Ve skutečnosti se ovšem tyto tři karnevalové dny od neděle do úterní půlnoci před Popeleční středou nazývaly „ostatky“. Masopust totiž ve svém vrcholném veselí začíná už nedělí „Devítník“ (Septuagesima), která se dříve slavila devátou neděli před Velikonocemi. Tato zvláštní neděle, jejíž oficiální slavení v katolické církvi ovšem bohužel v 60. letech zrušil II. vatikánský koncil, připadala podle pohyblivého data Velikonoc na období mezi 18. lednem až 22. únorem. A právě touto nedělí, která by letos mimochodem připadla na 4. února, počínal pravý masopust...

Vzdor svému názvu masopust, tedy půst od masa (v románských jazycích „carni-val“, karneval), bylo toto období od nepaměti časem nebývalé hojnosti, přejídání a nespoutaného veselí. Po celé tři týdny se konaly zábavy, plesy, tancovačky a vše vyvrcholilo právě v posledních dnech před Popeleční středou.

Kulinářským vrcholem masopustu býval totiž čtvrtek před poslední masopustní nedělí, nazývaný "tučný čtvrtek" či "tučňák" (letos 15. února). Panovalo přesvědčení, že v tento den má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle.

Hlavní zábava celého masopustu pak začínala po tučném čtvrtku poslední masopustní nedělí, která letos připadá na 18. února. Tuto neděli byl oběd velmi bohatý, ale netrval příliš dlouho, protože se všichni chystali do hospody k muzice. Někdy se tancovalo přímo na návsi a tanec se často protáhl až do pondělního rána. Také masopustní pondělí probíhalo ve znamení zábavy a tance.

Ve vsích v německy mluvící oblasti Vysočiny se konal v masopustní pondělí "mužovský bál", kam neměli přístup svobodní a mohli zde pít, jíst a tancovat výhradně jen ženatí muži a vdané ženy. Tyto „mužovské bály“ (Männlichball) bývaly paradoxně mnohde nejnevázanější zábavou celého roku a z archivů známe mnoho případů zdánlivých či skutečných nevěr, žárlivých rvaček či bouřlivých manželských rozepří. Patrně to bývalo způsobeno tím, že vdané ženy dováděly s ženatými muži, jejichž partnerky často chvilkovou rozvernost svých choťů neunesly....

Skutečným vyvrcholením masopustu pak bylo masopustní úterý. Toho dne procházely vesnicemi průvody maškar a hrála se masopustní divadelní představení, nacvičená obvykle učitelem a jeho žáky. Obchůzky masek neměly závazná pravidla; záleželo na vtipu a pohotovosti "maškarádů", jaké taškařice budou provádět.

Maskovaní koledníci bývali pohoštěni, a to především pálenkou a pivem. Bývalo přitom několik tradičních masek, které se objevovaly každoročně. Mezi ně patřil například medvěd zpravidla vedený na řetězu medvědářem.

Jinou tradiční maskou bývala tzv. klibna - tj. šiml, kobyla, koníček - skrývající často dvě osoby. Objevovala se i maska s jezdcem na koni, potom Žid s pytlem nebo rancem na zádech, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel a mnoho dalších...

Na masopustní úterý, i přes množství vypitého alkoholu, vždy končila zábava přesně úderem půlnoci. Tehdy zatroubil ponocný na roh a rychtář či někdo z radních všechny vyzval, aby se v klidu rozešli domů, protože právě nastala Popeleční středa a s ní předvelikonoční půst. Někde zakončili o půlnoci muziku "pochováním basy" - symbol toho, že v postu si hudebníci nezahrají - jinde o půlnoci pochovávali boha vína a rozmařilosti Baccha.

Přes půlnoc se ovšem nikdo tancovat už dál neodvážil a ani se nenašel hudebník, který by po půlnoci masopustního úterý sáhl do strun. Lidé totiž věřili, že pokud by se veselili dál přes půlnoc v prvních hodinách Popeleční středy, mohl by se mezi nimi objevit sám ďábel. A skutečně, z archivů známe případy, kdy se prý údajně leckde po masopustní půlnoci v utichající hospodě zničeho nic objevoval neznámý cizinec v mysliveckém kabátě...

O masopustních rejích v našem kraji jsou dochovány písemné zprávy již ze 14. století, ale masopust se zde nepochybně slavil již dávno před tím. Už od středověku vždy všichni mravokárci vystupovali proti rozpustilostem, které se o masopustu děly, nicméně lidem to nijak neubíralo na dobré náladě. Kolem 18. století se začaly pořádat zvláštní taneční zábavy, takzvané reduty. Zpočátku byly přístupné jen vyšším vrstvám, později všem zájemcům. A tato první doložená masopustní reduta v českých zemích se konala v Praze v roce 1752...

„Již podruhé slavíme Humpolecký masopust na Tučný čtvrtek, Masopustní úterý, které je vyvrcholením a zakončením masopustu, i v tomto roce připadá na období jarních prázdnin, kdy by se na této tradiční akci nemohli podílet žáci a studenti místních škol,“ vysvětluje Vendula Marešová, ředitelka Městského kulturního a informačního střediska v Humpolci, které celou akci koordinuje.
Během Humpoleckého masopustu se návštěvníci mohou těšit na flašinetářku, pěvecký sbor Křišťálek, masopustní dechovku a lidové tance v podání žáků Základní umělecké školy
Gustava Mahlera, tradiční masopustní scénky, jako jsou vdavky maškar nebo poražení kobyly. Scénku nacvičili studenti gymnázia a odehrají ji v maskách zapůjčených od Sboru dobrovolných hasičů z Budíkova, které pamatují již několik generací.
Ve stylovém masopustním fotokoutku si mohou zájemci pořídit fotky na památku, ochutnat zabijačkové speciality, pivo i něco teplého na zahřátí. A účastníci průvodu i návštěvníci opět obdrží od studentů čerstvé koblihy, kteří jich rozdají více než tisíc.
Letošní masopustní novinky ocení zejména děti. Přímo na náměstí odehraje Divadlo Koník loutkové představení o masopustních zvycích a během dne čeká nejmenší masopustní bojovka v podání dětí ze základní školy.

Chov sov, které jsou nedílnou součástí české přírody, plně zapadá do konceptu táborské zoo, jejímž posláním je chov a ochrana ohrožených druhů zvířat. „Vzácným sovám jsme u nás vytvořili ty nejlepší možné podmínky. Před časem jsme vybudovali nové voliéry, v nichž se sovám velmi daří. Dokládá to i to, že se pravidelně rozmnožují. Sovy pálené nakladly vejce dokonce jen malou chvíli poté, co jsme je získali a přivezli k nám do Tábora. Čtyři samce a tři samice sovy pálené doplnila jen o pár týdnů později dvě samičky puštíka obecného. Kromě loňských mláďat jsme o rok dříve odchovali také vzácného puštíka bradatého. Budeme moc rádi, když se nám odchovy těchto ve volné přírodě bohužel mizících sov budou dařit i v budoucnu. Chceme přispět k záchraně těchto krásných nočních ptáků,“ říká ředitel ZOO Tábor Evžen Korec.

Počet volně žijících sov bohužel v poslední době stále rychleji klesá. „Sovy pálené z volné přírody postupně mizí. Největším nebezpečím je pro ně člověk, nejčastější zjištěnou příčinou smrti těchto krásných sov je srážka s autem či vlakem. Velké riziko představuje také používání chemických prostředků proti hlodavcům, kteří tvoří podstatnou část potravy těchto sov. Některé odhady mluví o tom, že na českém území přežívá už jen 150 až 450 párů. V Česku je tak sova pálená zvláště chráněná jako silně ohrožený druh,“ zdůrazňuje ředitel ZOO Tábor Evžen Korec.

Sova pálená je snadno rozeznatelná podle výrazného závoje srdčitého tvaru kolem obličeje, velkých černých očí a charakteristického zbarvení. Spodní strana těla je bílá až žlutohnědá s tmavým skvrněním, svrchní strana tmavá – břidlicově černá s jemným bílým skvrněním.

Původně sovy pálené žily v otevřené krajině se skálami či světlými lesy, postupem času se ale přizpůsobily blízkosti člověka. V současnosti tak hnízdí hlavně v budovách, převážně na půdách. Oblíbily si ale také věže kostelů, zříceniny a zemědělské usedlosti. Zemědělcům pomáhají tím, že v okolí loví hraboše a myši. Populaci sov však decimuje používání jedů k hubení hlodavců. Hlavním predátorem sov je kuna skalní.

Sova pálená má velmi dobrý sluch, díky kterému dokáže přesně lokalizovat svou kořist. Drtivou část potravy (až 95 procent) tvoří drobní savci, nejoblíbenějším úlovkem jsou hraboši polní. Občas uloví i malé ptáky, obojživelníky nebo hmyz. Kořist loví převážně v noci, nízkým neslyšným letem těsně nad zemí.

Sova pálená vytváří trvalé páry, které většinou zůstávají věrní místu hnízdění. Tok začíná podle počasí během února či března, první hnízdění se odehrává obvykle v dubnu, druhé pak v červenci nebo srpnu. Na vejcích sedí pouze samice, které samec přináší potravu. Vylíhnutá mláďata pak krmí oba rodiče. Z hnízda mladé sovy poprvé vylétnou po zhruba 60 dnech.

Puštík obecný je středně velká sova se „závojem“ kolem tmavých očí, která patří k našim nejrozšířenějším sovám. Vyskytuje se ve všech typech lesů, hlavně v listnatých a smíšených. Žije také v alejích s dutými stromy, zahradách, městských parcích či hřbitovech. Hnízdí v dutinách, na půdách domů nebo využívá opuštěná hnízda dravců. Živí se drobnými savci, ptáky a obojživelníky, které loví za šera a v noci buď při pomalém letu nad zemí, nebo útokem z vyvýšeného místa.

Námluvy probíhají už během února, o měsíc později pak začíná hnízdění. Na snůšce sedí pouze samička, sameček se zahřívání vajíček neúčastní. Jeho úkolem je obstarávat potravu pro samičku. Ta zůstává v hnízdě ještě zhruba deset dnů po vylíhnutí posledního mláděte, která se rodí postupně. Hnízdní dutinu mláďata poprvé opouští asi měsíc po vylíhnutí. Vyvedená mláďata se v blízkosti hnízda každou noc hlasitě ozývají a dávají tím rodičům najevo svou přítomnost a neustálý hlad.

Puštík obecný má dokonalé mimikry, zbarvení peří imituje kůru stromů. Vyskytuje se ve dvou barevných formách – v šedé a hnědé až rezavé. Jako jedna z mála sov má celočerné oči.

V Česku se puštík obecný proslavil rolí sovy Rozárky v oblíbené pohádce Tři oříšky pro Popelku. Puštík obecný je zařazen v celosvětovém seznamu ohrožených zvířat CITES.

Puštík bradatý patří mezi větší sovy, jeho mohutnost však tvoří hlavně opeření. Na rozdíl od většiny ostatních sov je aktivní ve dne i v noci, ve volné přírodě loví hlavně ráno při rozbřesku a večer při soumraku. Loví převážně hraboše, nepohrdne ani rejsky, potkany, krtky, lumíky, veverkami či ptáky. Někdy si troufne i na menší zajíce či lasičky. Stejně jako ostatní sovy mají vynikající sluch.

Rozmnožuje se v dubnu až červnu, pro snůšku používá opuštěná hnízda či dutiny například v pařezech. Role v rodině mají jasně rozdělené – samička zahřívá vajíčka, zatímco sameček obstarává potravu. Mláďata přicházejí na svět slepá a hluchá, hnízdo opouští po 20 až 30 dnech po vylíhnutí.

Sovice sněžní jsou největším ptákem žijícím v arktických oblastech. Občas zavítá i do jižněji položených států, doloženo je její pozorování i na českém území. Na rozdíl od většiny ostatních sov loví převážně ve dne, vyhledává savce do velikosti zajíce a ptáky do velikosti husy. Mezi samcem a samicí můžeme pozorovat pohlavní rozdílnost tzv. dimorfismus, kdy samec má na bílém podkladu pouze několik roztroušených tmavých skvrn, zatímco samice je hustě tmavě příčně pruhovaná. Zajímavostí je, že sovice dokáže hladovět až 40 dnů, energii během té doby šetří tím, že se takřka nehýbe.

Kolekci sov v ZOO Tábor tvoří kalous ušatý, puštík bradatý, puštík obecný, sova pálená, sovice sněžní a výr velký.

Řidič havaroval
V pátek 2. února došlo po desáté hodině večer na silnici mezi obcemi Kamenná Lhota a Ledeč nad Sázavou na Havlíčkobrodsku k dopravní nehodě. Řidič osobního auta Škoda vyjel mimo silnici do příkopu, najel na kovová svodidla a auto se přetočilo na bok. "Při dopravní nehodě se řidič zranil a byl zdravotnickou záchrannou službou převezen na ošetření do nemocnice v Havlíčkově Brodě. U šedesátiletého řidiče provedenou dechovou zkouškou požití alkoholu policisté vyloučili", informovala mluvčí policistů Jana Kroutilová. Při havárii vznikla předběžně vyčíslená škoda za pětatřicet tisíc korun.

Havárie cyklisty
V pátek 2. února došlo před devátou hodinou dopoledne na silnici v obci Stonařov na Jihlavsku k dopravní nehodě. "Cyklista jedoucí na elektrokole ve směru od centra dostal při odbočování vlivem nepřiměřené rychlosti jízdy smyk a upadl na vozovku. Při havárii se čtyřiasedmdesátiletý cyklista zranil a byl zdravotnickou záchrannou službou převezen na ošetření do jihlavské nemocnice", uvedla policejní mluvčí Jana Kroutilová. Policisté u cyklisty provedenou dechovou zkouškou požití alkoholu vyloučili. Muž je podezřelý ze spáchání přestupkového jednání na úseku dopravy.

Řidič je podezřelý z přestupků
V pátek 2. února zastavili policisté před jednou hodinou v noci řidiče auta Ford Transit v Humpolecké ulici v Pelhřimově "U osmatřicetiletého řidiče zjistili pozitivní hodnotu na amfetamin. Dále policisté zjistili, že muž nevlastní řidičský průkaz. V další jízdě již řidič nesměl pokračovat. Muž je podezřelý ze spáchání přestupků na úseku dopravy", uvedla J. Kroutilová.

Řidič pod vlivem alkoholu
V pátek 2. února zastavili policisté před půl osmou ráno v ulici Jinošovská v Kralicích nad Oslavou na Třebíčsku auto Renault. "U devětašedesátiletého muže provedli dechovou zkoušku, při které mu naměřili hodnotu 1,07 promile alkoholu. Obdobnou hodnotu u něho ukázala také opakovaná zkouška. Policisté řidiči zakázali další jízdu a na místě mu zadrželi řidičský průkaz", informovala Jana Kroutilová. Muž jel podezřelý ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky, případ policisté řeší ve zkráceném přípravném řízení.