"Vodní nádrž Švihov leží v ochranném pásmu prvního stupně, kde platí přísná pravidla. Do okolí vodní nádrže je zakázaný vstup a mimo jiné se tu nesmí koupat. Ochranné pásmo je značně rozlehlé a terén v okolí na mnoha místech těžko přístupný, ideální je proto kontrola z vodní plochy", informovala mluvčí policistů Jana Kroutilová.

Policisté odvodního oddělení společně s policejním psovodem dnes odpoledne s člunem kontrolovali dodržování zákona na vodní nádrži a v jejím okolí.

"V případě, že policisté odhalí přestupce, vše zadokumentují a vyřeší buď v příkazním řízení, nebo postoupí k projednání příslušnému správnímu odboru", doplnila mluvčí.

Švihov slouží jako zdroj pitné vody pro středočeskou oblast včetně Prahy. Se svou rozlohou 1602,6 hektarů a objemem 309 milionů kubíků je největší vodárenskou nádrží v České republice i ve střední Evropě. Přehradní jezero má délku vzdutí 38 kilometrů a její hráz dosahuje výšky 58 m, v koruně měří 850 metrů. Přehrada se rozkládá na Vysočině na Pelhřimovsku a Havlíčkobrodsku, ve Středočeském kraji pak na Benešovsku a Kutnohorsku.

Nově upravená stezka navazuje na červenou turistickou značku od skalní vyhlídky Klubačice a Vírské skalky. Při plánování vycházek a výletů kolem Víru mají návštěvníci nyní více variant okruhů. Zcela zásadní je možnost bezproblémově zaparkovat v areálu Továrny kousek od turistického informačního centra. Z parkoviště stoupá značená stezka kolem komína směrem k rozcestí na hráz a na Klubačici. Stezku lze využít i při návratu z ferraty Jezerní stěna, což by mohlo odlehčit sestupové trase skrz obytnou zástavbu. U parkoviště postupně vzniká odpočinková zóna s lavičkami, zelení a v budoucnu i vodním prvkem a zajímavostmi pro děti.

V bývalé továrně Rotter skončila strojní a textilní výroba před více než deseti lety. Poté společnost Údolí Svratky začala s její přestavbou a již nyní v továrně funguje například infocentrum, půjčovna sportovních potřeb, restaurace se zahrádkou, hostel nebo výrobna marmelád a dalších jedlých regionálních suvenýrů.
Revitalizace továrny ale není u konce. Provozovatelé zde chtějí zachovat co nejvíce zejména prvorepublikových řemeslných hodnot a opět je zprovoznit. Třeba zařízení vyrábějící elektřinu prostřednictvím vody z řeky Svratky, původní klenby, vrata, odhalené cihlové a kamenné stěny či některá technická zařízení.

Projekt se uskutečnil s přispěním participativního rozpočtu obce Vír.

Jenže přišel podzim - a jak se začala snášet syroba na lesy kolem - ochladla pozvolna i dívčina láska k vodníkovi.
Mladý hospodář, syn rychtáře ze sousedního Větrného Jeníkova, se jí totiž okatě dvořil již dlouho a protože rodiče ničeho nenamítali, vkus dívčin s přicházející zimou nabral zcela jiných směrů. Vodník jí sešel z mysli, mladý statkář byl nablízku, a letní románek s vodníkem rychle vybledl a stal se minulostí.

Přišel advent, Vánoce - a hned po Třech králích starosvaté dohodli v obou rodinách svatbu. Nevěsta již totiž byla v čerstvě požehnaném stavu a tak nebylo zbytí, než v úterý před poslední lednovou nedělí, před nedělí devítníkovou, v posledním možném termínu před svatopostní dobou, uspořádat svatbu.

Nešťastný vodník zatím na opuštěné hrázi rybníka po celý podzim čekal zda jeho milovaná nepřijde - alespoň na hodinku. Ale jen studený vítr a déšť mu byly společníky v jeho osamění. Přešly Vánoce, Nový rok, a ve skučení ledového vichru vodník jen mohl vzpomínat teskně na minulé léto, kdy denně se svou milou dívkou sedával na prohřáté hrázi.

Až si o neděli Devítníku nakonec vodník dodal odvahy a ze zasněžených lesů se klopotně pěšky vydal dolů do smrčenského kostela. Doufal, že svoji milovanou alespoň spatří, či snad dokonce s ní třeba i bude moci prohodit pár slůvek.

Jenže do chrámové předsíně vstoupil právě ve chvíli, kdy farář po mši oznamoval z kazatelny ohlášky. A s hrůzou uslyšel, že jeho dívka již v úterý vstoupí do stavu manželského se synem rychtáře z Jeníkova!

Vodník zůstal jako opařený. Nevěřil svým uším a skoro pak lítostí skrze slzy neviděl na cestu, když zmatený vyběhl z chrámu a drápal se v závějích do kopce nahoru ke svému Černému rybníku...

A pak přišlo úterý. Nevěsta s rodiči i svatebčany nasedli do saní a průvod vyrazil ze Smrčné do nedalekého Jeníkova, aby tam v chrámu Narození Panny Marie byla nevěsta provdána za mladého jeníkovského statkáře.
Když přijeli k Černému rybníku, viděli, že je zamrzlý a na ledě leží sníh. A tak otec nevěsty poručil kočím, ať si zkrátí cestu přes led. Času již příliš nebylo, do chrámu daleko a přes zamrzlý rybník si všichni ušetří dobrou půlhodinku.
A v ten okamžik zasáhl zhrzený milenec.
Když totiž svatební průvod s kočáry a vozy byl přímo uprostřed velkého rybníka, náhle se prolomil led. A kočár s nevěstou i s koňmi zmizel pod hladinou v ledové tříšti - a hle, led se opět pevně uzavřel.

Toť celá pověst o nešťastně zamilovaném vodníkovi z Černého rybníka - i o ubohé dívce ze Smrčné, jeho někdejší přítelkyni.

Jenže až do našich časů někdy, když padá soumrak a vítr čeří vlny na hladině, pozorný návštěvník tu a tam zaslechne v lesním tichu pojednou náhle odkudsi z hlubin rybníka zařehtání koní...
...a i smutné lkavé zavzdychání zhrzeného milence, zdejšího vodníka.
Zaposlouchejte se!

Jan Hlávka na své fotografické výpravy vyrážel po Jihlavě a okolí.

Na výstavě budou k vidění také fotografie oslavy 80. narozenin T. G. Masaryka, pohled na tzv. druhou rozhlednu na Šacberku před požárem v roce 1940, trolejbusy v 50. letech 20. století nebo autobusové nádraží před budovou gymnázia. Podíváme se i za hranice Jihlavy, do Malého Beranova nebo na zříceninu hradu Rokštejn.

Fotograf, z jehož soukromé sbírky bude výstava sestavena, byl majitelem a provozovatelem obchodu s holičskými potřebami a voňavkami v ulici Palackého číslo 24 až do roku 1950. Poté, co mu byla živnost znárodněna, pracoval jako provozní účetní Krajské vodohospodářské služby, úvěrový inspektor Státní banky Československé a účetní v JZD Kozlov. Mezi jeho zájmy patřilo včelaření a fotografování.

K výstavě vychází i katalog, který je k zakoupení na Turistickém informačním centru Jihlava. Vstup do podzemních prostor je za radnicí. Otevřeno bude od 2. července do 31. srpna v úterý až pátek od 8.30 do 12, od 12.30 do 16 hodin, v sobotu a neděli pak od 10.30 do 12.30 a od 12.30 do 16 hodin.

"V jubilejním, patnáctém, roce vyvěšování moravské vlajky nedochází na radnicích k většímu překvapení, loňská Jihlava, která si hned napoprvé schválila vlaku napořád, je zatím nedostižná. V počtech nových obcí jsme dosáhli hranice, za kterou se dostáváme jen s obtížemi, ale se stoprocentní účastí ani nepočítáme. Za hlavní přínos letošního ročníku lze považovat právě rekordní počet radnic, které se v průběhu těch patnácti let přihlásily k vyvěšování moravské vlajky. Neuvěřitelných 1616 z celkových přibližně 1900, v takové množství jsme v začátcích ani nedoufali", uvedla Lenka Holaňová z Moravské národní obce a koordinátorka iniciativy Za vyvěšování moravské vlajky s tím, že to doklad, že na Moravě žije vzdělaná, civilizovaná společnost, která si váží své kultury, historie a tradic.
Prvního ročníku v roce 2010 vyvěsilo moravskou vlajku pětasedmdesát obcí, v roce 2015 už to bylo 1119 obcí a třeba v roce 2022 již 1588 obcí.

Svátek patronů Moravy sv. Cyrila a Metoděje je příležitostí k připomínce tisíciletého odkazu historické země Moravy, její civilizační poslání pro velkou část světa a základ naší státnosti. Pátý červenec je návrat k moravským tradicím a hrdosti na Moravu. Moravská vlajka je symbolickým vyjádřením úcty k naší rodné zemi, jejím tradicím, svébytné kultuře a bohaté historii. Morava je vnímána jako nezpochybnitelná hodnota v životech obyvatel této země a kulturní dědictví, jež je nutné chránit a rozvíjet pro zachování příštím generacím.

Moravská vlajka ve své nejužívanější podobě, slavnostní žluto-červené s erbem, vychází z barev schválených v roce 1848 nejvyšším samosprávným orgánem země, moravským zemským sněmem. „Země Moravská podrží svůj dosavadní erb co erb země, totiž: v modrém poli zlatem a červenou barvou šachovaného, napravo hledícího, korunovaného orla. Zemské barvy jsou zlatá a červená.“
(Památné usnesení Moravského zemského sněmu dne 14. srpna 1848, Moravský sněmovní list, č.27, str.213)

Seznam obcí, které vyvěšují moravskou vlajku na Českomoravské vysočině:

Okres Jihlava – moravská část
Obce zapojené do iniciativy nebo opakovaně vyvěšující moravskou vlajku, Jihlava:
Arnolec, Batelov, Bítovčice, Bohuslavice, Borovná, Brtnička, Cerekvička-Rosice, Černíč, Dlouhá Brtnice, Hodice, Hrutov, Jamné, Jersín, Jezdovice, Jihlava, Jihlávka, Kaliště, Klatovec, Knínice, Kostelní Myslová, Krahulčí, Mrákotín, Mysletice, Mysliboř, Nadějov, Ořechov, Otín, Pavlov, Radkov, Rančířov, Rozseč, Růžená, Rybné, Řásná, Řídelov, Sedlatice, Sedlejov, Stará Říše, Třeštice, Vanov, Vanůvek, Velký Beranov, Věžnice, Vílanec, Volevčice, Vysoké Studnice, Vystrčenovice, Zadní Vydří, Zdeňkov

Třebíč
Obce zapojené do iniciativy nebo opakovaně vyvěšující moravskou vlajku, Třebíč:
Bačkovice, Benetice, Biskupice-Pulkov, Blatnice, Bochovice, Bransouze, Březník, Budišov, Cidlina, Čáslavice, Častohostice, Čechtín, Číchov, Čikov, Číměř, Dalešice, Dědice, Dešov, Dolní Lažany, Dolní Vilémovice, Domamil, Dukovany, Hartvíkovice, Hluboké, Hodov, Horní Heřmanice, Horní Smrčné, Horní Újezd, Horní Vilémovice, Hostákov, Hrotovice, Hroznatín, Hvězdoňovice, Chlístov, Chlum, Jasenice, Jemnice, Jinošov, Jiratice, Kamenná, Kdousov, Kladeruby nad Oslavou, Klučov, Kojatice, (Kojatín), Komárovice, Koněšín, Kostníky, Kouty, Kožichovice, Krahulov, Kralice nad Oslavou, Kramolín, Krhov, Kuroslepy, Láz, Lesůňky, Lesonice, Lhánice, Lhotice, Lipník, Litovany, Loukovice, Lovčovice, Lukov, Markvartice, Martínkov, Mastník, Menhartice, Meziříčko, Mikulovice, Mladoňovice, Mohelno, Moravské Budějovice, Naloučany, Náměšť nad Oslavou, Nárameč, Nimpšov, Nové Syrovice, Nový Telečkov, Odunec, Okarec, Okříšky, Opatov, Oponešice, Ostašov, Police, Pozďatín, Předín, Přešovice, Příštpo, Pucov, Rácovice, Radkovice u Budče, Radkovice u Hrotovic, Radonín, Radošov, Radotice, Rapotice, Rohy, Rokytnice nad Rokytnou, Rudíkov, Římov, Sedlec, Slavětice, Slavičky, Slavíkovice, Smrk, Stařeč, Stropešín, Střítež, Studenec, Studnice, Sudice, Svatoslav , Šebkovice, Štěměchy, Štěpkov, Třebelovice, Třebenice, Třebíč, Třesov, Valdíkov, Valeč, Vícenice, Vícenice u Náměště, Vlčatín, Výčapy, Zahrádka, Zašovice, Zvěrkovice, Želetava

Žďár nad Sázavou
Obce zapojené do iniciativy nebo opakovaně vyvěšující moravskou vlajku, Žďár nad Sázavou:
Baliny, Blažkov, Blízkov, Bobrová, Bobrůvka, Bohdalec, Bohuňov, Bory, Březí, Březí nad Oslavou, Březské, Budeč, Bukov, Býšovec, Cyrilov, Chlumětín (Čechy), Dalečín, Daňkovice, Dobrá Voda, Dolní Heřmanice, Dolní Rožínka, Domanín u Bystřice nad Pernštejnem, Dvořiště u Bystřice nad Pernštejnem, Hamry nad Sázavou, Herálec, Heřmanov, Hodíškov, Horní Radslavice, Horní Rožínka, Chlum Korouhvice, Jabloňov, Jimramov, Jámy, Jívoví, Kadolec, Kadov, Karlov (Čechy), Kněževes, Koroužné, Kotlasy, Kozlov, Krásné, Krásněves, Křižánky, Křižanov, Křoví, Kuklík, Kundratice, Kyjov, Lavičky, Líšná, Malá Losenice (Čechy), Martinice, Měřín, Meziříčko, Milasín, Milešín, Mirošov, Moravec, Moravecké Pavlovice, Netín, Nížkov (Čechy), Nová Ves, Nová Ves u Nového Města na Moravě, Nové Veselí, Nový Jimramov, Ořechov, Osová Bítýška, Osové, Pavlínov, Pavlov, Petráveč, Písečné, Počítky, Pokojov, (Prosetín), Račice, Račín (Čechy) Radenice, Radešínská Svratka, Radkov, Radňovice, Radostín nad Oslavou, Rousměrov, Rovečné, Rozseč, Rozsochy, Rožná, Rudolec, Řečice, Sazomín, Sejřek, Sirákov (Čechy), Sklené nad Oslavou, Skorotice, Skřinářov, Sněžné, Spělkov, Strachujov, Strážek, Střítež, Sulkovec, Sviny, Svratka, Škrdlovice (Čechy), Štěpánov nad Svratkou, Tasov, Uhřínov, Ujčov, Újezd, Unčín, Vatín, Věcov, Věchnov, Velké Meziříčí, Vepřová (Čechy), Věstín, Věžná, Vídeň, Vidonín, Vír, Vlachovice, Vojnův Městec (Čechy), Záblatí, Zubří, Zvole, Ždánice

Foto: moravská vlajka na radnici v Okříškách na Třebíčsku