Vytisknout článek...

Toto je text článku v denním vydání Regionalistu (http://regionalist.cz):

Přednáška o archeologických výzkumech hradů a tvrzí na Telčsku

Přednáška Davida Zimoly a Stanislava Vohryzka na téma Archeologické výzkumy hradů na Telčsku se bude konat v knihovně Univerzitního centra Masarykovy univerzity v Telči v pondělí 27. září od 17 hodin. Týkat se bude archeologických výzkumů hradů a tvrzí na Jihlavsku a představeny budou výzkumy zámků v Třešti a Telči, hradu Roštejna a zříceniny hradu Štamberk.
Hrad Štamberk stál na skalnatém horském výběžku nad vsí Lhotkou. Jeho počátky jsou nejasné. Zdá se, že jej založil některý ze Šternberků, jenž byl na konci 13. nebo na počátku 14. století královským úředníkem na znojemském hradě, jako středisko pro svůj statek, získaný výsluhou. V polovině 14. století držel hrad Štěpán z Březnice, který jej postoupil v r. 1356 Jindřichu z Hradce. Za husitských válek hrad patrně pobořil husitský hejtman Jan Hvězda z Vicemilic a později již nebyl obnoven. Panství pak připadlo k Telči.
Z hradu se dochovaly jen zbytky věže, zdí a základy.

TAJEMSTVÍ HRADU ŠTAMBERKA
Nad vesničkou Lhotkou, západně od Telče, jsou rozvaliny hradu Štamberka. Z kdysi mohutného hradu zbyly jen části zdí a zbytek věže. Až i ty se rozvalí, nikdo nepozná, že tu stával hrad, na jehož nádvoří se konaly turnaje rytířů, že se tu rozléhal zvuk loveckých rohů, štěkot chrtů, řehtání koní, na nichž panstvo vyjíždělo do okolních lesů na lov. Základ hradu tvořily pevné žulové skály, na kterých dosud zřícenina stojí. Z jižní strany byl hrad nedobytný, skála byla příliš strmá, z ostatních stran ho chránily hradby a příkop. Smutno je dnes v těchto místech, kde před staletími bylo tak živo. Jen volání sojky nebo straky občas přeruší ticho. Pod sutinami ve skále jsou však ukryta veliká sklepení a ta skrývají tajemství, která se dosud nepodařilo odhalit. Do jednoho sklepního výklenku ukryli templáři svůj veliký poklad, který si nemohli vzít s sebou, když museli hrad opustit. Počítali s tím, že se jednou vrátí a poklad vyzvednou. Úkryt pokladu a cestu k němu znali jen tři členové řádu templářů, kteří zajistili vchod do sklepení tím, že vykopali v přístupu hlubokou studnu. Případný zloděj, který by se chtěl pokladu zmocnit, by musel tuto překážku překonat. Plynula léta, templářům se nepodařilo získat hrad zpět, a tak se nevraceli. Nepřicházeli ani oni tři pamětníci, kteří úkryt znali a nakonec si to tajemství vzali do hrobu.
Nikdo neví, kde poklad leží, nikdo nezná cestu k němu. Mnoho lidí se pokoušelo poklad najít, mnoho jich kopalo, nikdo však neuspěl. V jiném sklepení pod zříceninou hradu Štamberka je ukryt veliký sud s vínem. Ani k tomuto sudu nezná nikdo cestu. Víno v něm uložené získává každým rokem lepší chuť. Je však ve věšteckých knihách psáno, že víno z tohoto sudu bude pít jako první mrákotínský farář při mši svaté na oslavu vysvobození z velikého útlaku a utrpení. Až bude hrozit naší vlasti zánik a zkáza, až bude lidu nejhůře, tehdy se otevře nejen hora Blaník, z níž vyjede vojsko v čele se svatým Václavem, aby zem zachránilo, ale otevřou se i hluboká sklepení pod Štamberkem, sud s vínem se vyvalí. Lidé donesou víno do kostela v Mrákotíně, aby je kněz mohl použít při proměňování jako dík za vítězství svatováclavského vojska. Tak se naši předkové utěšovali v dobách zlých. Víra v tajemné síly posilovala jejich naději v lepší budoucnost.
Pověst upravila: Ilona Jeníčková

- red -

(originál článku je na adrese: http://regionalist.cz/denik/2007.php?idclanku=)