Vladimír Jan Josef Kučka se narodil 17. června 1897 v Oslavici v domě číslo 48. Dům patřil státním drahám, protože jeho otec Jan Kučka (narozen 2. června 1867 v Letovicích) byl strojvedoucím. Jan byl synem krejčího z Kunštátu Aloise Kučky a jeho ženy Florentiny rozené Millinové. Matkou Vladimíra a ženou Jana byla Marie (narozena 4. listopadu 1869 v Boskovicích, za Jana se provdala 2. května 1883 v Letovicích), dcera stolaře z Letovic Jana Krejčího a jeho ženy Vincencie rozené Weizerové.

Vladimír měl tři sestry: Ludmila Marie (narozena 7. dubna 1899), Jarmila Kristina (narozena 20. prosince 1900) a Dobromila Terezie (narozena 8. října 1902).

Jak již bylo naznačeno, Vladimír Kučka vystudoval gymnázium ve Velkém Meziříčí. Maturoval v roce 1915 ve třídě profesora Josefa Špačka. Přihlásil se na techniku v Brně, ale než stačil nastoupit, povolala jej armáda.

Do války šel s kroměřížským 3. pěším plukem. Do ruského zajetí padl 8. srpna 1916 u Berestěčka. Do československých legií se přihlásil v prosinci 1917 v Žitomiru a přijat byl 20. prosince 1918. Nejprve krátce sloužil u záložního praporu a pak byl přeřazen k autorotě 1. československé střelecké divize. Řídil obrněný automobil, se kterým se vyznamenal především v květnu 1915 při obsazení Penzy. Od 1. ledna 1919 byl velitelem 3. kolony záložního autoparku a poté velel československému oddílu pancéřovaných automobilů.

Domů se vracel na lodi Keemun, která z Vladivostoku vyplula v pět hodin odpoledne 20. května 1920. Projela hojně využívanou trasu kolem Malajsie a Indie, projela Rudým mořem a 8. července 1920 zakotvila v Terstu. Po návratu do Československa u armády zůstal, konkrétně u 1. automobilového praporu, a to až do roku 1932, kdy ze zdravotních důvodů z armády odešel.

V letech 1923 až 1929 byl štábní kapitán Vladimír Kučka úspěšným motocyklovým závodníkem. K závodům přičichnul už v Rusku, ale naplno se jeho kariéra rozjela až doma. Ministerstvo národní obrany pro něj ve Velké Británii zakoupilo luxusní motocykl Brough Superior SS 100. Už 30. září 1923 zvítězil v závodě do vrchu Schöber u Rumburka. Z dalších úspěchů je třeba vyzdvihnout vítězství 9. května 1926 na slavném závodě Zbraslav – Jíloviště či 6. června 1926, kdy zvítězil spolu s Bohumilem Turkem (stejný čas) v závodě do vrchu Brno – Soběšice.

Po odchodu do civilu založil s Vladimírem Ottmarem autoopravnu Autoarma. Vladimír Kučka ovšem zemřel už v roce 1941 na chronický zánět ledvin.

Foto: archiv autora

Zdroj: https://www.velkomeziricsko.…