Infekční onemocnění svrab podléhá povinnému hlášení lékařů příslušné krajské hygienické stanici jako orgánu ochrany veřejného zdraví. „I když nepatříme mezi kraje nejvíce zasažené, i u nás jsme zaznamenali nárůst počtu pacientů se svrabem. Porovnali jsme počty případů za první tři měsíce letošního roku se stejným obdobím let 2018 a 2019. Tedy s dobou před vypuknutím pandemie onemocnění covid-19,“ uvádí MUDr. Hana Pavlasová, ředitelka Odboru protiepidemického KHSV.
„V roce 2018 bylo v našem kraji hlášeno za první čtvrtletí 33 případů svrabu a o rok později 35 případů. Za leden až březen roku 2023 je hlášených pacientů již 112. Je to více než trojnásobek. Přitom za celý rok 2018 jsme evidovali 146 případů a za celý rok 2019 pak 161 případů svrabu,“ doplňuje statistické údaje MUDr. Pavlasová.

„Svrabem se může po kontaktu s infekčním člověkem nakazit opravdu každý. Když se objeví příznaky, je třeba neprodleně vyhledat lékařskou pomoc. Léčba sama je pak poměrně snadná,“ nabádá Ing.Šimon Veleba, ředitel Sekce ochrany a podpory veřejného zdraví KHSV.

Svrab je velmi nakažlivé parazitární onemocnění kůže, které způsobuje zákožka svrabová. Přenáší se úzkým tělesným kontaktem s nemocným člověkem. Během velmi krátké doby dvou až tří minut se samička zavrtává do kůže nového hostitele. Ve svrchní vrstvě kůže vytváří několikamilimetrové chodbičky, do nichž klade vajíčka. Chodbičky si pak hloubí všechna vývojová stádia cizopasníka.

Typickými příznaky nemoci jsou drobné červené pupínky uspořádané ve dvojicích, případně puchýřky, a chodbičky v kůži. Nemoc provází silné svědění, především v noci, když se tělo prohřeje pod přikrývkou. Svrab nejvíce postihuje místa s jemnou kůží, jako jsou meziprstní prostory rukou či nohou, zápěstí, lokty, podpaží, kůže kolem pupku a prsních bradavek, genitálie, hýždě a plosky nohou.
Postupně může postihnout takřka celý kožní povrch. Onemocnění se nepřenáší běžným denním
kontaktem, jako je podání ruky či dotyk. K přenosu může dojít i kontaminovaným ložním prádlem, ručníky, oblečením, přikrývkami nebo spacími pytli, když jsou tyto předměty použity bezprostředně po nakažené osobě. K šíření nákazy může docházet vlivem nízké hygienické úrovně například v ubytovnách, některých ubytovacích a rekreačních provozovnách.

Onemocnění se vyskytuje ve všech věkových skupinách obyvatel. Obecně největší riziko nákazy je u dětí a osob s oslabenou imunitou. V poslední době dochází k nárůstu počtu případů mezi dospívajícími ve věku 15 až 19 let.

Svrab se léčí lokálně mastmi, které předepisuje lékař. Pokud někdo onemocní svrabem, je nezbytné léčit všechny členy jeho domácnosti a sexuální partnery, vyloučit další kontakt s nemocným i kontaminovanými lůžkovinami a oděvem. Všechno osobní a ložní prádlo včetně ručníků je nutné denně měnit, vyprat na teplotu minimálně 60° C, důkladně přežehlit žehličkou nastavenou na nejvyšší teplotu. Předměty, které není možné vystavovat vysoké teplotě či je prát (bačkory, pantofle, plyšové hračky apod.), je nutné uskladnit v uzavřených plastových pytlích na dobře větraném místě až 7 dnů. Případně tyto věci vystříkat vhodným insekticidním prostředkem dle pokynů výrobce a následně nechat řádně vyvětrat. Postele je potřeba důkladně vyluxovat, matrace rozložit a nechat vyvětrat nejlépe na slunci.

„V případě výskytu svrabu v sociálních, zdravotnických či ubytovacích zařízeních je třeba řádně vydezinfikovat všechny povrchy, lůžkoviny a ostatní prádlo přeprat na vysokou teplotu minimálně 60°C a přežehlit. Dále je nutné zamezit kontaktu zdravých osob s nemocnými. Personál by měl při manipulaci s použitým prádlem a lůžkovinami používat ochranné prostředky a desinfekci rukou. Ve školách a zařízeních pro děti a mladistvé doporučujeme obdobný postup,” doplňuje informaci Hana Pavlasová.

Svrab
je velmi nakažlivé kožní onemocnění rozšířené po celém světě a postihující všechny rasy a vrstvy obyvatelstva. Šíří se hlavně v kolektivech lidí žijících v těsném kontaktu. Nejčastější cesta přenosu je mezi sexuálními partnery. Náchylnější k onemocnění jsou imunitně oslabení jedinci.Nemoc se často zaměňuje s ekzémem, proto zůstává často nepozorována a zanedbávána.

Původce onemocnění
je zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei) - roztoč s průsvitným tělem se čtyřmi páry nohou a silnou čelistí. Samička roztoče se může pohybovat po pokožce rychlostí cca 2,5 cm / min. Když si najde vhodné místo, zahrabe se do zrohovatělé vrstvy kůže. Svou chodbičku zvětšuje
každým dnem o 0,5-5 mm, přičemž klade dvě až tři vajíčka. Pokud má optimální podmínky, nevrací se už na povrch pokožky. Vyživuje se lymfatickými a kožními buňkami. Po třech až čtyřech dnech se vajíčka přeměňují na larvy, které se během tří týdnů mění v dospělé zákožky.
Infekce se obvykle projeví za 4 až 6 týdnů. Při opakované infekci se ale nemoc může projevit již po 24 hodinách.

Příznaky onemocnění
jsou nepříjemné: noční svědění, změny na pokožce připomínající ekzém (papuly). Za tepla, obvykle v noci na lůžku, oživují paraziti svoji činnost, což nemocný pociťuje záchvatovitým svěděním. Často postiženými místy jsou prsty, prsní bradavky, oblast genitálií a podpaží, u dětí spíše dlaně, plosky nohou, obličej a záda. Nákaza se může projevit i zduřením lymfatických uzlin v podpaží. Pro zmírnění příznaků se doporučují pobyty na čerstvém vzduchu, zvláště pak ve večerních hodinách. U velmi čistotných lidí jsou papuly (pupínky) ojedinělé, nemoc může být přehlížena a takový člověk je zdrojem nákazy pro okolí.
Diagnóza se stanovuje po zjištění přítomnosti roztoče na těle mikroskopickým důkazem, který je často obtížné získat, zkušený kožní lékař ale onemocnění pozná podle typických chodbiček a papul.

Přenos onemocnění
se děje nejčastěji přímo z kůže na kůži od nemocného těsnějším nebo delší dobu trvajícím kontaktem, popř. kontaktem s kontaminovaným předmětem (především společné užívání textilií, ložní prádlo infikovaného) při dlouhodobém kontaktu. Šíření onemocnění napomáhá nízká úroveň hygieny (např. v ubytovnách, hotelích, ústavech sociální péče, mezi bezdomovci), ale nemoc se může vyskytnout kdekoliv. Častý je přenos na další členy rodiny. Po zjištění infekce je důležité veškeré matrace, gauče, křesla, polstrované židle, polštáře, peřiny, deky a podobně vyčistit od infekce například vynesením ven, vyžehlením napařovací
žehličkou nebo vysátím vysavačem, který je schopen zlikvidovat roztoče. Je třeba si uvědomit, že nákazu může způsobit i jen jediná zákožka.
Svrabem od zvířat se nelze nakazit, při velké nákaze zvířete a těsném kontaktu s ním může ale dojít k podráždění kůže.

Léčba
Pro léčbu je možné použít různé prostředky. Je třeba si uvědomit, že léčení by měly být i sexuální partneři a členové rodiny, i když se u nich nevyskytují příznaky nemoci. U infikovaných se totiž mohou první příznaky objevit až po čtyřech týdnech. Používají se masti a krémy s obsahem látek, které zákožky zničí. Tyto přípravky je však nutno aplikovat na celé tělo, od krku dolů. Přípravek musí působit na zákožky kontaktně. V místě, kde mast není nanesena, mohou zákožky přežívat. Léčebnou kúru, během které je nemocnému doporučeno se nemýt, je nutno podstoupit opakovaně; jednorázová aplikace nestačí. Po každé kúře je nutno všechno prádlo opět vyvařit, a teprve potom se vykoupat. Podle pokynů lékaře současně
léčit všechny osoby v těsném kontaktu s nakaženým, i když nemají dosud klinické příznaky. U pacientů se silnými strupy se musí léčebný postup opakovat častěji, někdy i několik týdnů. Ačkoliv při úspěšné léčbě se svědění většinou zjemní už po dvou dnech, může trvat - v reakci imunitního systému na protein roztoče - i několik týdnů. Tato skutečnost se nesmí chápat jako
selhání léčebného postupu. Příliš časté používání léčebných prostředků proti svrabu může vést
k podráždění pokožky. Neutuchající svědění však bývá častěji zapříčiněno opětovným nakažením od rodinných příslušníků nebo nesprávným použitím léčebných prostředků. Při poctivě provedené terapii je prognóza na uzdravení velmi dobrá.

Prevence proti nakažení svrabem
Jedinou prevencí je dodržování zásad osobní hygieny, mýt si pečlivě ruce, nepoužívat cizí hygienické potřeby a lůžkoviny, pravidelně si prát a žehlit ložní prádlo a vyhýbat se těsnému kontaktu s neznámými osobami. Riziko nakažení svrabem ale není možné zcela vyloučit.

V Česku je svrab nejčastějším parazitárním onemocněním. Je nutné, aby z nákazy podezřelý jedinec navštívil lékaře; svrab podléhá přísným epidemiologickým pravidlům a dermatologové mají zákonnou povinnost všechny případy hlásit na hygienickou stanici, která zajistí v daném kolektivu veškerá protiepidemická opatření