Čtyřiačtyřicet zastřelených divočáků za šest týdnů. To je účet za policejní manévry v lesích na Liberecku a Jablonecku na konci loňského roku. Oficiálním cílem mimořádné akce bylo „snížit počet černé zvěře a omezit riziko šíření nákazy afrického moru prasat“. Pokud se podíváme na dobu, po kterou policejní akce trvala, dojdeme k méně než jednomu zastřelenému zvířeti denně. Týdně přitom bylo podle policie nasazeno 18 odstřelovačů a celkem 80, prase tak trefil jen každý druhý policista. Například během druhého týdne akce zastřelili všichni zapojení odstřelovači jen čtyři prasata.

Policisté tak ani zdaleka nedosáhli svého cíle, kterým bylo zabít co nejvíce ze 150 prasat žijících na vymezeném území. Nehledě na to, že ani u jednoho zabitého kusu následné testy neprokázaly nákazu. Veterinární správa, která policisty do akce povolala, si alespoň pochvalovala, že čtvrtina ze zastřelených zvířat byly bachyně. U nich přitom nikdo nezkoumal, zda nemají zrovna mladé.

Myslivci, kteří měli povinnost policisty zastřelá zvířata posbírat a převézt do kafilerie, navíc upozornili na to, že v lovu divokých zvířat nezkušení policisti často prasata usmrcovali velmi bolestivým způsobem. Některá zvířata museli policejní střelci zasáhnout několikrát a myslivci se prý dokonce se setkali i tím, že postřelené prase uteklo do potoka a poté napadlo myslivce.

Prasata navíc policejní ostrostřelce převezla. Podle všeho během policejních manévrů změnila své návyky a za krmením se začala vydávat až ráno. Policisté totiž stříleli navečer a v noci, na což prasata přišla poměrně záhy. I proto počet zabitých zvířat tak hodně zaostal za očekáváním.

Stát na tuto policejní megaakci, která nemá v naší historii obdoby, vynaložil 14 milionů korun. Korunu tomuto nesystémovému odstřelu nasadil litý boj policistů proti močícím myslivcům. Jen proto, že si odskočili „na malou“ v zóně odstřelu, zabavila jim policie mobilní telefony a museli se podrobit výslechu od kriminalistů. Policie následně zahájila úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu šíření nakažlivé nemoci zvířat. Fraška dokonána.

Soudný člověk by očekával, že se stát z tohoto fiaska poučil. Jenže to bychom nemohli být v českém Kocourkově. Už tento týden v pondělí se policejní odstřelovači do lesů na Liberecku vrátili. I tentokrát budou střílet od pondělí do čtvrtku, a opět jen ve večerních a nočních hodinách. V této souvislosti nemohu nevzpomenout španělsko-amerického filozofa George Santayanu, kterého proslavil mimo jiné následující citát: „Kdo si nepamatuje minulost, je odsouzen k jejímu opakování“. Stát zopakuje akci, která se příliš nepovedla, aniž by změnil její kritéria. Opět si tak koleduje o další selhání. To i ta divoká prasata, která se poměrně rychle poučila a upravila svůj denní režim, mají víc rozumu.

Národní přírodní rezervace Radostínské rašeliniště zabírá 30,68 hektaru, Národní přírodní rezervace Dářko má 68,62 hektaru. Ochránci z vysočinského pracoviště Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR)zajistí zásahy, které pomohou zvýšit úroveň vody například přehrazením nebo zrušením původních odvodňovacích kanálů a vytvořením tůní. Další změny se uskuteční v lesních porostech kvůli úpravě jejich druhové skladby a prosvětlení. Nejdéle potrvá postupné obnovování původních dlouhodobě nekosených luk. Peníze na zlepšení stavu rašelinišť poblíž Velkého Dářka poskytne operační program Životní prostředí.

Naučná stezka Dářská rašeliniště zůstane přístupná v části rezervace Radostínské rašeliniště, omezení tam budou jen krátkodobá. Při okraji rezervace Dářko je třeba počítat s dlouhodobější uzavírkou kvůli pohybu techniky při úpravách obvodového kanálu. Na komunikaci u Radostína dojde rovněž k osazení propustku.

Tři kilometry dlouhá naučná stezka Dářským rašeliništěm seznamuje návštěvníky prostřednictvím dvanácti panelů a dvou vyhlídkových bodů na rybník Velké Dářko a na rezervaci Dářko s živou a neživou přírodou této cenné části Žďárských vrchů.
U rybníka Velké Dářko s 206 hektary vodní plochy se rozkládá největší a nejhlubší rašeliniště Českomoravské vysočiny. Jen tam na vrchovině roste borovice blatka.

"Všechny věci jsme naložili do auta a dovezli do Stonařova, kde si je převzala Dita Kumprechtová ze spolku Zelená kočkám. U toho ji zdárně asistoval kocour Jerry, který poctivě zkontroloval všechny dárky. Dle jeho výrazu soudíme, že byl spokojený", doplnila S. Kubíčková.

"Všem dárcům moc děkujeme za všechny kočičky a jsme rádi, že jsme takhle mohli zprostředkovat pomoc kočkám, které hledají nový domov", dodala.

Pro jihlavskou zoo je tahle pomoc i více než symbolická - protože se Zoo Jihlava dlouhodobě specializuje na chov kočkovitých šelem. U nás najdete hodně "koček", nejen těch menších, ale máme zde i velké zástupce. "A připomínám, že aktuálně zde máme dvě odrostlejší koťata - mladou samici levharta perského a samce irbise. Obě si užívají i zimní atmosféru, ráda si hrají ve sněhu a užila si neprodané vánoční stromky", konstatovala S. Kubíčková.

V roce 1821 uspořádala židovská obec v Habrech sbírku na stavbu nové synagogy. Stavba byla dokončena pravděpodobně v roce 1822, v období největšího rozkvětu židovské obce v Habrech. V roce 1939 byla synagoga prodána Českobratrské církvi evangelické ve Vilémově s podmínkou zachování duchovního rozměru budovy a možností konat zde nadále bohoslužby. Židovská obec v Habrech zanikla v roce 1942 deportací většiny členů do Terezína. V roce 1968 byl schválen a následně zrealizován projekt na přestavbu bývalé synagogy na kino. V roce 2024 převzal budovu od Židovské obce v Praze do svého vlastnictví spolek Habry z. s., který plánuje využít bývalou synagogu jako kulturní centrum s připomínkou historie židovské komunity v Habrech a okolí.

Haberská synagoga byla výrazně poznamenána radikálními stavebními zásahy v 60. letech minulého století, kdy byla adaptována na kino. Ačkoli zde stavebních památkových hodnot nenalezneme velké množství, budova si i nadále zachovala svou původní hmotu a je důležitým historickým prvkem v urbanistické struktuře města. Navíc objekty připomínající existenci židovské komunity na našem území jsou specifickou kategorií památek, které vedle kvalit materiálních mají pro společnost i význam symbolický. Autenticita těchto památek byla často v minulosti potlačena, přesto pak po rekonstrukci bývají prezentovány jako unikátní doklady kulturního dědictví, včetně procesu jejich záchrany, a těší se zájmu veřejnosti (např. synagoga v Nové Cerekvi, synagoga v Polné či synagoga v Úštěku, obnovené v rámci projektu Deset hvězd).

„Klasicistní synagoga v Habrech bývala po několik generací přirozeným centrem náboženského, kulturního a společenského života zdejší židovské minority, jejíž přítomnost je v trhovém městečku Habry doložena již ve 14. století. Spolu s nedalekým židovským hřbitovem se jedná o významnou architektonickou, urbanistickou a kulturně-historickou upomínku existence během druhé světové války násilně zaniklé a prakticky v úplnosti vyhlazené domácí komunity“, je uvedeno v rozhodnutí Ministerstva kultury ČR.

„Vnímáme to zhruba od Covidu, že lidé začali pít víc doma,“ pokračuje Lukáš Černý. Statistika ukazuje, že loňský rok se postarali s kolegy o 1582 opilců, což je skoro o dvě stovky více, než v roce předchozím. Stále platí, že čtyři tisíce korun za pobyt zaplatí zhruba třetina opilců. Za služby personál vyfakturoval 6 328 000 korun. Statistiky ukazují, že se nepije jenom o víkendu. Čísla se příliš neliší ani ve všední dny. Nejvytíženějším dnem byla sobota s 288 lidmi, nejklidnější byly naopak čtvrtky se 182 lidmi. Nejvíce opilců našlo na stanici azyl v červenci, únoru a říjnu.

Možným fenoménem je také to, že opilce přivážejí nejenom v noci: „Podobné počty zachycených máme i přes den. Pomohlo by podle mě třeba to, kdyby podnapilým lidem neprodali v obchodě alkohol,“ přemýšlí Lukáš Černý.

PZS v jihlavské nemocnici je spádovým místem pro Kraj Vysočina, má devět pokojů s celkovou kapacitou jedenáct lidí. Pobyt na PZS vyjde na 4 tisíce korun.

Počty zachycených:

Rok 2024: 1582

Rok 2023: 1395

Rok 2022: 1437

Rok 2021: 1277

Rok 2020: 1198

„Tygr Rocky je velkým miláčkem našich návštěvníků a stejně jako oni jeho, má rád on je. Pozornosti lidí si velmi užívá, často přijde až takřka na dosah ruky. Právě Rocky je jeden z příkladů toho, jak blízko se k našim zvířatům dostanete. Ti nešťastnější dokonce mohou cítit jeho horký dech. A když mu přijdete v sobotu popřát k narozeninám, nejenže uvidíte jeho hodování, ale dozvíte se i spoustu zajímavostí o jeho životě. Navíc si užijete krásnou procházko po našem rozlehlém přírodním areálu, protože Rockyho domov je až na jeho úplném konci,“ láká k návštěvě mluvčí ZOO Tábor Filip Sušanka a dodává, že o víkendu nebudou chybět ani oblíbená komentovaná krmení dalších zvířat. Jejich rozpis naleznou zájemci na webových stránkách www.zootabor.eu.

Tygr ussurijský je největší kočkovitou šelmou planety a je považován za krále sibiřské tajgy. Jeho tlapa, která je největší ze všech kočkovitých šelem, na sněhu plní funkci sněžnice. Tygr ussurijský může žít v teplotách okolo – 45°C, má proto delší a hustší srst než tygři žijící v teplých oblastech. Vidí barevně a v noci 5x lépe než člověk. Výborně se pohybuje nejen po zemi, ale umí i velmi dobře plavat.

Tygr ussurijský je samotář obývající obrovská teritoria až o rozloze 3 000 kilometrů čtverečních. Své teritorium si značí močí nebo seškrabáváním kůry stromů, ohraničujících jeho území. Revír opouští pouze tehdy, pokud je v něm nedostatek potravy.

Tygr ussurijský patří mezi nejohroženější druhy zvířat. Přestože je obávaným lovcem a nemá v přírodě přirozeného nepřítele, člověk jej dokázal téměř vyhubit. Ve volné přírodě žije už jen v sibiřské tajze a na severu Číny, kde přežívá už jen asi 500 posledních kusů. Původně přitom žil na rozsáhlém území mezi Bajkalem a pobřežím Tichého oceánu. Dalších zhruba 1000 tygrů ussurijských pak žije v zoologických zahradách po celém světě.

Zoo je od listopadu otevřena pouze o víkendech a státních svátcích od 9:00 do 16:00.