Vytisknout článek...

Toto je text článku v denním vydání Regionalistu (http://regionalist.cz):

Muzeum Vysočiny v Třebíči rozšířilo svoji sbírku o originální vyšívané šátky

Jedním z hlavních úkolů každého muzea i galerie je péče o sbírkové předměty a rozšiřování svěřených sbírkových fondů. Děje se tak plánovitě a systematicky. Sbírkové předměty vypovídají o minulosti i současnosti. Sbírkotvorné organizace je získávají různými způsoby, a to nejenom činností vlastních zaměstnanců, jako je například sběr, nález nebo výzkum, ale také darem nebo koupí. V případě nabídky od veřejnosti se však nejdříve vyhodnotí, zda daný předmět bude znamenat obohacení dané podsbírky. Vítány jsou zejména předměty, za kterými je prokazatelná vazba k danému regionu.
„Odborní muzejní pracovníci si velmi cení lidí, kteří bezúplatně nabídnou muzeu rozmanité předměty, které pocházejí většinou z pozůstalosti. Pro dárce je často dostatečným zadostiučiněním, že dané artefakty zůstanou uchované i pro další generace. Obzvlášť pokud je s daným předmětem spojen nevšední příběh, který tím nezanikne. Stejné je to i u šátků darovaných do sbírek třebíčského muzea,“ sdělil krajský radní pro oblast kultury, památkové péče, cestovního ruchu a mezinárodních vztahů Roman Fabeš. Mnohdy jsou lidé překvapeni, že za danou věc je muzeum vděčné, neboť jim osobně nepřipadá ničím až tak významná. Často mají tendenci posuzovat věci pouze podle hodnoty vyjádřitelné v penězích. A přitom artefakty s konkrétním příběhem patří k velmi hodnotným. Po převzetí do sbírky jsou předměty uloženy v depozitáři za přísného dodržování bezpečnostních a klimatických podmínek nebo jsou využívány k výstavním, studijním nebo didaktickým účelům.

Zajímavé okolnosti jsou spjaty i se získáním dvou vzácných obřadních oděvních součástek, které výrazně obohatily etnografickou podsbírku Muzea Vysočiny Třebíč. Tato mimořádná akvizice souvisí s dlouhodobým výzkumem a dokumentací lidové kultury v regionu, kterému se třebíčské muzeum prostřednictvím svého pracoviště tradiční lidové kultury věnuje. Muzejní etnografky Silva Smutná a Eva Kolajová monitorovaly v rámci své práce v terénu letnicovou slavnost Vožení krále v Ketkovicích, která má svoji analogii ve slovácké Jízdě králů.

Zvyk Vožení krále ve své podstatě oslavuje nově se rodící slunce a probouzející se přírodu a historicky je v regionu doložen v obci Lhánice u Mohelna. V roce 1958 však tuto slavnost zrekonstruoval a konal ve své obci Horácký soubor obce Ketkovice. Zasloužily se o to sestry Anna a Marie Bočkovy, které národopisný kroužek vedly ve spolupráci s etnografickým pracovníkem Vratislavem Bělíkem. Ketkovičtí tuto slavnost uspořádali opět po padesáti letech, tedy v roce 2008. A následně dle tradice opět po sedmi letech – v roce 2015.

Při Vožení krále musí mít královna i král za pasem připevněný a do vějíře složený obřadní vyšívaný šátek, který pro slavnost předem určená královna v dostatečném předstihu s pečlivostí a vyšívačským umem připraví. V roce 1958 šátečky krále i královny vyšívala Marie Skokanová z Ketkovic. Zhotovené jsou z bavlněného plátna. Výšivka s květinovými motivy a symbolem koruny u šátečku krále a věnečku na královnině šátečku je provedena bílou bavlněnou přízí. Jména krále a královny i vročení jsou pak vyšita červeně. „Tyto dva šátečky muzeu darovala dcera někdejší ketkovické královny. Zůstanou výpovědí o krásné a poetické obyčejové slavnosti našeho regionu,“ s neskrývanou radostí uvedla Jitka Katovská z Regionálního pracoviště tradiční lidové kultury na Vysočině.

Eva NEUWIRTHOVÁ

(originál článku je na adrese: http://regionalist.cz/denik/2007.php?idclanku=)