Chlapci chodívali za děvčaty na schůzky kudy se dalo. Pěšky přes louky, rokle i lesy. Jeden mladý chasník si vyhlédl nejhezčí dívku ze sousední vsi. Místní mládenci to ovšem velmi těžko nesli. Představa, že spanilou pannu se chystá odvést přespolní vetřelec byla pro ně nepřijatelná. Nad žejdlíkem piva v hospodě dali hlavy dohromady a přemítali, jak se nežádoucího soka zbavit. Jeden z nich, zručný truhlář pak dostal nápad. Připravili dokonalý plán. Vyrobil malou dětskou rakvičku...

Na zamilovaného nápadníka čekali v lese u pěšiny. Dobře věděli, že právě tudy mládenec půjde večer opět od své milé. Dobře se připravili. Maminkám doma vzali bílá prostěradla, truhlář přinesl rakvičku. Na místě rozdělali oheň, zahalili se do bílých plachetek, posedali si okolo a trpělivě čekali. Za strom schovali i onen předmět symbolizující smrt dítěte. Podivné společenství ozařovaly plameny, okolo se bylo slyšet noční zvuky lesa. Z dálky se občas ozvalo houkání sýčka. To všechno ladilo kolorit neobyčejného výjevu.

Najednou zaslechli jak se lesem blíží kroky a veselé pohvizdování. Mládenec byl myšlenkami u svého děvčete. Konečně se dočkal příslibu brzké svatby a to všechno měl v srdci. Najednou se před ním u cesty objevil mystický obrázek. Oheň na malé mýtině, okolo podivné bytosti v bílých hávech. Kromě praskání ohně divné ticho.

Zvláštní výjev chlapce zaskočil. Přesto statečně, nebo možná automaticky, ještě udělal několik kroků. Pak zůstal stát. Od ohně náhle vstala jedna ze záhadných postav. Na rukou podivný předmět na rukou přikrytý plachetkou. Bytost se přiblížila až k chasníkovi. Plachetka se svezla na zem a tichem se ozval skřehotavě laděný šepot. "Velectěný pane, kupte si tu rakvičku,“. V mládenci by krve nedořezal. V posvátné hrůze se dlouhé vteřiny díval na ten malý, bílý předmět. A pak ve zběsilém úprku zmizel ve tmě. U ohně se rozlehl hlasitý smích.

Plán byl dokonalý. Překvapeným spiklencům přesto nepřinesl to co zamýšleli. Okolo nás žijí lidé kteří jsou více citliví a vnímaví. Někteří je mylně pokládají za slabochy a zbabělce. V rozhodných okamžicích, se ale změní na skálu, kterou nic nepohne. A to byl i tento případ. Chlapec si nakonec svoji vyvolenou odvedl k oltáři. Na svět přivedli první ratolest a pak ještě několik. Žili šťastně. Podivná věc, ale potkala rodinu onoho truhláře. Ano, toho co vyrobil tu malou, bílou rakvičku. První syn zemřel několik týdnů po narození, za další dva roky přišel o malou dcerku.

P.S. V Pěti knihách Mojžíšových, v Desateru dvanácti kmenů izraelského národa poslední přikázání zní: Nebudeš sousedovi závidět dům a ženu jeho...