V domech s byty zvláštního určení v Třebíči, Hrotovicích a Náměšti nad Oslavou funguje při Charitní pečovatelské službě Třebíč Volnočasový klub Archa. Ten nabízí nepřeberné množství aktivit jak pro obyvatele domů, tak i širokou veřejnost. Programy plné zpívání, besed a společného tvoření mají za úkol nejenom obohatit život seniorům, ale působí i jako prevence sociální izolace. O jeho fungování jsme si povídali s pracovnicí Charity a jednou z realizátorek klubu, paní Lenkou Chalupovou.
1. Jak jste se dostala ke své profesi a co vám osobně přináší?
Začínala jsem jako pečovatelka v Charitní pečovatelské službě. Předtím jsem absolvovala kurz pracovníka v sociálních službách a následně dostala kontakt na Charitu s informací, že hledá nové zaměstnance. Zkontaktovala jsem tehdejší vedoucí služby, postupně se vše vyvíjelo a dnes tady pracuji již 10 let. Svým způsobem mě moje práce opravdu naplňuje. Jsem ráda mezi lidmi a ta cílová skupina seniorů je mi blízká. Mám svoji práci moc ráda.
2. Popíšete nám činnosti, na které se Archa zaměřuje?
Volnočasový klub Archa je klub, který zajišťuje aktivizace pro seniory v domech s byty zvláštního určení, dříve nazývaných jako pečovatelské domy. V těchto domech máme kanceláře. Založit Archu napadlo kolegyni někdy v roce 2011, kdy chtěla vytvořit nějaký smysl pro lidi v domech, aby se nejenom potkávali a probíhal mezi nimi sociální kontakt, ale aby taky smysluplně naplňovali svůj čas. Nabízíme jim proto pestrý program, vybrat si z naší nabídky může opravdu každý. Realizujeme přednášky, hudební vystoupení, mezigenerační vystoupení s mateřskou školou, tvořivé programy – jeden z oblíbených je tisk ubrusů nebo enkaustika a v posledních letech si senioři oblíbili také hraní kuželek. Jednou za čtrnáct dní máme v domech pravidelné setkání a týden dopředu je vyvěšený plakát k akci. Účast je dobrovolná a přijít může i veřejnost.
Do roka pořádáme dvě velké pravidelné akce. Jednou z nich je výlet, kdy jezdíme do okolí Třebíče. Vloni jsme se podívali do řeznického muzea v Náměšti nad Oslavou a tamního krásného zámeckého parku. Byli jsme ale také i ve Valči nebo Jaroměřicích nad Rokytnou. A potom slavíme Svátek seniorů, který připadá na 1. října a my se jej snažíme vždy na konci září zrealizovat.
3. Co nesmí člověku chybět, aby tuto práci mohl vykonávat?
Člověk musí tuhle práci dělat srdcem, mít ji rád. Asi se totiž nedá úplně dělat, aniž by vás nenaplňovala a nedávala vám ten správný smysl. Musíte se v ní cítit dobře.
4. Proč je tak důležité, aby senioři trávili svůj čas smysluplně?
Uvedu to na příkladu. Když jsme začínali s enkaustikou nebo tiskem ubrusů, tak se senioři obávali, že to sami nezvládnou. A my se je snažíme podpořit v uvědomění, že to není o tom udělat něco na první dobrou, aby tam byl ten wow efekt, i když on tam kolikrát je! Je pro ně zkrátka důležité, aby si posílili svoji vlastní sebedůvěru. Stalo se už, že mi říkali: „Oni mi naší mladí doma nevěří, že jsem to udělala já.“ nebo „Vnučka si výrobek odvezla, že jej bude mít ode mě na památku.“ Co si budeme povídat, věkem se ztrácí různé dovednosti i chuť a schopnost komunikovat se svým okolím, a to vše se jim snažíme v klubu dodat a vynahradit.
5. Kolik osob klub aktuálně využívá a zároveň zajišťuje?
Z toho přijde lidí 20, jindy 8. Záleží na tom, jaký je zrovna program, nebo i zdravotní stav seniorů. Někdy mají naplánované lékařské kontroly, nebo je navštíví rodina. Už se nám ale i stalo, že svým blízkým řekli: „Ne, nemám čas, jsem na Arše, přijď až potom.“
Není to jenom moje práce, ale nás všech, co se na provozu klubu nějakým způsobem podílíme. Krom mě se v tom pohybují asi tak další 3 lidé.
6. Přichází stále stejné osoby nebo se tváře na setkáních mění?
V podstatě ano. Když se nastěhují do domu další lidé, přichází k nám i nové tváře. Ale ne každý celoživotně vyhledával nějakou aktivitu a sdružování se. Vždy je ovšem oslovíme, seznámíme s náplní volnočasového klubu a řekneme jim, aby se přišli třeba alespoň jednou podívat.
7. Jaká aktivita sklízí u návštěvníků největší úspěch?
Všichni mají rádi hudbu, takže když máme nějaké setkání, například k MDŽ, masopust nebo Svátek seniorů, tak ty akce obvykle přilákají nejvíce lidí. Ale já myslím, že všechny aktivity mají pro každého něco. V Hrotovicích například hrajeme pravidelně mezigenerační turnaj s dětmi z dětského domova. Děti se na něj moc těší a ptají se vždy svých tet, kdy zase půjdou. Je to moc hezké. V Třebíči spolupracujeme s Mateřskou školou Benešova, Mateřskou školou Světýlko, městskou policií, občanskou poradnou, zdravotními pomůckami DMA. Dlouhodobě spolupracujeme s akademickou malířkou Zuzanou Krajčovičovou, se kterou provádíme tisk na látky, teď jsme spolupracovali i s keramičkou Zuzanou Morkusovou. Děláme ale i přednášky o zdravé výživě, cestopisné přednášky, zkrátka od každého něco.
8. Co senioři naposledy zažili a jaká akce je v nejbližší době čeká?
V Komunitním centru Moravia nedávno proběhl každoroční Svátek seniorů. Dopolední program obsahoval hudební vystoupení Vladimíra Bendy, a potom vystoupily dvě seniorky, paní Kučerová a paní Hlinková, se svojí vlastní básní. Rády píšou básničky, a tak nám je zarecitovaly.
V Třebíči bude dále setkání s mateřskou školkou, podzimní tvoření nebo tisk ubrusů.
9. Mohla byste se s námi podělit o zážitek, který Vám utkvěl v paměti?
Jedná se o spoustu zážitků, které v sobě mají to správné kouzlo okamžiku. Je hezké, když vidíte, že se lidi těší na setkání jako takové. Oceňuji, když přijdou a zkusí si pro ně třeba něco nového. Potěší mě například i to, že se u nich při hraní kuželek objeví taková ta zdravá soutěživost. Vědomí, že se lidé mohou potkávat a něco společně zažít, dává mé práci ten největší smysl.
Dnes je čtvrtek 7. prosinec
redakce Regionalistu:
Akční radius Regionalistu: zahrnuje především území Jihlavského kraje, tedy Vysočiny, to jest okresy Jihlava, Havlíčkův Brod, Pelhřimov, Třebíč a Žďár nad Sázavou)
