Vytisknout článek...

Toto je text článku v denním vydání Regionalistu (http://regionalist.cz):

Rozhovor s Jindřiškou Šmejkalovou: Duševní onemocnění může postihnout kohokoliv

Klienty Centra pro podporu duševního zdraví jsou lidé, které tato nemoc zasáhla tak silně, že se museli vzdát svých plánů a cílů nebo je radikálně pozměnit. Co duševní nemoci jsou, kdy nejčastěji propukají a dají se úplně vyléčit? Na otázky odpovídá koordinátorka centra Jindřiška Šmejkalová.
V Paprsku naděje pomáháte lidem s duševním onemocněním, co vaše klienty trápí?

Duševní onemocnění je široký pojem, ale našimi klienty jsou většinou lidé s psychózou nejčastěji s paranoidní schizofrenií. Psychóza je porucha vnímání, myšlení i emocí. Dále jsou to lidí s poruchami nálad. Deprese, ty každý zná, ale pomáháme i s mániemi, což je opak depresí. Nebo s úzkostně depresivními poruchami. Máme i klienty s poruchami osobnosti. To jsou lidé, kteří mají některé vlastnosti vyhraněné tak, že jim to způsobuje problémy s běžným fungováním mezi ostatními. Dalšími diagnózami jsou obsedantně kompulzivní poruchy.

Jaký je rozdíl mezi duševním onemocněním a mentálním postižením?

Často se to plete. U mentálního postižení je úbytek v rozumové oblasti, což u lidí s duševním onemocněním není. Duševní onemocnění může postihnout kohokoliv. Může to být člověk s vysokoškolským vzděláním, ale může to být i někdo s mentálním postižením. Může se to skloubit. Naši klienti jsou lidé s těžkým duševním onemocněním, kteří potřebují pomoci.

Kdy se může taková nemoc objevit?

Duševní nemoc často propuká v mladém věku. Už na střední škole nebo později v mladé dospělosti. Někdo, kdo byl společenský, se může začít uzavírat nebo chovat zvláštně. Nemusí to být vždy jen tím, že jsou mladí v pubertě, ale muže za tím být něco víc. Onemocnění často vzniká po traumatizujícím zážitku, čímž může být rozchod, nezvládnutí zkoušek nebo maturity.

Kam mladí lidé, kteří u sebe začnou vnímat změny chování, mohou jít?

Mohou přijít za námi. My provádíme spíše sociální šetření a dokážeme jim poradit a předat kontakty na psychology nebo psychiatry, kteří jim pomohou lépe než my. Je důležité nemoci duše nepodceňovat a nechat si poradit od odborníků.

Vašimi klienty jsou lidé, které duševní nemoci zasáhli velkou silou. S čím vším jim pomáháte?

Snažíme se je aktivizovat. To znamená, že přijdou a něco dělají. Například se učí angličtinu, ale spektrum je široké. Jde o fungování v domácnosti, aby si člověk uměl uvařit, nakoupit, vyprat nebo hospodařit s penězi, uměl se orientovat ve městě nebo v komunitě, ve které žije. Aby věděl, na co má nárok, kde si vyřídí invalidní důchod. Je to i o tom, aby si uměli vyplnit volný čas.

Proč je pro duševně nemocné lidi důležité setkávat se mezi sebou?

Klienti mluví o tom, jak je důležité vědět, že i ostatní mají podobné problémy a něčím podobným si už prošli, tudíž mají stejnou zkušenost. Zjistí, co jim pomohlo. Nově jsme zavedli setkávací čtvrtky, kde se každý první čtvrtek v měsíci setkávají současní i minulí klienti, kteří už naši službu nevyužívají, ale chtějí se potkávat.

Odchází od vás klienti úplně uzdravení?

To je složitá otázka. Ve vztahu k duševním onemocněním je současný celosvětový přístup, který se označuje jako zotavení. Znamená to, že nemocní dokáží i navzdory problémům žít plnohodnotný život. Už to není o tom, že nemáte příznaky nemoci. U psychóz se střídají lepší období s těmi horšími. A v horších obdobích se samozřejmě mohou objevit příznaky nemoci. Na prvním místě není být bez příznaků nemoci, ale to, aby lidé dokázali i s příznaky plnohodnotně žít.

Mění se i vnímání duševních onemocnění mezi lidmi?

To je pro mě těžké posoudit, protože se pohybuji mezi lidmi, kteří o tom vědí a mluví. Úplně veřejné téma to ale není. Předsudky stále jsou. Slýcháváte, že se někdo zbláznil, že mu „cvaklo“. Lidé se o to začnou více zajímat, až když se jich to dotýká přímo jich nebo někoho z jejich okolí.

Kolik lidí nemoc duše zasáhne?

Psychózami trpí přibližně jedno procento populace. To je konzistentní číslo bez nárůstů. U úzkostí a depresí je nárůst spojený s dobou. I pandemie bude mít vliv na nástup úzkostí či depresí. Přece jen je to doba velké nejistoty, změn a omezení svobod. Máme i klienty s workoholickým nasazením, kteří neposlouchali signály jejich těla a vpadli do stavů velkých depresí. Pak je velmi těžké vrátit se zpátky. Trend zvyšování úzkostně depresivních stavů souvisí se současným životním stylem.

Jak byla pro vaše klienty náročná doba lockdownů a omezení?

Začátek, jaro 2020, zvládali všichni dobře. Ale jak to dlouho trvalo, tak už tam zhoršeních psychických stavů přibývalo. Způsoboval to omezený kontakt s ostatními lidmi a už to pro nás bylo neuchopitelné.

Jsou lidé s duševním onemocněním nebezpečím pro své okolí?

Já bych řekla, že ne. Samozřejmě se vyskytnou individuální případy, ale v poměrech spáchaných trestných činů je to jejich zanedbatelná část. Stane se, že někdo není medikovaný a pod vlivem bludů a halucinací může něco spáchat. Významná český psychiatr řekl, že duševně nemocný člověk ani pod vlivem nemoci nepřekročí svoji osobnost. Nikdy nespáchá, co by neudělal normálně. My se nebojíme, nikdy jsme se tady nesetkali s ohrožením.

Pravidelně se zapojujete do akce Týden duševního zdraví, co je to za událost?

To už není týden, ale v podstatě měsíc. Jedná se o celorepublikovou záležitost, kde se v období podzimu snažíme upozornit na danou problematiku pomocí přednášek i koncertů. V jihlavské psychiatrické nemocnici mají den otevřených dveří, kde si i zájemci mohou vyzkoušet jízdu na koních, kterou využívají pacienti v rámci hipoterapie, a mnoho dalších akcí.

Vojtěch DUFEK

(originál článku je na adrese: http://regionalist.cz/denik/2007.php?idclanku=)