Vytisknout článek...

Toto je text článku v denním vydání Regionalistu (http://regionalist.cz):

U příležitosti stého výročí narození sochaře a malíře Jana Floriana se bude v Telči konat výstava zaměřená na veřejně neznámá díla

U příležitosti 100. výročí narození sochaře a malíře Jana Floriana připravuje jeho nejmladší dcera Karla Nixová výstavu s titulem Jan Florian 1921 - 2021, které proběhne od 21. května do 20. června v Telči v galerii Hasičský dům.
'Na výstavě chci představit tatínkovy práce z volné tvorby, které nejsou součástí sakrálních staveb, a proto jsou pro veřejnost neznámé. Na příklad rodinné portréty, rané sochařské a malířské práce, skici k sochám a freskám, kresby z přijímacích zkoušek na AVU, vše bude doplněno o fotografie z rodinného archívu, jehož digitalizaci a třídění se věnuji již 10 let', informovala Karla Nixová.

Sochař - malíř - restaurátor Jan Florian (*25. 12. 1921 + 12. 2. 2007) se narodil ve Staré Říši jako desáté dítě manželům Františce, rozené Stehlíkové a Josefu Florianovi, vydavateli Dobrého díla.

Od dětství, stejně jako všichni jeho sourozenci, vynikal všestranným nadáním. Josef Florian jako bývalý profesor vyučoval své děti doma. Tak děti získaly všeobecné vzdělání jako jejich vrstevníci, ale navíc měly velký přehled v literatuře, umění, hudbě a každý ovládal některý světový jazyk. Jan Florian krom německého jazyka dobře ovládal latinu.

Za války v letech 1942 až 1944 byl nuceně nasazený jako zemědělský dělník v Praze na Břevnově v klášterním statku. Zde vykonával ty nejtěžší práce. I přesto docházel na hodiny zpěvu k ukrajinskému tenoristovi a učiteli zpěvu Dimitriji Levytzkému. Po válce se stal hostujícím tenoristou lidové opery v Jihlavě.

Věnoval se malbě, především malbě portrétů. Za války se seznámil s malířem Ludvíkem Kubou, který mu byl rádcem. Hlásil se na pražskou AVU, ale nebyl přijat.

I přes tento neúspěch celý život zasvětil umění. Osm let pracoval jako restaurátor se svým švagrem akademickým malířem Ottou Stritzkem. Restauroval fresky na zámku v Mikulově, minoritský kostel sv. Janů v Brně, fresky na hradě Bítově, kostel v Kloboukách u Brna atd.

Namaloval obrazy sv. Zdislavy a sv. K. M. Hofbauera do Žarošic, fresku sv. Cyrila a Metoděje v Dolních Loučkách, fresku v kostele sv. Vavřince v Krasonicích, portrét novoříšského opata A. Machálky a Rmus.D. Mariana Rudolfa Kosíka OPraem.

Vynikal též jako řezbář. Jeho reliéfy a sochy jsou součástí kostelů a soukromých sbírek nejen u nás, ale i v zahraničí.

Oltářní sochy v kostele v Násedlovicích, reliéfní křížová cesta je v kostele sv. Jiljí a v Domě sv. Antonína v Moravských Budějovicích, v olomouckém semináři, Žarošicích, Jamném u Jihlavy, ve farním kostele v Kněžicích. Další reliéfy jsou na radnici ve Staré Říši, v budově ZD Budkov. Unikátním uceleným dílem je 27 reliéfů pro Zemědělskou školu v Telči, nejstarší je z roku 1962.

Vyřezal i několik betlémů. Z lipového dřeva zhotovil betlém pro děti knížete Schwarzenberga na hrad Orlík, do kostela sv. Vojtěcha v Praze a pro klášter premonstrátů na Strahově.

V roce 1962 se oženil s výtvarnicí Karlou Křemečkovou a vychovali spolu šest dětí: Marii, Jana, Magdalenu, Josefa, Václava a Karlu.

V roce 1973 byl pasován rytířem řádu svatého Lazara Jeruzalemského, po revoluci a obnovení činnosti řádu byl služebně nejstarším členem.

V roce 2007 vychází kniha rozhovorů s bratry Janem a Gabrielem Florianovými od Aleše Palána (Být dlužen za duši). Před smrtí Jan Florian dělá poslední korektury k této knize, ale vydání se bohužel nedožívá. Umírá po zápalu plic 12. února 2007.

Foto z rodinného archivu rodiny Florianů; poskytla Karla Nixová (děkujeme):
Jan Florian foto z r. 1945
Freska v kostele sv. Vavřince Krasonice

- red -

(originál článku je na adrese: http://regionalist.cz/denik/2007.php?idclanku=)