Obdobně jako v předchozích letech je i pro rok 2025 naplánován bohatý doprovodný program. Opět by se měl uskutečnit např. Myslivecký den, Roštejnský hodokvas, letní divadelní prohlídky, Jazz na Roštejně, podzimní rybí hody nebo mše v kapli sv. Eustacha u příležitosti svátku tohoto světce. To jsou tradiční a velmi oblíbené akce. V srpnu se pak návštěvníci mohou těšit na koncert kapely Morava a na podzim ve spolupráci s Eurocentrem Jihlava na hradě připravují komponovaný celodenní program na téma „co všechno mohou pro památky vykonat evropské fondy“.

Letošními novinkami jsou dva edukační programy pro organizované skupiny – O čem vypráví stromy a Jan Žižka. A pro dětské skupiny speciální výklad na trase A pod názvem Roštejn je náš kamarád. Za účelem zpestření prohlídkové trasy B je plánováno doplnění nových interaktivních prvků a na trase A zase prezentace předmětů spojených s osobami žijícími na hradě v první polovině 20. století.

Letos je tomu 61 let, co je Roštejn pod správou jihlavského muzea. Toto výročí v průběhu sezóny připomene krátkodobá výstava, která vzpomene i na nemilou událost před 110 lety, na požár hradu. Výstava naváže na stávající expozici, která představuje předměty a dokumenty získané do jihlavského muzea od potomků osob spjatých historicky nebo profesně s hradem Roštejn.

V této souvislosti se kastelánka Kateřina Rozinková obrací na širokou veřejnost s prosbou, jestli někdo nemá doma předměty vztahující se k hradu Roštejn nebo s ním souvisejících událostí. Vítány jsou i fotografie nebo dokumenty, které by oživily minulost a zachovaly se tak pro další generace. Za cokoliv by byli na hradě velmi vděční.

Stejně jako v předchozích letech je možné hrad poptávat za účelem krátkodobých pronájmů, a to zejména pro svatební obřady, případně i teambuildingy apod. Na hradě se letos odehraje také část příměstského letního tábora na téma Cesta časem, který bude spolupořádat muzeum v Telči. „Ještě zbývají poslední volná místa, proto neváhejte a zajistěte dětem smysluplné a zajímavé letní vyžití. Všechny potřebné informace najdete na webu https://hrad-rostejn.cz/,“ uvedla kastelánka Kateřina Rozinková.

V sezóně čekají hrad pouze udržovací práce, a to hlavně na omítkách. Také dojde k výměně části střechy převážně nad provozní budovou. Osazeno by mělo být i kované zábradlí před provozní budovou z nádvorní strany.

Pozdně gotický hrad, který stojí na skalnatém vrchu ve výšce 677 metrů nad mořem, vybudovali páni z Hradce v první polovině 14. století. V 70. letech 16. století nechal hrad přestavět Zachariáš z Hradce v duchu renesance na lovecký hrádek s rozlehlou oborou v blízkém okolí. Dalšími majiteli byly Slavatové z Košumberka, Lichtenštejni z Kastelkornu a Podstatští-Lichtenštejni. V roce 1915 hrad vyhořel. Zásadní opravy začaly až v roce 1958 a v roce 1969 byl otevřen pro veřejnost. Dominantu hradu tvoří původní gotická sedmiboká, osmačtyřicet metrů vysoká, věž.

O hradu koluje pověst, že jej postavil čert. Pán na Telči chtěl mít na kopci na skále hrad, ale neměl peníze ani stavitele. Upsal se tedy ďáblu, který slíbil postavit hrad za jednu noc. Nosil kameny od Telče a stavbu by do rána určitě stihl dokončit. Ale na Starém Městě žila chytrá selka, která hradního pána tajně milovala a tak před rozedněním probudila kohouta, který zakokrhal a hloupý čert si myslel, že už je ráno. A tak poslední kámen vztekle odhodil směrem ke Staroměstskému rybníku a zmizel. A pán byl od pekelných sil zachráněn.

Chlapec z devíti dětí ze začátku ve výběru své profese poněkud tápal. Klíčové pro něho bylo až setkání s Janem Rajmanem, které otevřelo mladému Vodičkovi svět zlatých ořízek, pergamenových předsádek a kožených vazeb. Obor umělecké knihařství dále rozvíjel v dílnách v Tasově, který se mu stal druhým domovem. A když došlo v 50. letech k likvidaci živnostenského podnikání, odešel do Velkého Meziříčí, kde v archivu podniku Kablo ve své práci pokračoval.

A jelikož se za osobností Stanislava Vodičky skrývají nekonečné hodiny trpělivé práce, okouzlí nás především umělecky zdařilými knižními vazbami. V muzejní knihovně tak nalezneme díla Aloise Jiráska, Jakuba Arbese či Vladimíra Holana, která prošla Vodičkovou knihařskou dílnou.

Archivní fond zase obsahuje básnické rukopisy psané tužkou na malých formátech nebo zezadu na hlavičkovém papíře Kabla, zkrátka tak, jak přicházela inspirace. Drobné prozaické dílo psané na stroji oslavuje přírodu v celé její kráse a nese názvy například: „Racek zálesák", „Uvězněná kukačka" či „Sen". Kuriózní je i dopis ze dne 25. 9. 1959 adresovaný neznámému soudruhovi s omluvou, že se z důvodu bramborové brigády nemůže účastnit muzejní rady.

Lidé na něj vzpomínají jako na skromného člověka s otevřeným srdcem a velkého znalce přírody. Jeho knihy „Tam, kde usínají motýlové", „Planina ticha" či „Jepičí okamžiky" si lze vypůjčit v muzejní knihovně.

Patrná je z dobových snímků i spolupráce s Jakubem Demlem, kdy si můžeme prohlédnout nejen Vodičkovy civilní fotografie zachycující okamžiky strávené na rybách i při práci v knihařské dílně, ale i obrázky z kulturního života, kdy byl činný v lidovém souboru Vysočina nebo se účastnil knihovních besed v Borech a Křižanově.

Stanislava Vodičku nám v muzeu nepřipomínají pouze knihy, fotografie či rukopisy, ale při troše fantazie si také můžeme představit, jak to v takové knihvazačské dílně vypadalo. Součástí muzejních sbírek totiž jedna taková dílna je. Mezi předměty tak nalezneme šlapací šičku, kolovou a pákovou řezačku, oklepávací lisy a zlatičku.

Zajímavým artefaktem spjatým s tímto knihařem a spisovatelem je také hnědá kožená bunda do pasu. Nejen že pochází z Vodičkova majetku, ale kůži si na její ušití sám vydělával.

Kotlík na teplý klíh
Válcovitá nádoba z měděného plechu na první pohled nijak zvlášť nezaujme. Při bližším ohledání si všimneme, že nádoba je dvojitá, kdy vnitřní část přesahuje přes průměr vnějšího pláště. Dochoval se i štětec s částí ztvrdlého klihu. Zajímavostí je, že tento sbírkový předmět se k nám dostal díky likvidaci škod po velké povodni v květnu 1985, která zasáhla i archiv podniku Kablo. Do muzea jej ještě téhož roku daroval Antonín Dvořák. Kotlík používal knihař Stanislav Vodička k šetrnému ohřívání klihu ve vodní lázni a v různých obdobách jej knihaři používají dodnes.

Zdroj: https://www.velkomeziricsko.…