Ve výčtu poutních míst zachytil krátce Karel Eichler také novoříšský kostel, který byl údajně od roku 1672, na svátek sv. Norberta, navštěvován pro odpustky a po roce 1778 ještě v dalších vyjmenovaných dnech.
Do historie tohoto významného premonstrátského kláštera se proto vydáme v doprovodu publikace, vydané k jeho sedmistému založení, tedy v roce 1911. Při této příležitosti byl rovněž vytištěn barevný svatý obrázek, na jehož zadní straně je text - "Na památku 700 letého trvání premonstrátského kláštera v Nové Říši".
K založení kláštera došlo údajně v roce 1211 a to Markvatem z Hrádku a jeho chotí Vojslavou. Byl určen pro řeholnice řádu sv. Norberta, klášterní panny premonstrátky. Podle pověsti předcházel stavbě slib, který pan Markvart učinil před válečnou výpravou, že vrátí-li se z ní živ a zdráv, postaví klášter. Obraz o této události, jakož i obrazy obou zakladatelů, byly zavěšeny na čestných místech v klášterních prostorách. Dodejme ještě, že Markvart z Hrádku zemřel 24. října 1220 a Vojslava 18. března 1221.
Ke klášternímu majetku patřilo celé území od Budíškovic po Hladov, snad dvě desítky vsí s několika dvorci a dvě vinice v Polehradicích u Klobouk. Podle klášterní kroniky sem přišly první sestry ze Křtin, ale pravděpodobnější se zdají být Kounice u Brna, neboť v jejich blízkosti se nacházejí jak polehradické vinice, tak také ves Martinice, která rovněž patřila do majetku novoříšského kláštera. Je škoda, že většina starých písemností byla zničena požáry, válkami a drancováním. První známé jméno probošta, Bohumíra, se tak dozvídáme z listiny z roku 1257, která však pochází ze zábrdovického archivu. Oba kláštery si podle ní směňují dvě vinice za zahradu s dvěma lány blíže svých sídel. V následujících letech se díky darům a koupím klášterní majetek ještě zvětšuje.
Někdy kolem roku 1278 postavil zdejší konvent na pahorku poblíž Nové Říše kapli sv. Norberta a kolem ní založil hřbitov s příbytkem pro hřbitovního kaplana. Areál zvaný Na Norbertě stál až do roku 1609.
Důležitým obdobím jsou léta 1378 až 1384, kdy se proboštem stal Martin a kdy byl zdejší kostel v roce 1380 obdařen odpustky od ostřihomského biskupa a papežského legáta Pia. Byly určeny pro výroční a mariánské svátky, svátky svatých apoštolů, čtyř církevních učitelů sv. Ambrože, Jeronýma, Řehoře a Augustina a pro svátek Nanebevstoupení Páně. Odtud se pravděpodobně datuje první pouť na tento svátek. Dodejme, že pisatel v roce 1911 uvedl, že v té době stále ještě slavná procesí trvají.
V období husitských válek byl klášter zcela rozbořen a jeptišky utekly spolu s proboštem Ondřejem do nedaleké Telče, kde byly přijaty v klášteře sv. Ducha. Zajímavou episodou je útěk zdejšího probošta Krištofa Peugara z Reitzenschlagu v roce 1515, který sebou vzal všechny klášterní skvosty a také stříbrný pozlacený kříž, který klášteru darovali jeho zakladatelé Markvart z Hrádku a jeho choť Vojslava. O osudu tohoto pokladu se autor zmíněné publikace dále nezmiňuje.
Ke zlepšení zdejších klášterních poměrů došlo až za císaře Ferdinanda I., kdy nový probošt Kašpar Schönauer zde konečně postavil zděné probošství. Netrvalo dlouho a klášter byl 16. října 1620 zabrán protestanty. Mnoho uměleckých děl bylo v té době poničeno. Po návratu v roce 1621 shledal tehdejší probošt Adam klášterní objekty v hrozném stavu. V dalších letech bylo proto přikročeno k přestavbě celého komplexu. Před samým dokončením však došlo k požáru městečka a ten zachvátil nejen sedmnáct domků, ale i kostel a klášter. Nové klenutí se zřítilo a popelem lehly klášterní objekty. V jedné světnici však byl nalezen neporušený a na dřevě malovaný obraz Bolestné Panny Marie, což bylo věřícími považováno za zázrak. Obraz byl proto umístěn do boční kaple kostela.
V roce 1733 bylo novoříšské probošství povýšeno na opatství. Prvním opatem se stal Augustin Výminko (1725 - 1755). Za vlády císaře Josefa II. nedošlo ke konfiskaci. V roce 1800 zde bylo naopak zřízeno gymnasium a šlechtický konvikt. Pohromou se stal až rok 1802, kdy zhoubný požár opět přelétl ze vsi na celý klášter s kostelem. Tehdy uhořely všechny farní matriky a část knihovny. Dalších 6.000 knih a prvotisků zničil požár v roce 1813. A tak opět nastala další etapa stavění a opravování.
Stojí za zmínku, že zdejší knihovna měla po roce 1910 více jak 17.000 svazků a vzácných rukopisů a v prelatuře byla umístěna velká sbírka obrazů. Nejstarší částí je kaple sv. Anny, která stojí mezi kostelem a konventem a po kterou se nachází krypta. Na jejím oltáři je umístěna kamenná socha sv. Anny s Pannou Marií a Ježíškem a v zasklené rakvi zde spočívají ostatky sv. Euprepie. V minulosti zde byly skládány sliby kleriků a vystavováni zemřelí členové kláštera.
Tomu příliš nepřálo ani dvacáté století, místní řeholníci byli nacisty odvlečeni do koncentračních táborů, kde řada z nich byla umučena. Ti, co se navrátili, byli zanedlouho opět zavíráni do komunistických lágrů. Klášterní prostory čpěly prázdnotou a pustly. Až přišel rok 1989, ale to už je současnost, a my jsme se rozhodli putovat historií.
Podívejme se proto při odchodu na nápis v kapli sv. Anny: Judicis in cunctis est iusta potentia punctis - V každé věci rozhoduje spravedlivá moc Soudce.
K založení kláštera došlo údajně v roce 1211 a to Markvatem z Hrádku a jeho chotí Vojslavou. Byl určen pro řeholnice řádu sv. Norberta, klášterní panny premonstrátky. Podle pověsti předcházel stavbě slib, který pan Markvart učinil před válečnou výpravou, že vrátí-li se z ní živ a zdráv, postaví klášter. Obraz o této události, jakož i obrazy obou zakladatelů, byly zavěšeny na čestných místech v klášterních prostorách. Dodejme ještě, že Markvart z Hrádku zemřel 24. října 1220 a Vojslava 18. března 1221.
Ke klášternímu majetku patřilo celé území od Budíškovic po Hladov, snad dvě desítky vsí s několika dvorci a dvě vinice v Polehradicích u Klobouk. Podle klášterní kroniky sem přišly první sestry ze Křtin, ale pravděpodobnější se zdají být Kounice u Brna, neboť v jejich blízkosti se nacházejí jak polehradické vinice, tak také ves Martinice, která rovněž patřila do majetku novoříšského kláštera. Je škoda, že většina starých písemností byla zničena požáry, válkami a drancováním. První známé jméno probošta, Bohumíra, se tak dozvídáme z listiny z roku 1257, která však pochází ze zábrdovického archivu. Oba kláštery si podle ní směňují dvě vinice za zahradu s dvěma lány blíže svých sídel. V následujících letech se díky darům a koupím klášterní majetek ještě zvětšuje.
Někdy kolem roku 1278 postavil zdejší konvent na pahorku poblíž Nové Říše kapli sv. Norberta a kolem ní založil hřbitov s příbytkem pro hřbitovního kaplana. Areál zvaný Na Norbertě stál až do roku 1609.
Důležitým obdobím jsou léta 1378 až 1384, kdy se proboštem stal Martin a kdy byl zdejší kostel v roce 1380 obdařen odpustky od ostřihomského biskupa a papežského legáta Pia. Byly určeny pro výroční a mariánské svátky, svátky svatých apoštolů, čtyř církevních učitelů sv. Ambrože, Jeronýma, Řehoře a Augustina a pro svátek Nanebevstoupení Páně. Odtud se pravděpodobně datuje první pouť na tento svátek. Dodejme, že pisatel v roce 1911 uvedl, že v té době stále ještě slavná procesí trvají.
V období husitských válek byl klášter zcela rozbořen a jeptišky utekly spolu s proboštem Ondřejem do nedaleké Telče, kde byly přijaty v klášteře sv. Ducha. Zajímavou episodou je útěk zdejšího probošta Krištofa Peugara z Reitzenschlagu v roce 1515, který sebou vzal všechny klášterní skvosty a také stříbrný pozlacený kříž, který klášteru darovali jeho zakladatelé Markvart z Hrádku a jeho choť Vojslava. O osudu tohoto pokladu se autor zmíněné publikace dále nezmiňuje.
Ke zlepšení zdejších klášterních poměrů došlo až za císaře Ferdinanda I., kdy nový probošt Kašpar Schönauer zde konečně postavil zděné probošství. Netrvalo dlouho a klášter byl 16. října 1620 zabrán protestanty. Mnoho uměleckých děl bylo v té době poničeno. Po návratu v roce 1621 shledal tehdejší probošt Adam klášterní objekty v hrozném stavu. V dalších letech bylo proto přikročeno k přestavbě celého komplexu. Před samým dokončením však došlo k požáru městečka a ten zachvátil nejen sedmnáct domků, ale i kostel a klášter. Nové klenutí se zřítilo a popelem lehly klášterní objekty. V jedné světnici však byl nalezen neporušený a na dřevě malovaný obraz Bolestné Panny Marie, což bylo věřícími považováno za zázrak. Obraz byl proto umístěn do boční kaple kostela.
V roce 1733 bylo novoříšské probošství povýšeno na opatství. Prvním opatem se stal Augustin Výminko (1725 - 1755). Za vlády císaře Josefa II. nedošlo ke konfiskaci. V roce 1800 zde bylo naopak zřízeno gymnasium a šlechtický konvikt. Pohromou se stal až rok 1802, kdy zhoubný požár opět přelétl ze vsi na celý klášter s kostelem. Tehdy uhořely všechny farní matriky a část knihovny. Dalších 6.000 knih a prvotisků zničil požár v roce 1813. A tak opět nastala další etapa stavění a opravování.
Stojí za zmínku, že zdejší knihovna měla po roce 1910 více jak 17.000 svazků a vzácných rukopisů a v prelatuře byla umístěna velká sbírka obrazů. Nejstarší částí je kaple sv. Anny, která stojí mezi kostelem a konventem a po kterou se nachází krypta. Na jejím oltáři je umístěna kamenná socha sv. Anny s Pannou Marií a Ježíškem a v zasklené rakvi zde spočívají ostatky sv. Euprepie. V minulosti zde byly skládány sliby kleriků a vystavováni zemřelí členové kláštera.
Tomu příliš nepřálo ani dvacáté století, místní řeholníci byli nacisty odvlečeni do koncentračních táborů, kde řada z nich byla umučena. Ti, co se navrátili, byli zanedlouho opět zavíráni do komunistických lágrů. Klášterní prostory čpěly prázdnotou a pustly. Až přišel rok 1989, ale to už je současnost, a my jsme se rozhodli putovat historií.
Podívejme se proto při odchodu na nápis v kapli sv. Anny: Judicis in cunctis est iusta potentia punctis - V každé věci rozhoduje spravedlivá moc Soudce.
Ladislav VILÍMEK
Zpět nahoru na začátek stránky