„Za účinkování pěveckých sborů místního hudebního spolku Smetana a bystřického Sokola byl 21. srpna 1938 slavnostně položený základní kámen. Tak začala stavba nemocnice na kraji Města,“ připomíná ředitelka novoměstského nemocničního zařízení Věra Palečková.

Podle původních předpokladů měla být nemocnice dokončená v průběhu roku 1939. Provoz měl začít od 1. ledna 1940. Pohnuté události let 1938 a 1939 však otevření nového nemocničního zařízení zpomalily. Částečný provoz s příjmem pacientů tak začal v nově postavené novoměstské nemocnici až 1. prosince 1940. Na oficiální statut a udělení takzvaného práva veřejnosti si ale nemocniční zařízení muselo počkat ještě další čas.

Dnem Dé byl pro novoměstskou nemocnici 25. duben 1942, kdy bylo do Nového Města na Moravě doručeno oficiální kladné stanovisko z ministerstva. Tehdejší hejtman o něm informoval všechny obecní rady okresu v dopise, který začínal těmito větami: „Ministerstvo vnitra v Praze přiznalo podle zákona ze dne 24. června 1930, č. 98, Sb. Okresní nemocnici v Novém Městě na Moravě právo veřejnosti dnem zahájení provozu nemocnice, to jest dnem 1. ledna 1942. V důsledku toho ošetřovací útraty, které jsou oprávněny požadovati veřejné nemocnice, a kterých nelze vydobýti od ošetřovance anebo od jiných právních neb fysických osob, k náhradě povinných podle všeobecných nebo zvláštních zákonů a předpisů neb zvláštních smluv, nadací, soudních nebo administrativních nálezů budou nahrazeny této nemocnici ze zemského fondu země, do které ošetřovanec přísluší. A nelze-li příslušnost zjistiti, ze zemského fondu země, ze které byl do ústavu dopraven.“

Udělením práva veřejnosti tak byly přesně vymezeny funkce nemocnice a její právní postavení. Mohla poskytnout potřebnou zdravotní péči a zaopatření všem nemocným bez ohledu na to, kam přísluší a jakého jsou vyznání. V případě nedobytnosti úhrady za léčbu od pacienta nebo jeho rodinných příslušníků měla nemocnice jakožto veřejná právo požadovat zaplacení nákladů od Zemského léčebného fondu.

Rok 1942 ale přinesl do novoměstské nemocnice i další novinky. Dokládá to mimo jiné i Zpráva o činnosti okresní veřejné nemocnice v Novém Městě na Moravě: „Dnem 1. ledna 1942 otevřen byl jen infekční pavilon, ježto další budovy musely býti opraveny. S pracemi opravnými bylo rychle pokračováno, takže dnem 15. ledna 1942 bylo otevřeno k provozu II. poschodí hlavní budovy. V uvedeném poschodí bylo připraveno pro pacienty 50 lůžek, z toho 25 pro chirurgické oddělení, 25 pro internu.“

Od 1. února 1942 byl pak zahájený provoz prvního poschodí, kde bylo pro pacienty taktéž padesát lůžek. „Od 5. února 1942 bylo pak otevřeno dětské oddělení, takže tímto dnem byl zahájen nemocniční provoz zcela v hlavní budově a infekčním pavilonu,“ dokládá zpráva o činnosti nemocnice.

V roce 1942 se v novoměstské porodnici narodilo celkem 204 dětí. Lékaře i ošetřující personál ale potrápily časté infekční nemoci, s nimiž pacienti přicházeli. „V roce 1942 vyskytlo se mnoho infekcí, hlavně záškrtu. Nejvyšší stav pacientů infekčních je v měsíci listopadu, kdy bylo dosaženo nejvyššího počtu těchto onemocnění, 134 osob,“ uvádí se ve zprávě o činnosti nemocnice.

Aktuální výstava je zaměřena na komorní objekty určené pro interiér. Nejstarší z představených skulptur je cyklus ocelových soch se souhrnným názvem Rezavé květy. Ty se staly manifestem celého pozdějšího tvůrčího období po roce 2002, které trvá dodnes. Kromě fascinace patinou starých ocelových nádrží se na výstavě setkáme s vnitřním prostorem sochy, s humorem a lehkou imaginací. Nahlédneme do myšlenkového světa Čestmíra Sušky, jenž se dotýká přírodní i sakrální struktury světa.

Jen pro připomenutí: Přehlídku devíti monumentálních soch v exteriéru města, kterou jsme odstartovali 25.5. 2021 a potrvá do 20. 3. 2022, jsme koncem loňského roku obohatili o výstavu "Věci venku" - výstavu fotografií dokumentující vývoj a rozmanitost Suškových realizací. Výstava vznikla ve spolupráci se Suškovou dlouholetou spolupracovnicí a kurátorkou Danielou Kramerovou v podkroví Horáckého muzea a byla k vidění do poloviny prosince 2021.

Původní myšlenkou bienále Sochy pod novoměstskou oblohou bylo představit sochy současného sochaře ve veřejném prostoru. Od této idei byl jen krok ke konceptu série výstav, které komplexně představují dílo vybraného renomovaného autora současného sochařství. Snažíme se tak navázat na sochařskou tradici rodáků Jana Štursy a Vincence Makovského, kteří patřili ve své době mezi osobnosti moderny. Pro první ročník přehlídky 2021 - 2022 jsme proto vybrali autora světového formátu Čestmíra Sušku, někdejšího člena skupiny Tvrdohlavých. Autor rozpětím své tvorby nabídl rozmanité možnosti jak jeho dílo divákům představit.

Výstava potrvá do 27. března.

Novoměstskou přehlídka je zmapována také na speciálním webu: https://sochypodoblohounmnmcz.webnode.cz

V jedné z recenzí k tomuto filmu se uvádí, že jde "o šestici chlapů z venkova, kteří každoročně vyráží za atraktivním rybolovem do Norska". Pro upřesnění - ten venkov se jmenuje Jihlava a o atraktivním rybolovu to až tak úplně není. Není to ani o českém pivním či obecně alkoholovém
fenoménu, který v mnohých případech při cestách na sever je téměř standardem. A už vůbec tento není film o úspěších při rybolovu, o časech příjemně strávených v ideálních podmínkách v norských fjordech, není to dokonce ani o krásách severské přírody.

Tak o čem vlastně ta sarajevská rodačka Ivana Pauerová Miloševičová s jihlavskými rybáři tenhle snímek natočila? Je to především o pevném chlapském přátelství, o lásce k rybolovu, také o stárnutí, o mužích, pro které společné zážitky při lovu ryb, byť ne vždycky korunované úspěchem, jsou silnější, než sebevětší úlovek a úspěch. Mnohé by neúspěch při rybaření, špatné počasí, problémy s technickým vybavením, odradily navždy a v životě by už nic podobného nechtěli zažít.

Šestici přátel však nic takového nemůže udolat, protože pro ně je důležitá jejich cesta a cíl není až tak podstatný.

Scénář a režie: Ivana Pauerová Miloševičová
Kamera: David Cysař
Hudba: Džian Baban
Účinkují: Jarda, Petr, Miloš, Mireček, Pavel, Franta, Honza

Svéráz českého rybolovu
Česká republika, 2021, DCP, barevný, 77 minut