U příležitosti 160. výročí obrovského neštěstí tamější sbor dobrovolných hasičů s asistencí SDH Česká Jablonná před děkanským chrámem Nanebevzetí Panny Marie uspořádá věrohodnou rekonstrukci požáru.

Jediní, kdo v létě 1863 polenským občanům, tehdy vybavených pouze vědry na vodu, přispěchal pomoci zničující oheň zkrotit, byli řemeslníci z deset kilometrů vzdálené Přibyslavi.

"V té době ještě nebyly ustanoveny hasičské sbory, ale jejich roli plnily velmi dobře zorganizované řemeslnické cechy. Navíc některá města již vlastnila dřevěné stříkačky. V Přibyslavi takovou měli, zapřáhli koně a tryskem vyrazili hořící Polné na pomoc. Nemohli se však do města dostat Školskou bránou pro spadlé krovy. Museli si prosekávat cestu," píše historik a dodává, že „když Polná lehla popelem, stala se městem žebráků“.

Město v neděli současně oslaví 150. výročí založení hasičského sboru a 225. výročí zrodu ochotnického divadla; právě místní herci naplní všechny role scénáře 160 let starého dramatu.

Foto: Ivo Havlík - Snímky z dřívější rekonstrukce požáru autora

V muzejním archivu je Františku Záviškovi věnován samostatný fond, ve kterém jsou uloženy jak materiály související s jeho odbornou činností, tak i drobnosti ryze osobní povahy.

Jeho vědeckou činnost nám připomíná řada diplomů, mezi kterými nalezneme například diplomy k řádnému členství v Královské české společnosti nauk z roku 1929 či v České akademii věd. Dochován je také rukopis přednášky ke stoletému výročí Faradayova díla a některé z jeho vydaných publikací.

Díky dalším sbírkovým předmětům můžeme Františka Závišku poznat nejen jako vědce a fyzika, ale máme možnost na něho pohlédnout i v osobnější rovině. Rodinné fotografie nám ho představí také jako přítele, později rovněž jako manžela a tatínka.

Jeho láskou se stala Emilie Škodová, které již v roce 1900 zaslal přání k svátku tohoto znění: „V předvečer Vašeho svátku rád bych něco na památku zaslal Vám dnes v důkaz úcty, vím však – krásných darů tucty, že dnes obdržíte asi." Sňatek uzavřeli o dvanáct let později, přičemž se dochovalo jak svatební oznámení, tak i následné poděkování za blahopřání."

Ačkoli nám některé drobnosti všedních dnů přijdou bezvýznamné, mohou být jednou zajímavým dokladem každodenního života. Důkazem toho je například průkazka na zlevněnou jízdu z roku 1941, řidičský průkaz z roku 1942 či několik dopisnic a pohlednic hustě popsaných texty Záviškových přátel či kolegů. V archivním fondu nalezneme také vizitky, lístek s ručně psanou adresou či dveřní štítek.

Z trojrozměrných předmětů si ve sbírkách můžeme prohlédnout dioptircké brýle, v jejichž evidenční kartě je uvedeno, že se jedná právě o Záviškův dar. Nacházejí se v kovovém pouzdře se štítkem informujícím, že pocházejí z pražské optiky F. Červenky. V malé kožené peněžence zase nalezneme několik knoflíků, centimetrový kousek tužky a poštovní známky.

František Záviška se na poštovní známce dokonce objevil, a to v roce 1962 u příležitosti stého výročí založení Jednoty československých matematiků a fyziků. V archivních materiálech je založena dokonce s obálkou prvního dne.

Kubistický nábytek
K nepřehlédnutelným předmětům, které se vážou k osobě Františka Závišky, patří soubor kubistického nábytku. Tato kolekce byla zhotovena v roce 1913 pražským družstvem Artěl podle návrhu významného architekta Pavla Janáka a rozhodně se nejedná o masovou produkci. Soubor se skládá ze dvou částí, a to pracovny a ložnice. Nábytek byl původně umístěn v Záviškově pražském bytě, kdy tento reprezentativní interiér zřejmě souvisel se Záviškovou úspěšnou vědeckou kariérou. Do muzea nábytek v roce 1965 darovala paní Milka Závišková. Součástí je také ikonická kubistická černobílá cukřenka.

Zdroj: https://www.velkomeziricsko.…