Většina křehkých jarních kvítků je podle svého druhového názvu bílá, nicméně najdou se mezi nimi také žíhané bílo-fialové a ojediněle i výhradně fialově zbarvené exempláře.

Rozkvetlé květy šafránů na této unikátní louce, přírodní památce, nejsou ze silnice vidět. Při bližším prozkoumání suché trávy na louce za potokem se však návštěvníkům naskytne jedinečný pohled. Travní porost je doslova posetý jarními květy.

Proč se tato rostlina ocitla právě na této louce není jasné a existuje několik variant možného vysvětlení. Jednou je domněnka o původnosti rostlinného druhu, další jeho vysazení coby vzácného koření v 17. století, ale nechybí ani romantická legenda o napoleonských vojácích, případně projíždějících formanech, kteří semínka šafránů bělokvětých na louku dopravili v seně, které s sebou vezli pro svoje koně.

Ačkoliv se rčení „je ho jako šafránu" vztahovalo na vzácné koření vyráběné ze sušených čnělek květů šafránu setého, na populaci šafránů bělokvětých taky sedí jako ulité. V České republice je jen několik málo lokalit, kde tato vzácná jarní rostlina ještě roste. Proto není divu, že je tento druh šafránu zařazen mezi kriticky ohrožené rostlinné druhy.

Fotograf ze Žďáru nad Sázavou není pro novoměstské publikum žádným nováčkem. V novoměstské nemocnici s úspěchem vystavoval i v loňském roce. A stejně jako vloni má i letos připravené i překvapení. „Rád překvapuji. V zimě jsem představil přefocené obrázky Josefa Lady, tentokrát se návštěvníci mohou těšit na Alenu Ladovou,“ prozradil Antonín Vystrčil.

Výstava se tentokrát skládá z fotografií několika autorů. „Jde o soubor ze společných úspěšných projektů přátel fotoklubu. Představujeme průřez naší tvorbou. Jsou tu snímky Pavla Podlouckého, Zdeňka Bureše, Honzy Volného, Františka Rasochy, Vojty Zikmunda a mnohých dalších. Všechno jsou to lidé mně blízcí,“ uvedl Antonín Vystrčil.

Fotografie se budou v průběhu měsíce měnit. „V polovině měsíce přibudou další fotografie, před Velikonocemi budou k vidění úplně jiné věci než nyní. Už jsem to udělal při mé zimní výstavě a lidem se to moc líbilo,“ usmál se Antonín Vystrčil.

Žďárský fotograf v minulosti hodně vystavoval v zahraničí. Teď se vrací zpět na Vysočinu. Kromě výstavy v novoměstské nemocnici chystá i novou fotografickou expozici na Jihlavsku. „Sehnal jsem moc pěkné výstavní prostory, bude to překvapení i pro mé kolegy,“ říká Antonín Vystrčil s tím, že o zahájení výstavy a konkrétním místě bude včas informovat.

Udělat kozla zahradníkem. Tohle ustálené přísloví platí na Slovensku doslova. Myslivci jsou totiž za změnu chování medvědů na Slovensku přímo zodpovědní. Tak dlouho sypali tuny jídla různě po lesích, až si toho všimli i medvědi a začali na tahle místa chodit jako do samoobsluhy. Proč by se někde po lesích hodili za jídlem, když jim ho lidi donesou doslova až pod nos.

Funguje to jednoduše. Aby si myslivci usnadnili střílení divokých prasat, vytváří nedaleko posedů krmiště, kam nasypou kde co – od hromad kukuřice až například po staré rohlíky. Když se prasata přijdou najíst, stačí jen zmáčknout spoušť. Ochránci přírody dlouhodobě upozorňují, že tato krmiště lákají i medvědy, kteří se díky nim stále více přibližují také obydleným oblastem. Aktivní místa pro kladení návnad na divočáky, jak se těmto místům říká, přitom vznikají i v bezprostřední blízkosti obcí doslova pár stovek od domů. Jen těch oficiálních nahlášených eviduje portál slovenského Národního lesnického centra takřka sedm tisíc. Na svých blozích se lákáním medvědů na kukuřici chlubí i sami myslivci.

Na lákání medvědů a jejich následné focení dlouho lákal přímo Státní podnik Lesy Slovenskej republiky. Za 120 eur poskytoval službu „pozorování a fotografování medvědů na místě vábení“. Dokonce i státní podnik tak přispěl k tomu, že si medvědi zvykli na pohyb v blízkosti lidí. O tomhle se ale na Slovensku příliš nemluví.

Mediální prostor zcela opanovali myslivci a lovci lačnící po mimořádných trofejích. Aby si cestu k nim usnadnili, rozdmýchávají ve společnosti hysterii a nadměrný strach z medvědů. Využívají k tomu jakoukoliv příležitost a neštítí se ani lhát. Doloženo je například použití několik let starých fotografií z fotopastí, které měly dokazovat aktuální přítomnost problémových medvědů a nutnost jejich odstřelu. Myslivci tak na základě lživých informací střílí bezproblémové medvědy často včetně medvíďat.

Upozornilo na to Investigatívne centrum Jána Kuciaka (ICJK), které analyzovalo pět desítek odstřelů od června do září 2024. Ani jeden ze zastřelených medvědů v tomto sledovaném období nebyl tím, který zaútočil na člověka. Zásahové týmy tvořené převážně myslivci od začátku loňského roku do 1. července zastřelili celkem 81 medvědů, přestože ministerstvo životního prostředí za stejné období evidovalo „jen“ patnáct útoků medvěda na člověka. Typický je případ z Liptovského Mikuláše, kde lovci zastřelili medvěda, o kterém tvrdili, že napadl člověka. Mluvčí Štátné ochrany prírody uvedla, že útočil dospívající pravděpodobně samec o hmotnosti 80 až 100 kilogramů. Zásahový tým přesto zastřelil sedmdesátikilovou samici a vydával ji za toho medvěda, který měl útočit. Rozpory nikdo neřešil.

Stejně jako nikdo neřešil to, že z pěti desítek zastřelení analyzovaných ICJK u jedenácti zcela chyběl nutný záznam o tom, proč se daného jedince rozhodli zastřelit. Šest medvědů lovci zastřelili až měsíc po jejich identifikaci a to i přes to, že se v tomto období k vesnici už nepřiblížili. Většina z padesáti zkoumaných medvědů byla zastřelena v lese nebo na loukách a polích mimo obce, někteří i přesto, že reagovali na plašení.

Myslivci a lovci mají žně a atmosféra ve slovenské společnosti jim nahrává. Tím spíš, že jakékoliv nebezpečné setkání člověka s medvědem náležitě zneužijí k dalšímu vyvolání ještě většího strachu. Jako zatím poslední tragický případ ze slovenské Detvy, kde od víkendu pátrali po muži, který se nevrátil z vycházky. Našli ho až později v hustém porostu bez známek života. Utrpěl rozsáhlá zranění hlavy, která mu měl způsobit medvěd.

Přestože se tato informace stále nepotvrdila, nezabránilo to ministru životního prostředí Tomáši Tarabovi přispěchat s populistickým prohlášením o nutnosti vystřílet 350 medvědů plošně bez ohledu na to, jestli pro člověka představují riziko nebo ne. Tento barbarský a ničím nepodložený návrh bohužel urychleně schválila i slovenská vláda, která tak dala průchod dalšímu nesmyslnému masakru, který může zdecimovat celou slovenskou populaci chráněného medvěda. Nehledě na to, že je to v rozporu s evropskou legislativou, která umožňuje v mimořádných případech odlov jen jednoznačně problémových jedinců.

Masivní odstřel přitom nic neřeší, což vidí i sami Slováci. Loni zastřelili dosud rekordních sto medvědů, přesto kontaktů s člověkem neubylo. Problém je totiž úplně jinde – právě v onom dokrmování a lákání do bezprostředního okolí lidských sídel. Ostatně i zatím poslední zmiňovaný tragický případ je toho dokladem. Mrtvého muže nalezli mimo turistické cesty zhruba 400 metrů od vnadiště s kukuřicí, které bylo navíc jen 350 metrů od rodinných domů. Za smrt muže tak mohou hlavně myslivci, kteří medvědy lákají do bezprostřední blízkosti lidí.

Slováci se pod vlivem myslivecké a lovecké lobby rozhodli vrátit do středověku a vystřílet další živočišný druh. Už loni novela zákona usnadnila odstřel medvědů, aktuální plošné povolení zastřelit 350 medvědů odstranilo poslední zábrany bezuzdného střílení. O nic jiného myslivcům a lovcům ani nejde, jak ostatně bezelstně prozradil jeden z nich Jaroslav Jevčak, který otevřeně řekl, že pro něj je trofej z jakéhokoliv medvěda šperk.

Myslivci navíc k medvědům přistupují zcela bezcitně, což dokládá například video, na kterém střelec zasáhne jedno z mláďat, které poté dlouhé minuty umírá v krutých bolestech. Ani na poněkolikáté ho totiž nedokáže trefit tak, aby ho zabil. Dalšími a dalšími nepřesnými výstřely jen prohlubuje utrpení medvíděte. Jasnější a podobně dobře zdokumentovaný případ týrání zvířat bychom jen tak nenašli. Ani to nedokázalo vražedné šílenství zastavit.

Situace na Slovensku se pravděpodobně jen tak nezmění, na to mají myslivci ve vedení organizací ochrany přírody až moc velké slovo. Doufám proto, že zakročí alespoň Evropská komise a toto jednoznačné porušování evropského práva co nejrychleji zarazí. Nebezpečí totiž nepředstavují medvědi, ale myslivci, kteří je masivně krmí. Lze to vidět i na srovnání s Polskem, kde podobné problémy s medvědy nemají.