihu. Pak stačilo už jen vybrat vhodné fotografie, které si pak Ondřej sám převáděl do potřebné tiskové kvality, rozvrhnout jednotlivé stránky, zpracovat ilustrace a zvolit vhodné citace z trestního zákoníku. Každá fotka a každá ilustrace má v knize svůj speciální význam. Například první ilustrace uvnitř desek je pohledem skrz železniční most na hrad a centrum a má signalizovat začátek. A poslední ilustrace je zase pohledem ven z centra na Vyšehrad a má signalizovat konec. Pak přišlo neméně náročné období. Autor detektivky celý měsíc na sociálních sítích musel doslova bojovat o přízeň čtenářů a pokusit se prodat potřebný počet výtisků, které by odpovídaly nákladům na výrobu knihy. Z autora knihy se tak na měsíc stal velmi činorodý „marketér“ a dílo se nakonec podařilo a kniha může dělat radost milovníkům detektivek.

„Vraždy na dvojce jsem si už přečetl a musím říci, že všechny příběhy mě zaujaly a doslova mě vtáhly do děje. Protože autor vycházel ze svých vlastních zážitků ze služby na pražském Smíchově, tak se v jednotlivých kapitolách objevují skutečná místa v Praze, s nimiž jsou příběhy spjaty. Většinu těchto míst ze svého působení v Praze osobně znám. Právě proto mě kniha moc bavila. Kromě toho není úplně obvyklé, aby se kriminalista věnoval psaní vlastních příběhů s policejní tématikou. Ondřejovi se to povedlo a vydáním knihy dělá dobré jméno celému policejnímu sboru a za to si zaslouží naše uznání,“ uvedl brig. gen. Mgr. Miloš Trojánek.