Tyto skvrny vpité do batistového šátku s vyšitou korunkou a iniciálami F. H. jsou dodnes dochovanými stopami krve následníka rakouského a českého trůnu, arcivévody Františka Ferdinanda d‘ Este. Té krve, která onoho osudného 28. června roku 1914 vytekla z úst arcivévody umírajícího v ulicích Sarajeva na následky zákeřného atentátu srbského anarchisty Gavrilo Principa.

Kapesník, jímž postřelenému Františku Ferdinandovi otírali po atentátu zakrvácená ústa, patřil majiteli velkomeziříčského panství, hraběti Františku Harrachovi. Ten byl shodou okolností také nejbližším svědkem oněch osudných sarajevských událostí. Následník trůnu totiž svoji poslední jízdu vykonal právě v Harrachově automobilu a sám hrabě Harrach v té chvíli zastával funkci následníkova pobočníka a osobního strážce. Vozidlo s arcivévodou Františkem Ferdinandem a jeho chotí vévodkyní Žofií, pak řídil osobní šofér velkomeziříčského hraběte, Leopold Loyka.

Kapesník s kapkami krve si hrabě Harrach ponechal jako zvlášť cennou relikvii a po dlouhá léta ji uchovával na oltáři v zámecké kapli ve Velkém Meziříčí. Do rámu s kapesníkem bylo navíc uloženo v zaskleném otvoru i několik střepin z bomby neúspěšně vržené na následníkův vůz.

Královražda, která ukončila co do životních poměrů i osobních svobod Čechů a Moravanů tu nejpříznivější epochu v našich dějinách, je dodnes obestřena mnoha záhadami. Dodnes nebyli zjištěni patrně ti skuteční a praví jeho původci a také se možná již pozapomnělo prorockého zjevení, které atentát dopředu naprosto přesně ohlašovalo. Celý případ v polovině 20. let popsal v jednom ze svých rukopisů geniální český parapsycholog Břetislav Kafka. (A rovněž o mnoho roků později otiskly i vídeňské a pak některé české noviny:)

Vídeňský biskup a rodák ze slovenského Nitranska Josef Lányi de Késmárk měl jedné červnové noci roku 1914 živý sen.

Zdálo se mu v něm, že obdržel černě orámovaný dopis od arcivévody Ferdinanda d‘ Este, psaný jeho rukou, ve kterém mu následník trůnu oznamuje, že byl se svou paní v Sarajevě zavražděn při atentátu.

A současně biskupa Lányiho, který byl obou Výsostí přítelem, v dopise prosil o modlitby za svoji i manželčinu duši.

Biskup se zděšením probudil a protože sen byl opravdu mimořádně živý, oblékl se ihned do mešních rouch a šel do své kaple ve čtyři hodiny ráno odsloužit mši za arcivévodu a jeho choť.

A téhož dne pak odpoledne dostal mrazivý telegram ze Sarajeva o uskutečněném atentátu.

Jasnozřivý zlý sen biskupův se tak naplnil ještě tentýž den, v neděli 28. června roku 1914…