Mokřady patří mezi nejvýznamnější, ale současně i světově nejohroženější ekosystémy. Podílejí se na koloběhu vody v přírodě, udržují vodu v krajině, příznivě ovlivňují podnebí velkým výparem, pohlcují nadbytečný oxid uhličitý z ovzduší. Rašeliniště jsou významným úložištěm uhlíku.

Mokřady dříve tvořily asi 6 procent souše. Podle odhadů z přelomu 80. a 90. let 20. století jich asi polovina zmizela vybagrováním, zavezením zeminy, odvodněním, tvorbou příkopů.

V České republice došlo mezi lety 1950 a 2018 ke ztrátě zhruba 950 tisíc hektarů mokřadů. Odhaduje se, že od počátku existence lidstva zanikla celá polovina původních mokřadů, zejména v důsledku rozvoje zemědělství.

„Význam mokřadů je i ve zmírňování klimatických změn. V neposlední řadě jsou mokřady centry biodiverzity – jsou biotopem specifických společenstev a jinde se nevyskytujících, nebo vzácných druhů rostlin, živočichů, hub a mikroorganismů,“ uvádí Agentura ochrany přírody České republiky.

„V mokřadu, který jsem vyhloubil před pár lety ve svém lese u Slavětína už kvákají žáby. Že se množí v mém mokřadu v Poříčí, podivné není, ale jak se tito bezocasí obojživelníci dostali do dříve suchého lesa, je pro mě záhada,“ říká Zdeněk Benák. Vodomil se už těší na práci s výsadbou rákosin a jiných vhodných rostlin, jakými jsou rdesno obojživelné, rdest vzplývavý, leknín, žabník jitrocelový, ostřice měchýřkatá, orobinec širolistý, kyprej vrbice nebo zevar vzpřímený. Největší radost ovšem má, když se v mokřadu objeví život.

Mokřad o ploše pouhých 10 metrů čtverečních dokáže zadržet až 9000 litrů vody. Proto Český svaz ochránců přírody zahájil kampaň Naše mokřady, která si klade za úkol vyhledávat a mapovat i drobné mokřady. Zmíněná mapa jistě zaznamená i šest mokřadů Zdeňka Benáka z přibyslavského Poříčí.

Foto: Ivo Havlík