Když v roce 1714 v českých zemích zuřil mor, a jen v průběhu dubna, května a června ve Velkém Meziříčí zemřelo 327 lidí (Meziříčí mělo tehdy zhruba dva tisíce obyvatel), zavázali se obyvatelé města ke společnému slibu velké prosebné pouti k netínské Panně Marii.

Netín je malá vesnička nedaleko Velkého Meziříčí, kde nejen v novogotické lesní kapli odpočívají příslušníci majitelů velkomeziříčského panství – členů rodů Podstatzkých, Lichtensteinů a Lobkowitzů, ale výjimečný je v Netíně především monumentální chrám Nanebevzetí Panny Marie. Tento stavební skvost, dílo jednoho z žáků slavného stavitele Giovanni Santiniho, je významným poutním místem. A to nejen v případech, když hrozí nějaká epidemie:

Před necelými třiceti roky, v roce 1993, se totiž do Netína vydali na prosebnou pouť poutníci z nedalekého Tasova i se svým knězem P. Karlem Moštěkem prosit za příznivé počasí. Když během pouti byla tato jejich vroucná prosba skutečně vyslyšena, pan farář Moštěk prohlásil, že „Panna Maria se na nás usmívala“. Od té doby věřící v okolí nazývají netínskou Madonu Pannou Marií Usmívající.

Podle pověsti si navíc Netín ke stavbě svého chrámu vybrala ve 12. století Panna Maria sama. Stavba kostela byla totiž původně zamýšlena na kopci Stráž u Olší, ale zasáhl zázrak. Veškerý materiál na stavbu byl prý během jediné noci zázračně přesunut na nynější místo do Netína…

A onoho zmíněného morového roku ve svátek navštívení Panny Marie – 2. července 1714 – bylo tedy vypraveno z Velkého Meziříčí první procesí. Ve chvíli, když poutníci za zpěvu mariánských písní došli ke Třem křížům, zemřel na morovou nákazu v Meziříčí úplně poslední nemocný.

Tak šťastní poutníci téhož dne před oltářem v Netíně slavnostně slíbili pro všechny příští časy každoročně v tento den držet zvyk poutí do netínského chrámu.

Poutníci rok co rok vycházeli z Meziříčí brzy ráno, s knězem a zpěváky. Stoupali vzhůru ke Třem křížům a po děkovných modlibách zde došli přes samotu Loupežník do Laviček.

Odtud pokračovali přes rybníky Závist a Netínský až k Netínu. Zde již na procesí čekal netínský kněz i s ministranty a poté se v chrámu Nanebevzetí Panny Marie konala slavné poutní mše svatá. Tato tradice netínských poutí nebyla dodnes přerušena, a to ani komunistickým režimem. Jen v těch temných letech chodili poutníci ilegálně, soukromě.

Tak se děje rok co rok na paměť záchrany od morové rány, ke které došlo na přímluvu Přesvaté Bohorodičky Panny Marie v pondělí 2. července 1714.