Pro upřesnění - lev berberský ve své domovině v Maroku vyhynul a současní berberáci mají asi osmdesát procent jeho genů a žijí pouze v zoologických zahradách, kde jsou prohlášeni za kriticky ohrožený druh.

Po několika desetiletích se v zoo Dvůr Králové s velkou slávou rozmnožili, narodili se tehdy dva kluci a holka, jenže problém. Samci se špatně umisťují, takže zatímco byli šťastnější chlapeček a jeho sestra křtěni a oslavováni před diváky a maloval je malíř, ten méně šťastný byl zabit. Říkají tomu zcela nesprávně managementová eutanázie.

Kvůli tomu se rozproudila velmi rozhořčená diskuse, kde diskutující ze zoo Dvůr Králové laické veřejnosti nejdříve vynadali( diskusi máme dosud staženou) a pak ji poučili, že si na to prostě musí zvyknout.

Jak vědečtí odborníci tuto praxi zdůvodňují? Vědecky, samozřejmě. Především nás poučili, že zvíře není člověk, takže pravidla užívaná pro lidi neplatí. Zvíře nemyslí, nemá city, vše je založeno na instinktech. Jak můžeme vědět, že lvice nebyla ráda, že má o jedno lvíče méně? Jen hlavně nepolidšťovat.

Zoo se snaží vytvořit geneticky pestrou populaci ( do klecí), zachraňují druh, což je nadřazeno životu a cítění jednotlivců. Když už zvíře předalo hodně genů, stává se zbytečným a podle toho se s ním zachází. Důležité je, aby po dobu života zažívalo pestrou činnost, pak je zcela normální, že se humánně odstraní a uvolní místo jinému. Tento směr má i svůj vědecký název.

Zajímavá otázka - které zvíře by si dobrovolně zvolilo pobyt v zoo, místo pobytu ve volné přírodě? Zkuste uhodnout. I v lé nejlepší zoo má zvíře drasticky omezený prostor, svobodu, nemůže lovit, řešit situace a přirozeně se vyvíjet, je dáno zcela na milost a nemilost člověku a celé dny vystaveno stálé lidské přítomnosti. Přitom ovšem, na základě vědeckých poznatků nesmí mu být člověkem pomáháno, takže přijde-li např. lvice o mléko, musí se dívat, jak jí děti umírají hladem až zemřou, přestože v přírodě je většinou po ruce jiná lvice, která pomůže.

Ne tak člověk. To by nebylo pro zvíře přirozené. Že se to děje v nepřirozeném prostředí zoologické zahrady, kde zvířeti vše, o co bylo připraveno, nahrazuje právě kontakt s člověkem, není argument. Zvířata nejsou lidé, nezapomínejme.

Zde je na místě se zmínit asociace, do nichž se zoologické zahrady sdružují. EAZA je evropská asociace zoologických zahrad a akvárií, WAZA je světová asociace, EARAZA je euro-asijská asociace atd.

EAZA se sídlem v Nizozemsku má pravidla nejpřísnější, pracuje přísně vědecky a než by dala zvíře do zoo, která je členem jiné asociace, neřkuli prověřenému chovateli nebo soukromé zoo, radši ho zabije. I když, v poslední době je situace už tak kritická a neudržitelná, že už to občas i udělají.

Zoo totiž praskají ve švech narozenými mláďaty a porodnost se nereguluje, protože prý je to pro zvířata dobré rozptýlení. Takže se zabíjí. U rysů např. roční mláďata, když už je máma naučila vše, co mohla a v přírodě by začínali žít samostatně, tak to je ta správná doba na zabití. V přírodě prý v té době také více hynou. Tam ovšem hynou ta slabší a všichni mají možnost ukázat, co v nich je. V zoo jsou vydána zcela napospas člověku.

Za rysy ze zoo Ostrava jsme bojovali. Když nám ředitel státní veterinární správy slíbil, že rysy nezabijí, měli jsme radost. Druhý den je zabili. Za rok tam zabili sedm rysů, protože koordinátor EAZA zakázal množení a oni množili. A jak je to v současnosti? Chov rysů ruší, protože nemají rysy. Věříte?

Za zmínku stojí toto. Co je to eutanazie? Zcela jistě to není zabití zdravého jedince injekcí. To nesmí udělat veterinář, chovatel ani nikdo další. Kromě zoo. Dva právníci nám potvrdili, že toto jednání je protizákonné. Je však přehlíženo a netrestáno.

Soukromý chovatel musí držet zvíře na nezdravé antikoncepci a je vystaven nelidským podmínkám, neboť je snaha tyto chovatele zlikvidovat. Byli jsme svědky, kdy podobný nátlak skončil smrtí chovatele i zvířat. Proto chceme znovu zdůraznit, že 2tváře zoo vznikly, aby zabránily zabíjení přespočetných zvířat v zoo a naším hlavním cílem je zahájit trestní řízení tam, kde byl zákon porušen.

Kdo chce studovat hlouběji, může nahlédnout do zákona proti týrání zvířat a do zákona o zoo. K těmto zákonům jsme podali připomínky a jednali s parlamentem. Připomínky nebyly zapracovány. Situaci je nutno znát do hloubky, aby se neublížilo. Příkladem neznalosti bylo např. rychlé prosazení zákazu zvířat v cirkusech. Myšlenka správná, ale kam se zvířaty, to už nikdo neřešil.

A tak jsme tedy vznikli. Jednali jsme s parlamentem, Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem zemědělství. Státní i krajskou veterinární správou, hovořili jsme v hlavních zprávách publikovali v novinách i časopisech, zúčastnili se pochodu za zvířata, navázali kontakty s předními zoology Marcem Becoffem a Jane Goodalovou a dalšími.

Vše toto najdete v dřívějších příspěvcích na našich stránkách. Za zvláštní upozornění stojí náš druhý dopis ministerstvu životního prostředí se všemi asi deseti přílohami, kde podrobně vypisujeme náš návrh řešení.

Co tedy navrhujeme? Základní myšlenkou je přeměna zoologických zahrad na záchranné stanice pro zvířata, která nelze vrátit do přírody. Zde se jedná zejména o velké šelmy, které, když je matka nenaučí v určitém věku lovit a znát zákonitosti smečky, už nikdy v přírodě neobstojí.

Známe jen dva případy, kdy se to povedlo - lvici Elsu a jednoho geparda. Takováto zvířata musí tedy dožít v rezervacích co nejvíce podobných přirozenému prostředí zvířat. Chovy je nutno zúžit a v masivním měřítku se zaměřit na vypracování reintrodukčních programů. Jedině taková změna ospravedlní existenci zoo. Tedy žádné lunaparky a zábavní centra, zoo zde musí být pro zvířata a veřejnost tichým pozorovatelem, třeba z ochozů dalekohledy, nebo z autobusů. Není cílem ukazovat dětem zvířata v klecích. A když už musí být zvíře v zoo, mělo by to být co nejblíž jeho domovině. Vytápění tropického pavilonu v našich podmínkách stojí tolik peněz, které by místo toho mohly být použity k ochraně divoké přírody v domovině zvířat. Zde jsme též narazili v naší činnosti na činnost mafií a černý trh, o čemž se zde zmiňovat nebudeme a je to samostatná kapitola. Když narazíte na video s jedenácti otrávenými lvicemi s uřezanými trofejemi v africké rezervaci spravované západoevropskou rezervací pro velké šelmy, kam jsou sváženi týraní lvi, tygři a další z celé Evropy, začnete se ptát. Také jsme se ptali a dostali jsme odpověď, že je to práce pytláků. Trofejní lov za velké peníze, střelba lukem v ohradě, likvidování protivníků. Doporučujeme shlédnutí filmu Mia a bílý lev.

Takže další náš návrh se týká práce s lidmi a vládami přímo v domovině zvířat, jinak brzy nebude zvířata kam vracet. Někteří lidé, s kterámi spolupracujeme, už tuto práci dělají, vykupují části přírody, v nichž se starají o zvířata a zaměstnávají přitom pytláky, táty od rodin, kteří musí především uživit své děti a dostanou-li práci ochránce zvířat, budou ji dělat.

Toto je práce dlouhodobá, na několik desetiletí, práce pro následující generaci. Nesmí všat trvat příliš dlouho, aby bylo koho zachraňovat. Základem zde je změnit myšlení.

Velmi si vážíme těch, kteří nemluví a naplňují cíle, které máme společné. Jedním velmi důležitým je vybudování záchranných stanic pro týraná odebraná zvířata, které nemáme. Odebraná zvířata nevhodným chovatelům není kam dát, takže hynou v klecích v autech ( známe tyto případy). Proto stát vyhlásil možnost zafinancování záchraného centra pro každou zoo, která se do projektu zapojí. Ředitelé zoo opět tuto snahu sabotují, chtějí postavit centrum, kam se budou svážet ze zoo přespočetná zvířata a budou se tam zabíjet, aby je neviděli lidé a chovatelé, kteří je mají rádi. Zatím záchranné centrum pokud víme buduje zoo Liberec a první centrum už je vybudováno a to v soukromé zoo Tábor. Děkujeme.

Další námi navrhovaný způsob řešení zabíjení v zoologických zahradách je široká spolupráce všech zoo po celém světě bez ohledu na příslušnost k asociacím s prověřenými spolehlivými chovateli. Nemělo by se stát, že jedna zoo poptává zvíře, které je v jiné zoo zabito pro přespočetnost. Toto se děje.

V přílohách našeho druhého dopisu pro ministerstvo životního prostředí najdete další námi navrhované body. My jsme ovšem narazili na pevnou zeď, kdy ředitelé zoo naše návrhy jako jeden muž odmítli. Připravili jsme spolu s ministerstvem schůzku s řediteli zoo na půdě ministerstva, které se měl formou videokonference zúčastnit i americký biolog Marc Becoff. Na tuto schůzku jsme nakonec nebyli vůbec pozváni, neboť ředitelé zoo dali jasně najevo, že jim nikdo nebude do ničeho mluvit a ministerstvo povolilo.

Ze všech našich zoologických zahrad pouze jeden ředitel soukromé zoo vystoupil na schůzce s projevem, v němž se nás a našich návrhů zastal.

Co tedy nyní? Je třeba rozdělit naše cíle na dlouhodobé, popsané výše a krátkodobé. Z těch krátkodobých je nejdůležitější informovat veřejnost a děti formou článků a besed, protože většina lidí nemá o tom, co se děje, ponětí. Potřebujeme vás, návštěvníky zoologických zahrad, abyste dali jasně najevo, že se současnými postupy nesouhlasíte. Jak jsme zjistili, je to jediná možnost, protože naše úřady jsou bezzubé a platí ,,ty mě, já tobě", ,,ruka ruku myje" atd.

Dvě tváře zoo nejsou zastánci ani zoologických zahrad, ani soukromých chovatelů, ani cirkusů, jsou jen a jedině zastánci zvířat. Proto navštěvujeme jak zoo, tak chovatele. O našich návštěvách vás budeme postupně informovat.

Dvě tváře zoo jsou ve styku s mnoha chovateli ze zoologických zahrad. Těm jsme slíbili mlčenlivost. Mimo oči veřejnosti se dějí v zoo neuvěřitelná zvěrstva, včetně žranic třeba bizonů pro zvané VIP hosty. Jejich chovatel je pak druhý den marně hledá.

A co je jádrem? Musí se změnit myšlení našich lidí a začít platit to, co znaly a žily domorodé národy dřív, než jsme je zavřeli do rezervací a ukradli jim, půdu, suroviny, kulturu, jazyk a duchovnost: Jsme všichni součástí jednoho celku. A to nejen lidé světa, ale i zvířata, rostliny. Každý je jedinečnou osobností ve světě, kde vládne spolupráce, vzájemná pomoc a úcta. A nikdo není víc než ten druhý.

Zvířata jsou nám rovna. Využíváme je, když potřebujeme jejich pomoc, takže jim musíme přiznat rovnost s námi. Utopie? Ne, nutnost. Původní národy Země tak žili tisíciletí. A času je málo. Velmi málo.