K vlastní výstavbě objektu došlo v roce 1737 na popud pelhřimovského pekaře Antonína Polesného, který pro tento účel věnoval 100 zlatých získaných závětí po smrti svého otce. O rok později, dne 27. května 1738, byla kaple za veliké účasti lidu slavnostně vysvěcena pelhřimovským vikářem J.W. Ungarem za asistence faráře J. Leupolda z nedaleké tehdejší Německé Vyskytné, dnes Vyskytné nad Jihlavou. Od této chvíle se začala psát skutečná historie kaple zasvěcené sv. Antonínovi Paduánskému.
Mnozí se ptají, proč právě na tomto místě došlo k postavení kaple. Odpověď nám však neposkytuje žádný archivní dokument, ani farní kronika již zmíněné Německé Vyskytné. Můžeme se pouze domnívat, že Antonín Polesný tudy projížděl už jako malý chlapec do rodiště své matky, která pocházela z Jamného, a vrchol kopce bylo místo odpočinku na půlce cesty mezi touto vsí a Pelhřimovem. Odtud byl také krásný pohled do širé okolní krajiny, neboť kolem kaple se v 18. století stále ještě rozkládala pole.
Z farní kroniky stojí za zmínku, že slavnostní mše se slouží vzdy v neděli po svátku sv. Antonína a místní duchovní nesmí za ni požadovat žádnou odměnu. Pouze učitel má nárok na 50 krejcarů. V roce 1852 byla z milodarů provedena první důkladná renovace a kaple znovu vysvěcena. Velkou pohromou se stal rok 1872. Neznámí vandalové celý objekt poškodili, zařízení rozbili a ukradli velmi starý oltářní obraz, snad ze 14. století, malovaný kdesi v Rakousku, dar jihlavského kněze G. Hiltschera. Dalších oprav se kaple dočkala v letech 1901 a 1908. V roce 1916 byl odtud odebrán pro válečné účely původní zvon, o němž nic bližšího farní kronika neuvádí. Podobný osud pak stihl také druhý zvon. Současný je v pořadí třetí a byl zhotoven po druhé světové válce firmou Polák & Hopp v Jihlavě z německých dělových hlavní. V roce 1971 se uskutečnila poslední oprava a fasáda tak byla na dlouhá léta opatřena cihlově červenou barvou. Kaple pomalu a viditelně chátrala...
Rok 1994 znamenal generální opravu celé kaple. Při této příležitosti bylo zjištěno několik velmi zajímavých skutečností. Plán stavby, který se ve farní kronice dochoval, nebyl v žádném ohledu respektován. Původní objekt měl malé vstupní průčelí orientované na východ a na západní straně byl oltář. Ještě v průběhu stavby byla provedena zásadní změna. Sedlová střecha byla nahrazena stanovou. Průčelí bylo zvýrazněno segmentovou atikou a velkým kamenným poltárem a obráceno na sever, aby směřovalo do cesty a vítalo tak kolemjdoucí. Okrová fasáda byla rozčleněna bílými pilastry s hlavicemi s jednoduchými ornamenty. Interiér kaple byl opatřen ilusivní výmalbou od neznámého autora, provedenou technikou fresco - secco. Malíř, který ji realisoval, musel bezpochyby pracovat podle přání pelhřimovského pekaře Polesného, neboť v horní části ilusivního oltáře umístil uprostřed ozdobných váz barokní erb s houskou. Střed tvořil dodnes nedokončený rám, kde je nyní umístěn obraz sv. Antonína s vyobrazením původně navrhované kaple. Pod obrazem je malba zrcadla v kartuši. V kápi nad oltářem je znázorněna Svatá Trojice, avšak postavy Boha Otce a Syna jsou rovněž nedokončené. Po stranách jsou dvě ilusivní niky, kde byly vymalovány postavy dvou světců. Vlevo je pravděpodobně sv. Jan Nepomucký, na pravé straně byla malba zcela zničena vzlínající vlhkostí. Pod kamennou menzou je na ploše imitující červený mramor umístěn jesuitský znak. Nade dveřmi se v interiéru nachází prázdný kartušový rám, kde byly zjištěny pozůstatky neznámého nápisu, který byl někdy v minulosti kýmsi odstraněn. Na venkovní fasádě byly nad vchodem objeveny vyryté nápisy: IGNATIVS, ZP 1741 SA, MASA, BRCEK a na podstřešní římse celá řada červenou hrudkou psaných hesel, snad jmen vojáků, kteří nedaleko odtud stavěli během manévrů v roce 1843 dodnes dochované tzv. šance.
Mříže v oknech jsou původní, vstupní mříž zhotovil podle mosazného štítku na zámku Gustav Krumm, Maschinist, 17.6.1908, Iglau. Tedy otec známého jihlavského malíře stejného jména. Na oltáři jsou ve schránce z bílého mramoru uloženy ostatky sv. Bonifáce a sv. Valentina. Podle farní kroniky byly zakoupeny současně pro další kaple v Ježené a na Plandrech v roce 1931. Na západní straně byly při stavbě původní kaple vysazeny dvě lípy, které byly po roce 1960 pokáceny. Pod plechovou střešní krytinou se dodnes dochoval původní krov se šindelem.
Místo tradičních poutí tak bylo po roce 1989 zachráněno a znovu zvelebeno. Generální opravu provedl podnik Agrostav Jihlava a.s., restaurátorské práce akad. malíři P. Procházka a bratři Rossi, malířské a natěračské práce jihlavská firma Kunst a další úpravy několik málo bezejmenných nadšenců. Po slavnostním svěcení konaném dne 17. června 1995 se opět navázalo na dávnou slávu rouneckých Antonínských poutí. Ta letošní se bude konat v neděli 18. června ve 12 hodin.
Závěrem by bylo možné připsat ještě pověst o vzniku této kaple, ale tu najdou návštěvníci napsánu na nově zřízeném turistickém poutači mezi dvěma lavičkami, které vedle objektu nechal zbudovat majitel zdejších lesů - Správa městských lesů Jihlava.

Ladislav VILÍMEK, Rounek 25

Zpět nahoru na začátek stránky