Východ z nouze je projekt tří kamarádů z Jihlavy, kterým ve městě chybí alternativní prostor pro pořádání menších koncertů. „Hledali jsme místo, kde bychom dělali hudební akce. Narazili jsme na volné prostory v průmyslovém areálu a rozhodli se na zkoušku uspořádat alespoň jednorázovou akci. Chceme sem přivést čerstvou hudbu. Kulturně je Jihlava poměrně nabitá, ale pro mladou generaci tady moc vyžití není.” vysvětluje Přemysl Martinek, produkční a jeden z organizátorů akce.

„Doufáme, že návštěvníci do Starých Hor přijdou. Areál je dostupný městskou hromadnou dopravou i sdílenými koly, ale místní nejsou zvyklí za zábavou dojíždět. Co není v okolí náměstí, už se zdá daleko.” říká Kateřina Vondráková, spoluorganizátorka festivalu, a dodává „V centru bohužel volný prostor pro klub není. Proto chceme vyzkoušet, jestli by fungoval areál SUN Park ve Starých Horách, kde jsou už nyní zkušebny mnoha kapel nebo třeba lezecká stěna.”

Páteční program pojali organizátoři v nadneseném významu tiše. Po počáteční performance nastoupí kouzelná a něžná Ima Teva, na kterou naváže česko-finské ambientní duo Thistle. Sobotní program nabídne prohlídku průmyslového areálu SUN Park Staré Hory s jeho ředitelem Ing. Petrem Chytkou, CSc, který zná do detailu historii areálu i průmyslového dění v něm. Odpoledne symbolicky završí interaktivním talkem o budoucnosti Jihlavy s Mgr. et Mgr. Anikou Chalupskou. Sobotní večer otevře kapela Sebedrás. Po nich nastoupí mladá krev rapu Arleta a nenapodobitelné divoké duo Hello Marcel.

„Kapely jsme vybírali především ty, které mají vazbu k Jihlavě” odpovídá dramaturg a organizátor Vojtěch Pažourek na otázku, podle čeho vybírali program. „Třeba Matěj Kotoučkek z dua Thistle je původem jihlavák, kapele Sebedrás bubnuje jihlavák a samozřejmě volíme místní DJs. Abychom přinesli i něco nového a nabídli zajímavý mix mladé alternativní hudby, promíchali jsme lokální umělce s dalšími jmény. Myslím, že se nám to povedlo.” dodává Vojtěch. Festival se uskuteční poslední květnový víkend.

"Na místě dopravní nehody zasahují všechny složky Integrovaného záchranného systému. Na místě v současné době také pracuje vyšetřovatel ze služby kriminální policie a vyšetřování, který zjišťuje okolnosti dopravní nehody a míru zavinění", informovala Dana Čírtková.

Provoz v místě dopravní nehody řídí policisté.

Od nejstarších dob až do konce 16. století se struktury objektů v přírodě zkoumaly neozbrojeným okem. Studium velmi malých předmětů bylo omezeno rozlišovací schopností lidského zraku, to znamená zorným úhlem, pod kterým předmět pozorujeme. Zvětšení zorného úhlu a tím i zlepšení rozlišitelnosti lze docílit zvětšením obrazu čočkou, nebo soustavou čoček, tedy přístrojem zvaným mikroskop.

Použití mikroskopu v posledních dvou stoletích představuje výstava, která prezentuje nejen technologický vývoj přístroje, ale i jeho použití v přírodních vědách. Ve spolupráci s Technickým muzeem v Brně a Gymnáziem Pelhřimov se představuje široká škála využití tohoto neocenitelného vědeckého pomocníka a užitečného bojovníka na poli zdravotnictví.

Natálie Lavrentjevna Maslovová, provdaná Schmidtová, se narodila roku 1895 v Dobrince (Dobrinskije vyselki) v Tambovské gubernii středního Ruska do chudé rolnické rodiny. Za lepším živobytím se rodina přestěhovala na Sibiř, ale kvůli předčasné smrti otce se matka s dětmi musela vrátit zpět. V carském Rusku bylo dětem z chudých rodin bráněno ve vzdělání vysokými poplatky, a proto Natálie Schmidtová zůstala celý život negramotná. Až v dospělosti ji mladší dcera Věra naučila podepisovat se.

Do Československa Natálie Schmidtová přišla roku 1919 se svým novomanželem Hugo Schmidtem, se kterým se jako se zajatým vojákem c. k. rakouské armády seznámila ve službě. Mladí novomanželé se usadili na Vysočině, nejdříve v Domanínku u Bystřice nad Pernštejnem, následně v Novém Dvoře. Dobu 2. světové války rodina prožila ve Zlíně, kde se starší dcera Milada seznámila s mladými adepty umění a s profesory ze zlínské Školy umění. Seznámení s nimi bylo zásadní i pro Natálii Schmidtovou, malování se začala věnovat na podnět dcery a jejích přátel. Díky studentům také poznala, i když jen z reprodukcí, tvorbu svých oblíbených umělců Vincenta van Gogha, Paula Gauguina a Henri Matisse. Po válce se rodina přestěhovala zpět na Vysočinu, kde manželé Schmidtovi už zůstali natrvalo. Natálie Schmidtová zemřela v Rozsochách u Bystřice nad Pernštejnem v roce 1981.

Už v roce 1946 autorka s velkým úspěchem vystavovala v Praze i v Paříži. Znovuobjevení svého talentu zažívala v 60. letech, kdy nechyběla na žádné významnější výstavě naivního umění. I dnes nám svou optimistickou tvorbou zprostředkovává autentický prožitek každodennosti. Hlavní oblasti jejího tvůrčího zájmu byly svět práce a svět radosti a odpočinku. Motivy autorka čerpala převážně z vlastních zážitků uložených v paměti. Své dětství a dospívání prožila na několika vzájemně až tisíce kilometrů vzdálených místech, díky čemuž poznala velkou geografickou i kulturní pestrost země. Inspirovat se ale nechala i cestopisnými knihami a časopisy. Kromě radostí prožívala i dramata lidského života, chudobu, umírání otce i sourozenců. V její tvorbě ale nenajdeme ani náznak smutku.

Komentovaná prohlídka pro zájemce bude v pátek 27. května v 17 hodin v rámci Muzejní a galerijní noci v Jihlavě.
Výstava potrvá do 28. srpna.

Mladý ruský scenárista a režisér Kantěmir Balagov natočil na rozdíl od spousty válečných filmů s mužskými hrdiny snímek, kde zobrazuje příběh a úlohu něžného pohlaví.
Film je to spíš těsně poválečný, přivádí nás a dvě kamarádky Mášu a Iju do zničeného Leningradu. Do města, které si při několikaleté blokádě, odstřelování a bombardování užilo svoje. Kdo nezemřel v troskách, zemřel hlady nebo na šířící se nemoci. Ale o tom tento film až tolik není. Ija pečovala o Mášina malého chlapečka, avšak při jednom ze svých záchvatů ho zalehla a udusila. Máša je z fronty zvyklá na smrt a nebere smrt synka jako strašnou tragédii - pouze po Ije chce, aby pro ni počala a porodila nové dítě, protože sama je už neplodná.

Výtvarně zdařilý a emocionálně silný film o poraněných dívčích duších, které ve válce utrpěly, ale teď chtějí zapomenout a žít normální a snad i šťastný život

Scénář a režie: Kantěmir Balagov
Kamera: Xenija Sereda
Hudba: Jevgenij Galperin
Producenti: Alexandr Rodňanskij, Sergej Melkumov
Hrají: Viktorija Mirošničenko, Vasilisa Pěrelygina, Timofej Glazkov, Igor Širokov, Ksenia Kutěpova a další

pásmo Doteky východu
Vysoká dívka
(Dylda/Beanpole)
Rusko, 2019, DCP, barevný, rusky, české titulky, 137 minut