Židé v Hybrálci

Eberhard, významný pražský měšťan a mincmistr, zakladatel Nového Města pražského u sv. Havla, obchodník a podnikatel, oblíbenec krále Václava I., stál nejen u zakládání měst, ale i vesnic, v jejichž blízkosti probíhala těžba drahých kovů.

Tento muž stál pravděpodobně u založení zdejší vsi, která po něm dostala i jméno. Eberhardsdorf - ves lidí Eberhardových. Stalo se to někdy v polovině 13. století, kdy po obou stranách Smrčenského potoku jsou postavena první obydlí, snad horníků, a nad vesnicí je zřízen rybník a mlýn. Kousek odtud se dodnes nachází řada památek na staré dolování, které zde probíhalo od poloviny 13. století až do roku 1780, kdy bylo pro vysoké náklady spojené s odčerpáváním spodních vod definitivně zastaveno. Snad stojí za zmínku, že první písemná zpráva pochází z roku 1315: "...stollo in Alto monte tendens versus villam Eberhardsdorf...". Dnešní pojmenování vsi se objevuje v úředních zprávách v roce 1854 - Hýbrálec, od roku 1886 pak v současné podobě Hybrálec.
Po dobu trvání vsi tudy bezpochyby prošlo mnoho židovských podnikatelů a snad se tady i nakrátko usadili. Bezmála 750 let sousedství s Jihlavou přineslo i řadu kontaktů s jihlavskými Židy. Písemných pramenů však není a lidská paměť je příliš krátká. Bylo obtížné najít alespoň těch několik málo zmínek a přinést tak svědectví o zdejších Židech, které zde poprvé potkáváme až ve 2. polovině 19. století. Provozovali zde obchod a současně hospodařili na 28 hektarech půdy. Byla to jediná rodina Kohnerova.

První jména nám přináší "Kniha domovských listů" (Vormerkung über Heimatscheime) z let 1902 - 1948:

- Rudolf Kohner, nar. 7.11.1890, žid, přijat do Hybrálce roku 1904 a 1923.
- Ella (Eleonora) Kohnerová, nar. 2.7.1900, židovka, zapsána v roce 1919 a pak znovu v roce 1924 jako soukromnice, její otec Wilhelm Kohner bydlí v Hybrálci čp. 17.
- Hermine Kohnerová, nar. 1895, židovka, obchodnice, přijata roku 1919.
- Olga Kohnerová, nar. 1886, židovka, přijata 137.1920. Později znovu uveden zápis o jejím přijetí, a to ze dne 8.2.1939. Byla svobodná, datum narození 15.11.1885. Mělo by se jednat o jednu a tutéž osobu, datum narození bylo upřesněno, neboť šlo o získání domovského práva za účelem obchodu z území okupovaného v tu dobu Německem. Tento případ nebyl zdaleka ojedinělý, mnoho Židů se stěhovalo už při zabrání Rakouska.
- Grete Kohnerová, nar. 30.10.1902, přijata v roce 1921, kdy uvádí židovské vyznání, dále v zápise z roku 1927 uvádí "křesťanka", manželka obchodníka.
- Otto Kohner, nar. 12.5.1894, přijat roku 1927, obchodník (jeho žena Greta), dne 18.6.1940 mu byl vystaven duplikát, a to pravděpodobně v souvislosti s následným odjezdem do některého koncentračního tábora.
- Fanny Kohnerová, nar. 26.10.1864 v Kolíně, přijata roku 1928 do Hybrálce, asi manželka Wilhelma Kohnera, obchodníka na čp. 17, neboť v záznamu uvedla soukromnice, později uvedena u této usedlosti jako majitelka včetně 28 ha půdy (viz A. Altrichter, Dörferbuch der Iglauer Sprachinsel, Iglau 1924).
- Theresie Kohnerová, nar. 17.9.1905 v Bedřichově u Jihlavy, přijata roku 1942, vdaná, v domácnosti, provdáním získala domovskou příslušnost, v roce 1942 uvedla evangelické vyznání a v zápise z roku 1945 římsko-katolické vyznání.
Desítky úředních knih, stovky listů papíru a stále žádný doklad. Nevíme, jak hospodařili, nevíme nic o jejich starostech a radostech. Není ani ústních podání. Není úst, která by promluvila. Nevíme nic o lidech vážených, o docela obyčejných lidech. Jen jejich dům stojí a mlčí jako tresor. Snad někde pod kouskem staré omítky bychom zaslechli šepot modlitby Šemone esre nebo poslední loučení s kufrem a dítětem v náručí. A oni odjížděli hodně daleko - šalom...
Konečně. V zaprášených deskách je "Kniha hlášení pobytu v obci 1904 - 1947". Objevuje se několik jmen čeledínů (knecht) u pana Wilhelma Kohnera na čp. 17. Josef Nečada (1886) z Hojkova, svobodný, v letech 1910 - 1913. Franz Neumann (1890) z Ježené, svobodný, nastoupil v roce 1913. Další přicházeli už k Fanny Kohnerové. Božena (příjmení nečitelné - 1900) z Pelhřimova, svobodná a spolu s ní Marie Křížková (1900) také z Pelhřimova, svobodná, děvečky či služky (Magd). Přišly v roce 1920, jen na dva měsíce. Johann Hable (1873) z Rosic u Jihlavy, svobodný, čeledín, přišel v roce 1920, na jeden měsíc. Laurenz Wondra, odkudsi, svobodný, také na jeden měsíc. Poslední byl Johann Kašpar (1855) z Větrného Jeníkova, ženatý, čeledín, od 1.4.1920. Bývalo rušno i všelijak u Židů na čp. 17.
Povídá se, že Žid Kohner měl hrob před zdejší hřbitovní zdí. Hřbitov byl založen v roce 1871. Na katolický ho nepustili, a tak měl vyhrazeno místo před ním. Měl prý tam i pomníček. Až do 15. března 1939. Pak se stal místem útoku zdejších rozjásaných mladých fašistů. Židovské obchody zde nebyly a někde se bylo třeba zaučit... Zmizel hrob, zmizeli Židé. Utichl i rozvášněný dav kdesi na frontách. Ticho se dál prochází kolem hřbitovní zdi a marně hledá text na náhrobku starého Žida: "Zde je ukryt pan Kohner, nechť jeho duše je spojena ve svazku živých..."
V jihlavské matrice je zápis: "Rudolf Kohner (1890) a jeho dcera Marta Kohnerová (1924) - úmrtí 31.12.1943, pravděpodobně východ, Berta Kohnerová, roz. Hermannová (1889), matka - úmrtí 29.9.1942 Terezín". Od roku 1923 provozovali obchod s vejci a máslem v Kosmákově ulici čp. 13, dne 12.6.1941 se stěhují do Vilémovic, aby pak pokračovali dál do Terezína a ještě dál... Jen tak málo se může člověk dozvědět o lidech.

Ladislav VILÍMEK


Zpět nahoru na začátek stránky