Dostává kvalitní stravu, která se skládá čistě z rostlinné složky. Kromě zmiňovaných fazolových lusků doplňuje jeho jídelníček například řapíkatý celer, pórek, polníček, rukola, římský salát či kedlubnové nebo mrkvové natě. Občas dostává také ovoce jako borůvky, banány, maliny a další. Všechno musí být důkladně omyté a nakrájené na malé kousky, protože leguáni nejsou schopni potravu rozkousat.

Leguán zelený pochází z lesních oblastí tropické Střední a Jižní Ameriky. Jde o samotářského tvora, který žije vysoko v korunách stromů převážně poblíž vodních ploch. Velmi dobře šplhá, plave a potápí se. Toho využívá v případě nebezpečí, kdy se utíká schovat právě do vody. Pokud možnost útěku nemá, nafoukne svůj hrdelní lalok, syčí a kývá hlavou. Při boji pak rozdává bolestivé rány silným ocasem, kouše ostrými zuby a škrábe drápy.

Leguán je velký ještěr, délka jeho těla dosahuje jednoho až dvou metrů a váží mezi třemi až pěti kilogramy. Zaznamenán byl ale i devítikilový jedinec. Barva kůže je obvykle zelená nebo našedlá, existují ale i jiné barevné varianty – modročerná v jižním Peru, černá a růžová vyskytující se na ostrovech Bonaire, Curaçao, Aruba a Grenada, červená v západní Kostarice a oranžová v Mexiku.

Tělo leguána je ještěrkovité se čtyřmi pětiprstými končetinami s dlouhými zahnutými drápy. Typickým znakem jsou výrazný hřeben ze zahnutých trnů a hrdelní lalok, který napomáhá k termoregulaci. Využívá se ale i při námluvách či hájení teritoria. Lalok samce je větší než u samic, samci mají i větší hlavu a delší ostny na hřbetě, hlavně za krkem. Leguán má vynikající zrak, díky kterému zaznamená sebemenší pohyb na velkou vzdálenost. Naopak za šera a ve tmě nejspíš vidí hůře. Stejně jako většina plazů je studenokrevný, jeho teplota tak závisí na okolním prostředí. Pro termoregulaci mu slouží právě jeho hrdelní lalok, který pro zahřátí napřímí směrem ke slunci. Pokud potřebuje naopak zchladit, zachycuje jím studený proud vzduchu.

Dlouho se soudilo, že jsou leguáni všežravci. Teprve nedávno vědci zjistili, že se živí výhradně býložravě. Nejčastěji žere různé listí, bobule, mladé výhonky či sladké ovocné plody. Potravu pouze trhá pomocí drobných ale ostrých zubů, ale nežvýká ji. Polyká i velká sousta, pokud jsou velká až příliš, rozdrtí je silným svalnatým jazykem.

V době rozmnožování se stávají samci agresivními a často spolu bojují. Samice naklade 20 až 40 vajec do podzemních nor, kde je nechá svému osudu až do vylíhnutí. Mláďata jsou po vylíhnutí jasně zelená a měří až 27 centimetrů. Společně s rodiči tvoří zhruba jeden rok jednu skupinu, teprve poté se osamostatní.

ZOO Tábor, která se specializuje na chov a ochranu ohrožených druhů zvířat je během zimy od listopadu do konce března otevřena pouze o víkendech, státních svátcích a jarních prázdninách v termínu pro okres Tábor od 4. do 10. března od 9:00 do 16:00.