Jak jste se stali dobrovolníky jihlavské Charity?

Kryštof: Moje mamka pracuje u Charity a jednou se mě zeptala, jestli s ní nechci jít na potravinovou sbírku. Je to asi tak tři roky zpátky. Řekl jsem si, proč ne, přišlo mi to jako hezká myšlenka. A musím říct, že mě sbírka moc bavila. Když mi pak mamka navrhla, abych řekl i klukům, neváhal jsem a oslovil je.

Filip: Jak říká Kryštof, k dobrovolnictví jsem se dostal díky němu. Když se mě zeptal, jestli bych to nechtěl zkusit, neváhal jsem. Měl jsem z toho pak opravdu dobrý pocit, že jsem mohl někomu pomoci.

Ivan: Úplně stejně jako Filip, a také z toho mám velmi dobrý pocit.

Jaká byla tedy vaše první společná akce pro Charitu?
Kryštof: Byla to zase potravinová sbírka. Naším úkolem bylo rovnat potraviny od lidí ve skladu.
Filip: Bylo to hrozně hezký, když lidé přicházeli a dávali nám potraviny, které jiní tolik potřebují. Byla to spousta krabic. Překvapilo mě, kolik lidí chce pomáhat.

Ivan: Také mě velmi potěšilo, jaké množství potravin lidé donesli. Měl jsem z toho takovou radost, že mi to hrozně rychle uteklo. Klidně bych tam ještě pár hodin zůstal.

Je vám nějaká charitativní akce bližší?

Ivan: Určitě ano. Narodil jsem se na Ukrajině a mám tam stále malou část rodiny. Sice jsem neměl možnost se žádné sbírky spojené s Ukrajinou zúčastnit, ale vím, že spousta Čechů pomáhá lidem, kteří to potřebují, i navzdory tomu, jak jsou daleko, a já jsem za to vděčný.

Filip: Já mám rád sbírku Koláč pro Bárku. Potkáváme se tam s lidmi, kteří chtějí pomoci a dost často si s nimi i povídáme. Zároveň jsme se díky sbírce seznámili i s pracovníky a klienty Bárky, pro které to všechno děláme. Bývá tam hezká atmosféra.

Kryštof: Já asi nemám žádnou nejoblíbenější akci. Je mi jedno, jestli prodávám koláč, nebo tahám těžké krabice. Jsem rád, že můžu pomoci tam, kde je to v tu chvíli potřeba.

Co na vaši charitativní pomoc říkají vaši spolužáci?

Kryštof: O tom, že děláme dobrovolníky, naši kamarádi samozřejmě vědí a kolikrát se za námi i na různých akcích stavují. Když jsme ve stanu na Masarykově náměstí prodávali koláče pro Bárku, přišli si je také nakoupit. Myslím a věřím, že naše dobrovolnictví vnímají jako správnou věc.

Příští rok vás čeká maturita a poté vysoká škola. Jak to vidíte s dobrovolnictvím do budoucna?

Kryštof: Do maturity budu pomáhat určitě a pak záleží, na jakou vysokou školu se dostanu. Chtěl bych jít na lékařskou fakultu na Masarykovu univerzitu do Brna, kde bude studium asi náročnější na čas. Ale pokud ho mít budu a bude příležitost, rád bych pomáhal i nadále.

Filip: Já bych chtěl v dobrovolnictví taky pokračovat. Stejně jako Kryštof chci jít studovat do Brna, i když školu ještě vybranou nemám. A pokud budu mít volnou chvilku a bude mě potřeba, rád při nějaké sbírce pomohu.

Ivan: Podle možností, ale pokud budou, určitě v tom chci pokračovat. Dělá mi to velkou radost.

Co pro vás ocenění Dobroch znamená?

Kryštof: Pro mě je to krásná zpětná vazba, že to, co dělám, má smysl. Je super, dostat takovou cenu. Navíc bylo hezké potkat na slavnostním večeru, kde se ocenění předávala, i ostatní dobrovolníky.

Filip: Přesně jak říká Kryštof, bylo fajn potkat se s ostatními lidmi, kteří ve svém volném čase pomáhají ostatním. Jejich příběhy mě motivují. A co se týká ceny, jsem za ni samozřejmě rád a vážím si toho. Moc děkuju vedení dobrovolníků v jihlavské Charitě, je tam skvělá parta.

Ivan: Má to pro mě podobný význam jako pro Kryštofa a Filipa. Příběhy, které tam zazněly, se mě často dotkly. Když jsem slyšel, co jsou lidé schopni udělat pro ty, kteří to potřebují, a kolik vlastní energie a času jim věnují, určitě mi to dalo motivaci pokračovat v tom, co dělám.

Pokud někdo v tuto chvíli váhá, jestli se dobrovolníkem stát, co byste mu vzkázali?

Kryštof: Ať do toho jde, protože čas je to nejcennější, co můžeme ostatním lidem dát. Navíc v dnešní době, kdy kolem slyšíte jen negativní zprávy, je fajn zjistit, že si lidé dokáží pomáhat.

Filip: Pomáhat je skvělý pocit. Člověka to v podstatě nic nestojí. Naopak.

Ivan: Rozhodně by si to měl alespoň zkusit. Je to báječný pocit. Pokud má strach z toho, že tam nikoho nezná, nemusí se vůbec stresovat, protože všichni, kdo u dobrovolníků v jihlavské Charitě pracují, jsou neuvěřitelně přátelští a dobrosrdeční. Rádi vám vše vysvětlí a se vším pomohou. Takže neváhejte a zkuste to!

Foto: Kryštof Moravec, Filip Krejča a Ivan Traxler pomáhají například i při sbírce Koláč pro Bárku