Míla Doleželová, vlastním jménem Bohumila Doleželová (12. listopadu 1922 Prostějov – 30. prosince 1993 Telč), byla akademická malířka, jejímž hlavním tématem byli cikáni, jejich emocionální život a s nimi spojená témata. Žila a zemřela na Vysočině, kde po ní zůstalo monumentální dílo sestávající jednak z fresek, například v lékárně na Masarykově náměstí v Jihlavě, jednak z nesčetného množství (asi 600) olejomaleb a grafik. Známé jsou i její ilustrace k Příběhům dávné Indie a k cikánským pohádkám, které vyšly pod názvem Zpívající housle.

Narodila 12. listopadu 1922 v Prostějově. Ve 14 letech odešla do učení na dámskou kloboučnici. Poté pracovala v Prostějově a v Plzni, kde u své tety přežila válku. V roce 1945 začala navštěvovat Státní grafickou školu v Praze, té však po roce studia zanechala. V roce 1946 byla přijata do druhého ročníku AVU, ke studiu jí byl udělen dispens, který jí z důvodu vysokého nadání povoloval studium navzdory tomu, že neměla maturitu. Studia dokončila v roce 1950 a následující čtyři roky působila na AVU jako odborná asistentka. Od roku 1954 se věnovala především olejomalbě, roku 1957 pak podnikla na východním Slovensku etnografické bádání o životě Romů.

Z AVU na vlastní žádost odešla a od roku 1957 s Jiřím Marešem, svým pozdějším manželem (vdala se za něj v roce 1958), a maminkou žila v bývalé cihelně u obce Jihlávka. V roce 1961 se všichni přestěhovali do malé vesničky Klatovec nedaleko Javořice, v centrální části Vysočiny. V tomto období se celá rodina potýkala s velkými materiálními problémy. V domě nebyla zavedena ani voda, ani elektřina, Doleželová se však v samotě Vysočiny našla, z tohoto období pochází největší množství olejomaleb a kreseb. V té době také měla první výstavy, v Klatovci oba malíře navštěvovala řada umělců. V 50. a 60. letech se ústředním tématem tvorby stali Romové. V roce 1967 byla přijata do Sdružení výtvarných umělců Vysočiny. Zlom nastal po její souborné výstavě v Galerii Vysočiny v Jihlavě (1966), kam zavítal i mexický obchodník s obrazy, prakticky celou výstavu skoupil, v roce 1967 prodala též 25 obrazů do Ameriky. Následovalo pozvání na výstavu v Miami na Floridě (1967), v Chicagu (1969) i Mexiku (1971).

V roce 1972 koupila s manželem dům v Telči (na domě je dnes umístěna pamětní deska), v té době u Doleželové nastal obrat k náboženským tématům, v roce 1978 získala zakázku na obrazový cyklus Křížové cesty pro slavonický kostel, soubor však nakonec nebyl osazen a dnes je v soukromé sbírce.
Poslední etapa malířčina života byla poznamenána jednak úmrtím jejích blízkých, dále však i skutečností, že pro praktický život neměla nadání, problematické pro ní bylo i objednat si dovoz obědů z telčské restaurace. Ve svém domě v Telči tvořila až do své smrti, poslední léta však trávila v naprostém osamění. V roce 1978 jí zemřela matka, která s oběma malíři do té doby žila, v lednu 1984 zemřel její o mnoho let mladší manžel Jiří Mareš (ve věku 52 let). Ztráta manžela Doleželovou zasáhla velmi silně, na několik měsíců přestala tvořit a uzavřela se před lidmi. Zemřela sama 30. prosince 1993.